''Ach!'', ulevil si Tori, ''jsme konečně doma!''

''Myslíš u sebe, u Jacka...'', odfrkl si sklíčený Thor.

''Pfe, furt na ni myslíš?'', Tori se zahleděl do kamarádových lesklých očí, plné zloby. ''Vzhledem k tvému výrazu asi jo.'', totéž si odfrkl.
Oba dva psi se v noci vkradli na stejně zelenou zahradu u Jacka doma. Nikdo v té době zde nebyl, byli tu pouze oni dva.
Tori s nadšením skočil na polosuchou misku s vodou a snažil se z ní co nejvíc  napít. Thor ho pouze z dálky sledoval a strnule stál na místě.
Později Tori pak zvedl hlavu od misky a v trapném tichu se odvážil pokračovat, ''Hele, chápu, že to byla tvá kamarádka...''

''JE A STÁLE BUDE!'', zavrčel nasupleně hnědý ovčák. Chvíli zaskočený Tori přesto pokračoval v konzultaci.

''Nemůžu za to, že to není domácí pes. Je toulavá, přece jen, co jsme se rozloučili si to odkráčela určitě přímo do vnitru města, za svými vlastními přáteli. Chci tě jen varovat, že tě málem dokázala obalamutit a odtáhnout tě i do toho nebezpečí, které se tam skrývá.''

''Záleží ale na tom, jaké ''nebezpečí'' myslíš!'', zamračil se Thor a vrhl na něj podezřelý pohled.

''Začíná být zima, je přece podzim. Možná budou stěží hledat potravu, a kde má třeba takový toulavý pes pít, jistě že ne z kanálů!''

''To ale dělají normálně, jestli to nevíš!''

''To ti řekla ona, viď?!'', zagresivněl Tori. Vyžadoval poté od Thora důvod, jak tohle ví. Ten však neodpověděl. ''Víš co? Půjdu dovnitř, ty zůstaň tady a já konečně přivítám Jacka, poukážu pak na tebe a on určitě zavolá Benovi. Vždyť konečně půjdeš domů, netěšíš se??'', zoufale zaprotestoval a pomalu si to mezitím odkráčel ke dveřím, které byly jako vždy polootevřené.

''Víš Tori'', zaknučel Thor. ''tam kde žiju s Benem - to není domov!'', sykl na kamaráda, který ho ale ignoroval.
Pak dávno prošel dovnitř do domu, jakoby se nic zlého nestalo.

...

Zanedlouho se dveře otevřely dokořán, ven vyšel překvapený Jack spolu s Torim. Držel vodítko a mířil s ním k němu. Přesto však Thor jen nepřítomně hleděl, jak ho člověk váže za krk a odvádí k nejbližší tyčce. Jack se jen chtěl ujistit, že už napodruhé neuteče. Pak už jen hnědý ovčák sledoval, jak Jack oblečený v županu odchází zpět se spokojeným Torim dovnitř, ten se na ležícího kamaráda ještě naposledy podíval, než Jack dveře zavřel.

***

Křoví se najednou nekontrolovatelně zatřepalo, někdo v něm byl! A stále šustil. Bylo další chladné ráno a Thor při jasném světle stále neviděl, kdo v něm byl. Vstal, okamžitě vrčel a cenil zuby. Díky jeho naježené srsti se cítil jako lev,
..odvážný a silný!
''Okamžitě se vzdal pryč, nebo se rovnou vzdej a ukaž se, slabochu!''

Než se ale rozhodl vystartovat z místa, vytáhla jsem hlavu z křoví a kontrolovala okolí.

''To jsem jen já, hnědáku!''

''Hope!'', okamžitě zazářil radostí. ''Já ale myslel...''

''Neboj se , zastavila jsem se tady ještě pro Backyho, husky...''

Thor mi ihned na to skočil do řeči.
''Aha, ale ty Jack už dávno pustil. Tady je už nenajdeš..'', zesmutněl o vrhl pohled někam jinam.

''NESKÁKEJ MI DO ŘEČI, MAZLÍKU! Takové chování mezi toulavými psy nestrpíme, teda někdy.'', Pomyslela jsem třeba na Antoniettu nebo na Backyho, kteří jsou jako stvoření pro náhlé skákání do řeči...
''Přišla jsem také za tebou,
.... abych ti splnila sen!''

Nemusím určitě popisovat Thorovo zazáření v očích. Byl mnohem šťastnější, než jsem ho teď našla.
''Přišla jsi pro mě, ožít můj život! Děkuji ti, kamarádko!''

''Nemáš zač, kamaráde.'', usmála jsem se z poza křoví, jako on. Avšak po chvíli nám obou přešel smích.

''Ale mám problém!''

''Vidím!'', narážela jsem tím na vodítko, které měl Thor kolem krku.

''A nejen to. Za chvíli, si pro mě přijde Ben, vzít si mě zpět do svého pekla!''

''Ach ne.'', to bylo jediné, čeho jsem se zmohla. Okamžitě jsem vyskočila z křoví za Thorem. Zakousla jsem se zubama do jeho vodítka a začala s ním cukat do všech stran.

''To myslím nepřetrhneš...'', zakňučel zoufale Thor. Oba jsme pak strnuli a napřímili uši, když se z domu ozývaly těžké kroky.

''Ne... ne, ne, ne, NE!'', stejně zoufalá jsem ještě víc trhala vodítko, které ale nepovolovalo.

''Hope, prosím schovej se!'', sykl vystrašeně Thor. Stihl mě jemně šťouchnout čumákem do krku, abych se tedy odhodlala konečně pustit vodítko,
.... zároveň tedy opustit Thora a znovu skočit do křoví.
V tu chvíli se na trávníku objevil Ben, elegantně oblečený do společenského oblečení, s očima upřenými na uvázaného psa.

''Máš pravdu Jacku,  je to on!'', zářil radostí Ben. Křikl na Jacka, který stál na verandě a chvíli předtím než odešel, ještě jednou hlasitě odsouhlasil, že se jedná o Thora.

''Kámo, Thore, kde si vězel?'', nervózně se mezitím Ben díval na verandu, jestli zde ještě náhodou nestojí Jack, ten avšak nikoli. Odešel dovnitř. Takže poté, co zjistil, že je nikdo nesleduje a neodposlouchává, místo hlazení a pusinek surově uchopil vodítko do ruky a několikrát za něj trhl, jakoby ten pes byl pouze plyšová hračka.
''Co si myslíš, utéct ode mě pryč co nejdál a pak se s domýšlivostí vrátit zpět!! To jsi mi ale neposlušný pes. Zapomeň už na volné pobyty doma v bytě, budeš uvázaný v debilním rohu se žrádlem! '', čím déle Ben pokračoval v nadávání, tím více vyděšeného Thora tahal za krk a házel s ním ze strany na stranu. V několika chvílích Thor dokonce i letěl...
Ben ho stihl i ještě několikrát plesknout přes čumák a praštit do nohou či do břicha. Thor musel snášet tu bolest a potupu, když nic zlého z části neudělal.
I když hlasitě kňučel, nikdo ho včetně Jacka nebo Tora neslyšel.

A já ho jako pitomec ještě tu chvíli sledovala! Vzpomněla jsem si na podobné případy jak z dětství tak i za dobu když jsem byla toulavý pes.
Tolik bolesti!
Nemohla jsem se nadále na tu hrůzu dívat. Thor měl ve všem pravdu! Nikdy nejspíš necítil pocit domova a bezpečí z pohledu jeho milující rodiny. Zná jen bolest a ten smutek.
Ty všechny dny, kdy strávil samostatně venku - byl z toho tak šťastný. A měl být proč! Cítil to poprvé.

Z oka mi vytekla slza...

Vycenila jsem tesáky, oči se mi prolily hněvem a s napnutými svaly jsem vyskočila z křoví proti té bestii a Thorovi. Štěkala jsem a naštvaně jsem hrabala do země.

V krvi jsem pocítila i mé vlčí já.

Několikrát jsem vystartovala z místa a zase se vrátila zpět. Zatímco jsem s ocasem, hrdě vztyčeným jako prapor nahnala Benovi hrůzu,
...chvíli jsem tím vyděsila i Thora.
Přestal ovčáka mlátit a tahat ho.
Volně svěsil vodítko k zemi.

''Nech... Thora... na POKOJI!'', vystartovala jsem napříč Benovi ruce. Tentokrát jsem nezastavovala. Chtěla jsem se do ni zakousnout ať sám pozná, jaké to je, když podle sebe smí ubližovat ostatním!