Dnešní ráno bylo zase jako každé jiné od doby, kdy máma s Freyou odjeli do New Orleans. Vydali se tam hledat Marcela. Poslední dny jsem byla hrozně znuděná. Každý den byl úplně stejný, jako ten předešlý. Vstala jsem, nasnídala jsem se, oblékla jsem se a šla jsem do školy. Ve škole mě to strašně nudilo. Už jsem chtěla být doma. Tam to taky nebylo nic moc ale pořád lepší než sedět v lavici. Hned jak jsem přišla domů na mě čekal ve schránce dopis s pohledem. 

Drahá Hope, doufám, že jsi nám ještě nepodpálila dům a že jsi si ve škole našla nějaké přátele. Mě i Frey moc chybíš. Dobrá zpráva je, že jsme Marcelovi na stopě. Moc mě mrzí, že jsem tě musela nechat doma, ale je to tak lepší. Věřím, že se brzo znovu potkáme. Už se nemůžu dočkat až tě obejmu. S láskou máma.

Hrozně moc jsem chtěla brečet. Máma mi tak chyběla. Každý den jsem se o ni bála. Vím, že má o mě strach, ale já jsem dost silná na to abych se ubránila sama. Jsem dost silná i na to abych ubránila mámu i s Freyou. Vím, že by mě nejspíš máma zabila ale moje hlava prostě začala uvažovat. Co kdybych se vydala do New Orleans bez něčího vědomí. Máma by si myslela, že jsem doma a hledám si přátele. Že žiju normální život. Zatímco já bych byla v New Orleans. Bylo definitivně rozhodnuto. Pojedu do New Orleans a najdu svého otce. Ať to stojí co to stojí.

Druhý den ráno jsem se nasnídala, oblékla a zavolala si taxi. Sbalila jsem si už večer aby mě to ráno nezdržovalo. Taxík přijel za půl hodiny a já mohla vyrazit. Tašku a kufr jsem si dala do kufru u auta. Řidič se na mě díval dost divně. Trochu podezíravě. Jeli jsme na letiště. Vystoupila jsem a vyndala si věci. Vím, že jsem to neměla dělat, ale ovlivnila jsem ho aby na všechno zapomněl. Nepotřebovala jsem aby si mě někdo pamatoval jak jedu na letiště. Nastoupila jsem do letadla (letenku jsem si taky získala ovlivněním). Už jsem cítila jak se rozjíždíme. Slyšela jsem hlášení abychom se připoutali. Letadlem jsem letěla úplně poprvé. Bála jsem se aby mi nebylo  zle ale nakonec to dopadlo dobře. Letadlo s námi nespadlo. Nemusela jsem nikoho ovlivnit a už jsme přistávali v New Orleans. Nevěděla jsem kde se Marcel nachází a tak jsem to zatím nijak neřešila. Našla jsem si nenápadný hotel a vzala jsem si klíče od pokoje. Na recepci se na mě dívali zmateně, ale trocha toho ovlivnění to zpravila. Hotel byl celkem hezký. Samozřejmě tam byli i mnohem luxusnější, ale nechtěla jsem být až tak nápadná. Už jenom to, že šestnáctiletá holka někam letí sama a potom si dokonce jde do hotelu. Už jen to je nápadné. 

Dopoledne jsem si zašla na oběd. Byla jsem zrovna v útulné restauraci. Něco jsem uslyšela. " Marcel říkal ať přijdeme přesně v 6 hodin." Otočila jsem se a uviděla jsem dva muže. Jeden byl vysoký a snědý a ten druhý nebyl skoro vůbec opálený a měl špinavé blond vlasy. Slyšela jsem je jak se baví o Marcelovi. Nevěděla jsem jestli je to ten kterého hledám, ale vím jak to zjistit. Zvedla jsem se od stolu a nenápadně jsem kolem nich prošla. Dělala jsem, že jdu na toaletu. Zavřela jsem dveře a pustila jsem na chvíli vodu. Jako že si umývám ruce. Vyšla jsem z toalet. Dva muži tam pořád stáli. Něco mě napadlo a tak jsem zamířila jejich směrem. Slyšeli mě a tak se na mě otočili. Byli to upíři. Oba dva, cítila jsem to. Došla jsem k nim, otočila jsem se na ně a usmála se. Poté jsem promluvila. " Promiňte, ale zaslechla jsem vás mluvit o Marcelu Gerardovi?" Udiveně mě pozorovali. Čekala jsem kdy se mě budou snažit uvést do bezvědomí. " Proč se ptáš. Být tebou se nemotám do věcí do kterých ti nic není."

Takto uráživě mi odpověděl ten snědý muž. " Obávám se, že s ním musím mluvit a potřebuji vědět kde se nachází." Přidala jsem ostřejší hlas a trochu jsem zavrčela. To vrčení mi občas uniká. Nedochází mi, že jsem z části i vlkodlak. " A to nebyla otázka. Buď mi to řeknete dobrovolně nebo..." Dodala jsem a způsobila jim bolest hlavy aby mě konečně brali vážně. Oba spadli na zem a pod očima se jim začali dělat ty tmavé žilky. Očí jim ztmavly a objevovali se i tesáky. Nechápu proč je většina upírů a vlkodlaků tak tupá, že si začnou dovolovat na čarodějku. Restaurace byla skoro prázdná. Byl zde jen jeden pár a servírka. Jedem upír mě rychle přitlačil ke zdi. Ten druhý šel ovlivnit servírku a pár u stolu, který zrovna chtěl zaplatit. Odešli a zapomněli na vše hned jakmile vyšli ven. Nechtěla jsem těm dvěma kazit radost a tak jsem se nijak nebránila. Teda dělala jsem, že se bráním, ale kdybych se chtěla bránit tak je prostě odhodím. Byli silní, ale ne dost silní. Po chvíli jsem se rozhodla se nebránit mocí. Přece jenom si ji musím šetřit na Marcela. Cítila jsem jak se mi začali objevovat podobné žilky jako upírům. Oči mi začali zlátnout. Nechtěla jsem jim ublížit ale jestli si troufají na hybrida tak jsou vážně hloupí. Jeden z nich mě stále držel u zdi. Výstražně jsem na něj zavrčela. Už mě to nebavilo a tak jsem ho od sebe odhodila. Druhý ho chtěl bránit ale bylo to k ničemu. Odhodila jsem ho stejně hladce jako toho prvního. Teď už byli vážně naštvaní. Bylo to dost vidět. Oba běželi proti mě ale já se ani nehnula. Jakmile ke mě přiběhli srazila jsem je k zemi. Nejspíš byli zmatení. Jak říkala Freya jsem úplný hybrid. Byli vyčerpaní a zatím se nezvedli. Nedovolila jsem jim to. " Tak co řeknete mi kde ho najdu, nebo si budeme ještě hrát?" Pořád jsem vrčela. Dívali se na mě a ve tvářích měli výraz malého opovržení. 

Znovu jsem přidala na kouzle aby už konečně začali mluvit. Jeden z nich se začal trochu cukat. " Tak už budete mluvit? Pokud mi chcete říct kde najdu Marcela stačí to nějak naznačit." Oba dva se na mě koukli a přikývli. Pustila jsem je. Posadili se na židle co byli naproti mě. Nevěděli kde začít. Chvíli ještě mlčeli. Konečně jeden promluvil. Byl to ten snědší muž. " Proč chceš najít Marcela?" Neměla jsem důvod mu neodpovědět. " Mám s ním něco k řešení. A teď mi řekněte kde ho najdu." " Když vjíždíš do města míjíš různé domy a mezi nimi je vila. Na bráně má písmeno M. Tam najdeš Marcela."

Oba dva jsem je ovlivnila aby zapomněli na to co se stalo. To jsem nedodala. Já můžu ovlivňovat i upíry, to mám po tátovi. Jedna vlastnost která se hodí vždycky. Vrátila jsem se do hotelu. Dala jsem si sprchu a oblékla jsem se. Vzala jsem si na sebe černé legíny, bílé tričko a koženou bundu. Jop černou mám fakt ráda. Podívala jsem se na sebe a usmála jsem se. Moje hnědé vlasy mi hezky splývali s bundou. Zavolala jsem si taxík a vydala jsem se do Marcelova sídla. 

Další díl. Konečně. Doufám, že vás to stále baví číst. Mě osobně přirostla tahle povídka k srdci. Snad se vám moje práce bude líbit i nadále. Určitě mě podpořte komentem a klidně mi napište o čem dalším byste chtěli nějakou povídku nebo FF. Vaše AknelD.