KAN / Královská garda - Jacob Marty (25)

8. října 1308 - Kokosové ostrovy

,,Lorene? Lorene!'' třásl jsem se ženou a snažil se zastavit krvácení z jejího břicha. Ovšem všechny mé pokusy byly marné. Krvácení nepřestávalo a její oči začaly postupně ztrácet všechny odlesky života. ,,Kurva! Tak dělejte něco!'' zařval jsem na posádku. Ta se však ani nehla, protože oni už dávno věděli jak tohle skončí.

Normálně bych takhle nevyváděl kvůli nějakému umírajícímu vojákovi, protože by to pro mě bylo stejné jako každý jiný den, který jsem kdy strávil na bitevních polích, ale za dobu plavby jsem se s touto ženou stihl seznámit natolik, že jsem ji nebral každou jinou podřadnou čubku v tomhle světě. Byla pro mě pomalu jak rodina. A rodina je něco, co se neopouští.. je to něco, co se chrání vlastním životem a já byl ten, který to nedokázal. Nedokázal jsem se k ní dostat včas. Nedokázal jsem ji zachránit.

Její rty se trochu pootevřely, jakoby chtěly něco říct, ovšem nevyšla z nich ani hláska, neboť se ztvarovaly do mírného úsměvu. Naposledy vydechla a já měl co dělat, abych se tam totálně nezhroutil. Všechny slzy a pocity jsem v sobě však uzavřel a s kamennou tváří jsem se postavil zpátky na nohy. Ještě předtím než jsem se podíval na posádku jsem se pořádně nadechl a vydechl.

Avšak ve chvíli, kdy jsem se začal otáčet jsem se zasekl, protože na mě začal štěkat naštvaný Aaron: ,,Fakt jsme podělané příměří vyměnili za to, že pokud se ještě na cestách potkáme, tak se budeme muset s takovými divochy spojit a pomoci jim získat věci, které oni budou chtít? Ještě pod naší vlajkou? Kvůli jedné blbé krávě, která ani neumí odrazit jeden podělaný úder do břicha? Víš, co jsme právě vůbec udělali?!''

Uchechtl jsem se. ,,A víš, co by se stalo, kdybychom tak nepodnikli?'' opáčil jsem se. ,,Bylo jich více! Všichni z nich byli vytrénovaní zabijáci! Sice ztratili JEDNOHO vojáka tvou rukou Aarone, ale stále byly kurva v přesile! Všechny by nás pobili. Nejdříve by padli vojáci jako byla Lorene a potom by jsme padli my dva. Jak si myslíš, že by dopadly naše rodiny, kdyby se o tom dozvěděl král? Že jsme ho zklamali? Že jsme chcípli na cestách na nějaký podělaný divochy?! ZABIL BY NAŠE RODINY ZA ZRADU. NEZNAL BY SLITOVÁNÍ!'' zařval jsem na něj nazpátek. ,,Tohle bylo jediné řešení.'' řekl jsem už trochu tišeji a klidněji.

,,Srabe.'' sevřel v rukou hrušku jeho meče.

Podíval jsem se mu do očí. Bylo v nich nespočet emocí jako třeba zlost, zklamání a smutek. Těmito ale nekončilo, protože v těch korálkách bylo ukryto mnohem více pocitů, které jsem už ale nedokázal přečíst. ,,Nedělej to. Jakmile se vrátíš domů, tak na tebe a tvou rodinu čeká setnutí hlavy v tom nejlepším případě.''

,,Tsk.'' otočil se na patě a vydal se do podkroví lodi se slovy, že počká tam a ať začnu myslet jako normální člověk mého postavení. Posádka se rozešla také. Tedy až na Alice, ta jediná zůstala držejíc se za její ruku, která se nepřestávala klepat. Lorene pro ní musel znamenat také hodně stejně jako pro mě.

Podíval jsem se ještě jednou na Lorenino tělo, které jsem na palubí přinesl. Klekl jsem si a odhrnul jí vlasy z tváře. ,,Až se vrátím domů, vzkážu tvé rodině, co si zde vykonala.'' usmál jsem se a vtiskl jí pusu na čelo. Alice si mezitím poklekla vedle mě. Nic ale neřekla, tak jsem jí dal jenom ruku na rameno se slovy, že to bude dobrý.

,,Byla skvělým člověkem.'' špitla najednou.

Pouze jsem na to přikývl. ,,Asi je čas jí dát sbohem.'' podíval jsem se koutkem oka na oceán okolo naší lodi.

Zvedli jsme se a s posledním sbohem jsme ji poslali ke dnu. Chvíli jsme ještě na její tělo, které mizelo ve vodních hloubkách, koukali, ale hned jsme se zase vzpamatovali a dali se do práce na lodi. Nebyl tady čas na více smutku. Tedy až na večerní hodiny, kdy jste byli kompletně sami. To člověk nechal všechny své emoce vyplavat pořádně na povrch a pro mě to nebylo jiné. Totálně jsem se ten večer složil. Bylo toho na mě zkrátka moc.

----

Minutu ticha pro Lorene, která asi právě teď krmí žraloky v tmavých hloubkách oceánu.

---

Názory? Nápady? Teorie?

--

Terre se po dlouhé době k něčemu znovu přiznává. Kdykoli si po sobě přečtu nějakou kapitolu, což je rarita neboť po sobě čtu jen kapitoly, které mě bavily psát (v 6. to byla druhá část, pak pátá kapitola a ještě 1. kapitola 1. část), tak si u toho vždycky tak říkám proč jsem některé ty věty napsala tak debilně? Kdykoli, kdy si to po sobě přečtu znovu, tak mám chuť se zahrabat pod zem a nejlépe se nechat sežrat červy za živa. A víte, co je ještě horší? Jsem líná to opravit.. tedy do té doby dokud mi z toho nejebne, to je pak jiná.

---

30. Christian Dyson (JAP - voják)

29. Alvis (VIK - voják)

28. Lorene Pellar (KAN - voják)

Pozn. autora: Tímhle tempem tady žádného vojáka mít nebudeme ty kráso. Ale v klidu! Ono se to brzy změní! xD

- Terreliasko