Noc temná jako havraní křídlo se nesla lesem. Jindy tichým údolím se nesly zvuky boje. Matka byla schovaná v doupěti a uklidňovala svá koťata. ,,Všechno bude v pořádku, nebojte se." Bez varování dovnitř vběhl jakýsi kocour a když spatřil matku s koťaty, zlomyslně se usmál. Vytasil drápy a na matku skočil. Matka se rvala, jak nejlépe mohla, pro svá koťata by udělala cokoli. Avšak znavená kojením začal mít kocour navrch a matka začala vyčerpaně oddechovat. Kocour se matce zakousl do krku, ale nestihl stisknout. Do školky vběhl jiný kocour a z matky ho strhl. Kocour zaprskal a utekl. Matka těžce oddechovala, ale popadla svá dvě koťata a podívala se svému zachránci do očí. ,,Zachraň naše koťata." Matka uhnula pohledem. ,,Ale co my? Máme šanci?" Zamumlala skrz srst svých koťat. Kocour přikývl. ,,A teď jdi." Matka vzala jedno kotě do tlamy, druhé si vysadila na záda a vyběhla ze školky. Vyhýbala se bojujícím kočkám a podařilo se jí vyběhnout z místa boje. Běžela lesem a snažila se nevnímat bolestné výkřiky koček. Doběhla k hranicím s jiným klanem a překročila je. Běžela přes cizí území a spatřila jejich tábor. Vběhla do něj a hlasitě zamňoukala. Položila svá koťata na zem a zřítila se vedle nich. Přiběhla k ní velitelka toho klanu a zděsila se.
,,Co se ti stalo? Jsou všichni v pořádku?" Matka hlasitě oddechovala, nebyla schopna cokoli říct. ,,Dojdete pro léčitelku!" Zvolala velitelka. Z koutu tábora vyběhla kočka a zkontrolovala její zranění. Dlouho zkoumala kousanec na krku a něco si pro sebe mumlala. Po chvíli se léčitelka zvedla a smutně zavrtěla hlavou. Zraněná kočka zachraptěla.
,,P-prosím postarejte se o m-má ko-koťata." S těmito slovy naposledy vydechla.

Ahoj!
Dlouho jste na toto čekali, tak doufám, že vás to neodradilo. Snad se prolog líbil!
~Barča aka Chloe 💙