Obrázek od: pikolodrago - moc, opravdu ti moc děkuji!

Alfa smečky si zatím v klidu sedl na orosenou trávu a sledoval shluk naštvaných psů, chtějíc si vybít svou zlost na nás - na našem těle.

''...Zapomeň na to Thore. Nemá cenu nadále bránit mrtvolu'', z nekonečného vrčení a štěkání ostatních rivalských psů jsem upřímě promluvila k unavenému Thoru, který mě ještě těch pár sekund branil, jak jen mohl. Ihned napnul uši, když slyšel mé poslední slovo.

''Nechci tě vidět mrtvou! NEŘÍKEJ TO!'', vrčel na rivaly a přitom mi zděšeně odpověděl.

Nicméně, v hlavě se mu náhle zatemnělo, když asi sledoval neustupující rivaly. Skryl zuby a stáhl svůj dříve hrdý ocas nízko k zemi. Nejspíš pochopil, že je opravdu konec.
Vypadal tak - vzdal to.

Psi toho hned využili a kruh se mnohem rychleji zmenšoval. Thor si hluboce odfrkl a klidným s mírně vytřeštěným hlasem promluvil.

''Chtěl jsem ti toho ještě hodně povědět, ale jak si už nemůžu. Není to smůla?'', s rozvahou se usmál a přitiskl se ke mně, páč už nebylo místo. Já to oplatila.

''Máš pravdu - máme si toho hodně co říct.... ale nejde to.''

''Víš, že jsem se bál zemřít sám?'', po chviličce ticha na mě pohlédl s upřímným výrazem.

''Vyplnilo se ti to, protože v tom budeme spolu.''

''Jo... budeme.''

Mezitím velcí ale i malí psi se hlasitě smáli, chraplali z dlouhého vrčení a mezi sebou si šeptali cokoliv - mířící na nás. Sliny některých psů se houpaly ve vzduchu a poté stékaly z jejich tlam na vlhkou zem. Mimo to, i mlha nesoucí pozůstatky roztroušených duší chudáků se dokonce rychle vplížila mezi nás všechny, aby si mě a Thora po tomto konci přidala do sbírky.

Čekali jsme, až na těle pocítíme to nejhorší. Proto jsme oba sklopili hlavy k zemi a jen doufali, že to bude rychlé.

...

''Přestaňte!!'', ozvalo se však v dáli. Bylo to přesně mířeno na rivaly.
Dav agresivních rváčů okamžitě ztichl a otočil své hlavy na Ruskoa ve chvíli, kdy jen tak - tak stihl přiběhnout.
''Přestantě tady konečně dělat bordel a vzdalte se od nich osm psích kroků!''

Jak Ruskoo řekl, to také udělali... oni opravdu poslechli malé štěně a provinile od nás odstoupili osm psích kroků!

''Jakože co? Nemám halucinace nebo ještě žijeme??'', Thor vykulil oči, byl z celé události omámen radostí; no a ani já jsem netušila, že Ruskoo je oproti mě mnohem větší drsňák.
Leč mezitím co se psi vzdalovali, on se na mě v dáli podíval a mile se usmál, jako by se nic nestalo. ''Dlouho jsme se neviděli, celé tři dny a šestnáct psích pacek navíc!'', tiše promluvil a já se na něho s nenápadným úsměvem kývla.

Byla jsem ale na rozdíl od Thora hodně zmatená a kupodivu i vystrašená. Čekala jsem další hromadu problémů, které samozřejmě hned dorazily.

''Ruskoo, co to děláš? Vždyť ti ta černá chtěla ublížit!'', mezitím na něho vrčel nazlobený alfa.

''Vždyť ho unesla!''.
''A patří do husky smečky!'',
vrčeli někteří psi stojící opodál. ''Ses asi zbláznil Ruskoo!''

''Mám svoje důvody!'', naštvaně pokračoval Ruskoo a slovně tím jednoho psa odrazil.

''Už mezi husky nepatříme... asi!'', tiše jsem zamumlala, ale díky Thorovi, který tohle po mě hlasitěji zopakoval to všichni slyšeli. Byli ale spíš zaměření na našeho kamaráda, neboť na naši větu nikdo neodpověděl.

''Vždyť jsi ještě štěně!'', narážel Alfa na Ruskoa, ale on ho ignoroval.

''Za celou dobu, co ''tu černou'' znám, mi nikdy nechtěla ublížit, zabít či ''unést''.... Vypadalo to jako únos ale byla to jen shoda nehoda...'', štěkal hlasitě do vzduchu.
Z jeho hlasu srčela nasuplená nálada.

''Jenom hloupé nedorozumění!'', přidal se Thor, ikdyž nevěděl, o jakou událost se jedná.

Celých dvacet, vlastně i třičet minut jsme se takhle přeřvávali.

Také jsem se měla přidat do této nekonečné hádky neznajíc konec, abych se usvědčila z viny, ale místo toho jsem jen zamlkle poslouchala okolí, které z jedné strany těmto věcem nevěřilo a z druhé nevědělo, co na to říct.

''A kdo je ten hnědý vedle tebe?'', ptal se mě povýšeně alfa a poukázal čumákem na Thora. Ten na něho vrhl nedůvěřivý pohled.

Místo toho abych odpověděla, jsem otázku vyvrátila.
Lehce jsem se přikrčila, "Teď mám otázku já! Jaké jsi plemeno?" zeptala jsem se lstivým tónem. Alfa vypadal zaraženě, jako by mi to nechtěl odpovědět.

''Proč se ptáš na takovéhle hlouposti!''

''Protože mi někoho připomínáte.'', co jsem dopověděla, alfa si nasupleně odfrkl.

''Faraonský chrt'', tiše dodal Ruskoo.

''RUSKOO, ZMLKNI!'', vycenil zuby.

''Znám dalšího faraona!'', štěkla jsem, když už vypadalo, že alfa má v plánu se na Ruskoa naštvaně vrhnout. Po doznění mé věty se do slova zasekl v pohybu; zarazil se ještě víc.
I ostatní psy jsem svou větou odrovnala, ve vduchu se náhle vznášelo naprosté tiho.

''Vždyť... nikdo podobný... ve městě není...'', suše řekl. ''Lžeš...'', odpověděl a hned změnil směr od Ruskoa ke mně. Netušila jsem, co dělat; stát nebo radši běžet,... protože se rychle blížil. Mlčící Thor znovu vycenil zuby a postavil se přede mě, aby alfu zastavil. Alfovi však stačilo jen hlasitě štěknout a chudák se zase radši vrátil zpět vedle mě. Nebrala jsem mu to za zlé, na jeho místě bych udělala totéž.
Oba jsme se radši znovu přikrčili. Alfa se zastavil přímo nade mnou a začal mě opatrně očichávat.
Po chvíli toho s údivem v očích nechal. ''Nelžeš... ale jak je možné že...''

''Silohe [čti Šauloue], co cítíte?'' ptal se pravděpodobně jeho zástupce, protože ho nazýval jménem v první osobě.

''Je to starší pach, ale přesto známý... Roky jsem ji neviděl a tak jsem si myslel, že je už... mrtvá''

...

''Myslíte Glass?'', zeptala jsem se.

''...Ano,
...vy se znáte?'', tichým tónem odpověděl překvapený alfa.