Co se stalo poté?

Alfa rivalské smečky nařídil všem svým druhům nás konečně nechat na pokoji, abychom se i my mohli odůvodnit z nepravdivého obvinění.

Konečně jsem všem vysvětlila, proč jsem "unesla" Ruskoa...

Thor pak vysvětlil, proč jsme vstoupili do lesa. Stačilo jediné zmínění o husky smečce a alfa povolal několik svých podřízených a nařídil jim hledat a přivést tmavou fenku jacka russella.
A ke všemu jsem musela říct všechno o nepřítomné Glass. Raději jsem neprotestovala a alfu jsem zasypala veškerými informacemi, které jsem doposud znala. Sice toho prakticky nebylo moc ale byl to náš jediný klíč ke svobodě.

S Thorem jsme to nečekali ale alfa nám klidně dovolil zde zůstat na pár nocí a chovat se jako doma. Chce totiž slyšet i od nás (vlastně jen ode mě) jakékoliv informace o zranitelnosti husky smečky až přijde i ta tmavá fenka.

***

Ten samý den co se utišilo vrčení a zloba, si každý pes dělal své. Matky se znovu staraly o svá štěňata, která si hrála a skotačila pod nohama ostatních psů. Mladiství se ze zábavy prali a ukazovali svou sílu nad poraženými. Jiní ze svých lovů donášeli svou kořist až pod hladové čumáčky těch nejstarších.
Z vyvýšeného místa, pod suchým křovím jsem je všechny do detailů sledovala. Cítila jsem zde jakou si hierarchii, která se tvrdě dodržovala, zároveň i pocit, že jsou si všichni naprosto rovni a mají důvod si mezi sebou pomáhat.
Tohle jsem nikdy ve smečce husky nepoznala.
Ačkoliv jsem byla lehce promrzlá a hladová, byla jsem zase i ve svém světě plných hlasů a psích siluet, pobíhající nenápadně kolem davu zaneprázdněných psů. Nepřestávala jsem nejenom myslet na okamžik, kdy se na nás všichni tihle psi chtěli vrhnout a roztrhat nás, nezapomněla jsem ale i na Thora, který mě dokonce začal bránit svým tělem - vlastně, proč by se tak jednoduše nechal roztrhat, vždyť se ani pořádně neznáme?

''Hope, proč tady pořád ležíš, zem je přece ledová.'', vytrhl mě z přemýšlení dobře naladěný Thor, ''Pořád na to myslíš?''

''Jo, ty se nebojíš smrti? Nejspíš ne, protože ses s ní osobně nepotkal, viď? Další věc, co tě odlišuje od toulaveho psa.'', mrzutě jsem si odfrkla. ''Co zase děláš ty, mimo povídání při této bezdůvodné konverzaci?''

''Eee... Chodím sem... a tam?''

''A to tě jako baví?'', nasupleně jsem na něj podívala.

''Narozdíl od neustálého mrznutí na jednom místě, jo!'', tlemil se Thor. Pak zvážněl. ''Musíš na to zatím zapomenout, vidím, jak tě to ničí.''

''Necítíš to!'', ztišila jsem se a odvrátila od něj pohled.

''Soucítím s tebou!''

Arogance! Ale přesto mě jeho věta trochu zaskočila.

''Nezažil jsi tu bolest, co cítí toulavý pes, nikdy...''

''Možná ještě ne... ale v mladí jsem cítil bolest jako domácí mazlíček. Je to přece něco podobného?''

''Vážně?'', překvapil mě ještě víc. Nakonec ve mně vyhrála zvědavost nad odporem a chtěla jsem zjistit, jak bych se asi cítila, kdybych byla ''domácí mazel'', třeba v Thorově kůži.
Thor ke všemu vypadal, jakoby se najednou rozhodl začít povídat o své minulosti, a ne ledatak krátkou - viděla jsem mu to v očích; no a tak jsem si lehla na břicho, zatímco on si sedl čelem ke mně. Já znovu sledovala okolí pod náma a mezitím poslouchala hnědého domácího psa, který na mě koukal a při tom povídal o svých těžkých situacích.

''No nevím, jak bych tedy začal... Vlastně důvod, proč chci odejít (dle tebe) k ''horšímu'' životu na ulici je... je... '', Thor váhal,
''...je, že už od malička, kdy jsem byl štěnětem mě nikdo neměl rád''

''Proč?''

''Měl jsem odlišnou barvu srsti.''

''A proto tě nesnášeli?'', připadalo mi to celkem směšné ale nenaznačovala jsem na oko žádný posměch.

''Jóó... opravdu jsem měl jenom hnědě - čokoládovou barvu, zatímco ta psiska obyčejnou normální barvu, jako měla naše máma.''

Zaujalo mě jak Thor nazval své sourozence jako ''psiska'', v jeho slovech jsem slyšela nenávist a hořkost. Asi má být právem na ně naštvaný... ''Ale jen kvůli tvé srsti?'', zeptala jsem se.

''Nejenom barva,... ono... ve skutečnosti si na mě dovolovali: skákali na mě, kousali mě a uráželi mě, dokonce se mě snažili co nejrychleji zbavit - tedy prodat, lapnout mě do svých pařátů abych už zmizel.''

''Proč??''

''Protože jsem byl ze všech nejmenší a ke všemu... poslední... z vrhu'', Thor poté sklopil hlavu k zemi, tvářil se poněkud zastydle, myslel si, že se právě přede mnou asi zesměšnil.

''Ale přece teď... vypadáš jako urozený vůdce?! Jaktože povídáš, že...''

''PROSTĚ... jsem dokázal vyrůst, díky tomu si mě zbylí sourozenci konečně začali vážit. Chtěli se se mnou dokonce i znovu skamarádit ale přiřadil jsem si je pouze ke ''zrádcům'' a stejně tak jsem se k nim i choval. Vytvořil jsem tím nemalou hierarchii, což se mi pomalu začalo líbit. V domě lidí jsem konečně nastavil sám svá pravidla!
No a pak přišel čas, kdy jsem ze všech těch ''trosek'' zbyl jen já a tehdy si mě vybral člověk -  Ben; ze začátku byl hodně milý a přátelský, avšak jak jsem rostl, pomalu více mi zpřísňoval život. Dostával jsem omezenou stravu, omezoval mi i dlouhé procházky a už si většinou ani se mnou nechtěl hrát, jenom na mě řval ''sedni, lehni, pac, ticho nebo ke mně ''. Co jsem neprovedl, plácal a praštil mě přes zadek... a k tomu děsně řval... trhalo mě to uši.''

''Ale vždyť se choval celkem fajn... když jsem ho poprvé viděla'', odvětila jsem.

''Myslíš ten den, když byl se svým nejlepším kamarádem Jackem na zahradě? Jo, to se tak normálně chová - předstírá, že má rád každého psa! Ale jenom já vím, jaká to je bestie.''

Pochopila jsem, jak moc tenhle pes touží po svobodě. Ihned mě to připomnělo mé dny mezi lidmi, které byly ze začátku skvělé! Život v teple a v blízkosti své matky a sourozenci, chodit vedle milujícího člověka v sukni a pozorovat pána, sedícího u velké desky, jenom... kdybych nikdy nevypila vodu z misky a omylem nespolkla ten klíček...

''Furt je Ben lepší než můj pán, kterého jsem jako malé štěně uviděla snad jako prvního. Vždycky jsem naříkala, když byl pořád na něco naštvaný a bouchal rukou do velké desky s položeným papíry, které se poté rozletěly do vzduchu. Naříkala jsem, když jsem občas provedla něco špatného a on se to dozvěděl; vždy jsem na těle pocítila bolest, když mi jednu plesknul jako za trest. A ten jeho řev, už teď se mi ježí srst, když ho v podvědomí poslouchám... Ale později jsem zjistila, že právě on je ta skutečná bestie.
Nechtěl mi v žádném případě pomoct s mým problémem... vzal mě do auta a vyhodil na ulici, kde byla pořádná zima. Málem jsem to nepřežila.
A to byl vlastně důvod, proč žiju do teď na ulici''

''Prostě se tě zbavil??'', vyštěkl náhle Thor, ''Takže ty jsi předtím také byla domácí mazlíček??''

''Na oboje... odpovídám ano, ale už dávno jsem na domácí život zapomněla - spím na ulici, proháním se po silnicích mezi auty a s kamarády utíkáme před nemotornou husky smečkou nebo od agresivních lidí. Ke všemu se živíme odpadky a pijeme z kaluží... dokonce jsem zjistila, že toho chlapa z minulosti se jen tak nezbavím, protože jsem ho naposledy spatřila u nádraží...''

''To je ale fakt zlý.'', odmlčel se po chvíli Thor, avšak po chvíli úplně zapomněl na představu o realitě v ulicích a myslel na může, jenž mi v minulosti zničil život. Ihned napřímil uši a otevřel tlamu radostí, když ho napadlo radikální řešení. ''Ale co když si ho oba třeba najdeme a společně mu nakopeme zadek, byla by to skvělá pomsta!?'', usmál se.

Nejspíš se mi tím snažil i spravit náladu. Celý den viděl v mé tváři buď rozhořčenost nebo strach. Ten, kdo mě jen trochu zná ví, že by mě neměl moc otravovat.
A ono mu to přece jen vyšlo...
Oba jsme si vyměnili pobavené pohledy. Sedla jsem si a olízla mu ucho vděkem. Jeho nápad se mi ale opravdu líbil, byla jenom škoda, že je nemožné ho zrealizovat.

''Je to... skvělý nápad! Poslední dobou zažívám od lidí pouze bolest, kdybych si ale vymanila vztek na tom nejhorším z nich - víš koho myslím, konečně by se mi ulevilo.
...Ale není to možné.''

''Jakto?'', odvětil překvapeně Thor.

''Je nesmírně nebezpečný! Naposledy jsem ho zahlédla když na starém nádraží držel svou dlouhou zbraň a střílel jakéhokoliv psa s úsměvem na tváři. Nikdy jsem nechtěla být tak riskantní a v tomhle případě mi i mysl říká, abych od něj utíkala co nejdál. Něco na tom je.''

Než mi ale Thor něco chtěl povědět, před nás dva neočekávaně přišel pes. Oba nás vytrhl z nesmírně dlouhé konverzace aby nás někam pozval.
Ještě víc mě ale překvapil jeho vzhled, byl mi naprosto podobný, při pomyšlení jsem pocítila úzkost v hrudníku.
Není přece jen také belgický ovčák?

''Dle názoru Alfy by prý bylo dobré zjistit, jaké máte dovednosti v lovu, když se často živíte odpadky v popelnicích'', vyzývavě promluvil.
Jestli to právě myslel jako urážku či ne, nezajímalo mě to; spíš jsem přemýšlela jestli Thor bude za své mazlíčkovské pudy mlčet nebo se uraženě ozve.  Tiše jsem si přála, aby nic neřekl, mohl by tím přihodit několik komplikací.

Thor však díky bohu radši mlčel, místo toho jsme si vyměnili překvapené pohledy. Nečekali jsme tak rychlé začlenění mezi tyhle divoké psy.

''No nekoukejte na mě jako čivavy! Pojďte se mnou a hlavně rychle! Přece jen... kořist nepočká.'', pes pohrdavě švihl svým huňatým ocasem na směr, kam se pak vydal, a my ho slepě následovali.
Klusali jsme kolem zaneprázdněných divokých psů, kteří nás zcela ignorovali a když už někteří na nás prohlédli, v jejích tvářích zářila úsměv a hrdost. Chvíli mi připadalo, že jsme koneckonců součástí téhle ''divoké smečky''.

''Takže vy jste ''divoká'' smečka, ne ''rivalská'' jak vás ostatní nazývají?'', ze zvědavosti jsem natáhla hlavu blíž k černému psu, který nás vedl. Ten se při klusu ohlédl zpět na mě, ''no to ti bohužel jako člen mezi lovci neřeknu, musíš se zeptat našeho alfy, který ti vždy a rád pomůže. Byl bych ti sám řekl, ale ... nechci popřípadě lhát, pokud by se naše smečka nazývala jinak. Oficiálně totiž nemáme jméno.''

''Zeptám se určitě.'', slušně jsem kývla hlavou ikdyž se pes dávno otočil a nedíval se. ''To vám alfa vždy s něčím takhle pomůže?'', otázala jsem se, protože mě celkem zaujalo, když černý pes odvetil větu která značila, že alfa pomáhá komukoliv, nehledě na pozici daného jedince.

''Ano, je to snad jediný vůdce smečky po celé rozsáhlé oblasti, který se chová k ostatním svým členům přátelsky a šlechetně, a v případě blížícího se zla či nebezpečí pak jedná jako krutý, lstivý a chytrý pes!'', hrdě poznamenal pes. ''Do teď nás chránil a doufáme, že to bude pokračovat až do budoucna...'', odpřísahal s viditelnou důvěrou vůči vůdci. Nejspíš tihle psi svého vůdce opravdu milují a uctívají ho, divím se, že ho ale ostatní smečky berou jako poblazněného psa, toužící jen po větším území, aby se třeba později srovnal se surovcem Osou. Pes pak po chvíli změnil téma , ''Zapomněl jsem se vlastně zeptat na vaše jména, smím se tedy nejdřív představit jako první - jmenuji se Chaos!''

''Chaos?!'', zopakovala jsem, ''Zcela úctyhodné jméno pro psa, jako jsi ty - skvělé jméno!''.
Chaos ihned poklonil hlavou jako svůj vděk.

''Nó, a já jsem Thor!'', pohrdavě se představil domácí pes. ''A tohle je... ladná Hope!'', podíval se na mě i s milým úsměvem.
Avšak já se na Thora podívala jak si podezíravě s nenápadným úsměvem.

Ladná?