KAN / voják - Lorene Pellar (21)

8. října 1308 - Kokosové ostrovy

Pluli jsme tak zatraceně dlouhou dobu, že jsem měla pocit, jakoby mi začaly růst vousy a to jsem žena. O zastávkách, které jsme po cestě měli, ani nemluvě, protože jsme dohromady za celou dobu cesty zastavovali u pobřeží tak dvakrát s tím, že jsme se tam byly maximálně den a pak jsme jeli dál. Hold nebylo času nazbyt a byli jsme zde na příkaz našeho krále. Tím chci říct, že jsme si ani delší pauzu než jeden pouhý den nemohli dovolit. Ovšem tohle celé dlouhé období muselo mít i svého konce. A ten konec nastal, když se v dáli na obzoru objevil první náznak našeho cíle - Kokosové otrovy. Jediným problémem bylo to, že v té samé dáli na stejné straně jako byly ostrovy byly zakotvené i lodě, které nepatřily pod naše království.

,,Nepočkáme za obzorem než lodě odplují?'' otázal se Bill. Bill byl voják stejný jako já, jen sloužil o rok kratší dobu než já a navíc se lišil oproti ostatním tím, že měl věčně uvázaný na krku modrý šátek.

Jeden z mužů královské gardy, Aaron, zakroutil hlavou. ,,I kdybychom tak učinili, tak už o nás dávno ví. Lodě by jen tak neopustili, někdo na nich musel zůstat a hlídat. Takže i kdybychom to teď otočili, tak bychom se stejně objevili na dně oceánu stejně jako oni.''

,,Liška má pravdu, navíc jsme zde na příkaz krále, takže ať už se jedná o kohokoliv, tak zastavit nemůžeme.'' přitakal Jacob, muž který stejně jako Aaron patřil pod královskou gardu.

,,Plujeme dál.'' rozkázal Aaron.

Členi posádky se jen tiše vrátili zpátky na svá místa a pokračovali ve své práci dál.

,,Kdo myslíte, že to je?'' zeptala jsem se královské gardy.

Jen si vyměnili pohledy.

,,Co je ženě potom?-'' hned po této poznámce dostal Aaron pohlavek od Jacoba.

,,Možná to je žena, ale i přesto tady s námi je a k tomu patří do vojenské jednotky. Za tu dobu, co jsme na vodě svou hodnotu dokázala ukázat nespočetněkrát. Neházej jí do koše k ostatním. Díky.'' mrkl na mě. ,,Dle mého úsudku se jedná o lodě ze severních vod evropy. Pravděpodobně vikingy nebo tak někoho. Jestli se s nimi dostaneme do potyčky, tak to nedopadne nejlépe, ale pokud to uděláme chytře, tak si myslím, že se jim v klidu vyhneme obloukem.''

,,Obloukem?'' uchechtl se Aaron. ,,Těmhle divochům se nedokážeš vyhnout obloukem. Čekej že bez pořádné bitky odsud neodjedem. V nejlepším případě přijdeme o jednoho člena, v nejhorším to zde zabalíme všichni. Záleží jen na tom koho sem vyslali. A vůbec jak se sem sakra dostali a co tady dělají?'' zanadával.

Otázka toho, co tu dělají byla vystižující. Většinou se do těchto vod totiž ani nepodívají, natož aby se zastavili na takto malém ostrově jako jsou Kokosové ostrovy. Nedokázala jsem si dát jedna a jedna dohromady.

,,Co když se o pokladu nějakým způsobem dozvěděli také?'' vložila se do konverzace Alice.

Jacob jen nadzvedl obočí a uchechtl se. Nijak se k tomu nevyjadřoval, ale jeho pohled to vysvětloval sám od sebe.

,,Měli tam špeha.'' praštil do nejbližšího kusu dřeva na lodi Aaron. Byla to taková rána, že na místě, kam udeřil, zůstala pořádná díra.

Nikdo poté už neřekl ani slovo neboť si každý dokázal domyslet jak se tam dostal, co bylo jeho úkolem a jak to celé do sebe zapadalo. Všichni jsme se vrátili na své pozice a byly na nich až do té doby než jsme zakotvili a na malých loďkách se přepravili z lodi na břeh.

,,Dávejte si bacha kam šlapete.'' nařídil Aaron.

Došli jsme až na místo, kde se měl poklad nacházet, ale místo toho jsme tam našli jenom mrtvé tělo a desku, na který byl text. Proboha další text už jenom né, prolétlo mi hlavou.

Na cestě zpátky jsme potkali ty, jemž jsme se chtěli vyhnout ze všeho nejvíce. Vikinzi.

,,Mysleli jste si, že se nám vyhnete obloukem?'' popíchl nás jeden z nich. Vypadal více zkušeně, proto jsem doufala, že pokud se zde strhne rvačka, tak to nebudu muset být já, kdo proti němu bude stát.

Aaron vystoupil z řady. ,,Nepřišli jsme, abychom zde vytvářely nešvyrary mezi kanadou a vikingy. Nechte nás v klidu projít. pokud-li tak učiníte, necháme vás v klidu projít také.''

Jedna žena z nich se jen zasmála. Také vypadala více zkušeně než ostatní. ,,Tak proč jste přišli?''

Koutkem oka jsem zahlédla, jak Aaron jemně položil jeho pravačku na pochvu jeho meče. ,,Do záležitostí kanady vám už nic není.''

Zkušenější viking se jen uchechtl. ,,Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém.'' pokrčil rameny a vytáhl svůj mečem. S válečným pokřikem se rozeběhli našim směrem.

Vytáhla jsem svůj meč a odrazila útok od ženy, která se ještě před chvílí smála. Nyní však měla na tváři až mrazivou seriozitu a její oči přímo prahly po krvi. Na všech švihách, které s mečem učinila bylo krásně vidět to jak zkušená byla. Děsivější bylo ale to, že nemohla být o moc starší než já. Měla jsem co dělat, abych neučinila nějakou fatální chybu a neocitla se na v louži krve na zemi.

Ve chvíli kdy jsem odrážela jeden z jejích několika útoků mezi námi prolétla dýka, která zasáhla spánek jednoho muže od vikingů. Ten se jen bezmocně svalil na zem. Dýka patřila Aaronovi. Bohužel jsem v tu chvíli nedávala pozor a soupeřnice mě probodla skrz na skrz ostrou břitvou jejího meče. Pohlédla jsem jí do očí a vykašlala trochu krve. Nepamatuji si z toho skoro nic až na pár rozmazaných postav, hlasů a pocit hřejivého doteku, který mě táhl někam pryč. Vše ostatní až na těchto pár okamžiků se rozplynulo v černočerné mlze.

---

Teorie? Nápady? Názory?

--- 

Minutu ticha pro Alvise - vojáka, který to schytal do spánku.

29. Alvis (VIK - voják)

- Terreliasko