Jste zvědaví, jak vypadají takové přípravy na výpravu za magickým artefaktem? Já byla. A taky jsem byla docela zklamaná, i když ani nevím proč. Kdyby se mě někdo zeptal, rozhodně bych nedokázala říct, co jsem od takových příprav čekala, nicméně tipla bych to alespoň na nějakou přípravu tajuplného rituálu s ještě tajuplnějšími doplňky, ale nic takového se nekonalo. Zato se jak Derek, tak Dan, opásali pořádně velkou mačetou. Dan k tomu přibral ještě jeden nůž, nebo dýku, nebo jak se těmhle věcem říká, Derek si na obě stehna přijal pouzdra s vrhacími noži.

Lucie se spokojila s relativně menším nožem, zato přibrala cosi, co mi neodbytně připomínalo taktickou vestu. Alespoň podle množství kapes různých velikostí. Co je v nich, jsem si netroufla ani hádat, ani ptát. Při pohledu na to zbrojení jsem poněkud znervózněla a moje přesvědčení o bezpečnosti cesty se dalo na opatrný ústup.

„Jste v pořádku Vivian?"

Nejspíš jsem musela slušně poblednout, protože Dan se přestal věnovat kontrole své výstoje a přesunul svoji pozornost ke mně.

„Ani nevím," přiznala jsem. „Vážně to všechno budete potřebovat?"

„Kdo ví? Klid, doktorko, tohle je jenom základní výbava, bez které pomalu nevyjdeme z domu. Nic velkého s sebou táhnout nemůžeme, na to je cesta zatím příliš úzká. Navíc by nás těžká artilerie beztak akorát zdržovala."

Super, hned jsem se cítila klidnější. Chtěla jsem poznamenat něco ve smyslu, že pro mě je těžká artilerie už to, co na sebe pověsili teď, ale než jsem se dostala ke slovu, přistál na konferenčním stolku přede mnou pořádný bágl.

„Pro vás," oznámil mi Derek.

Podezíravě jsem si dodané zavazadlo změřila pohledem.

„Takže pro vás zbraně a já co? Potáhnu proviant?"

„Jestli chcete zbraň, mohu vám samozřejmě nějakou také dát. Jen jsem měl dojem, že u vás spíš vyvolávají nejistotu, než pocit bezpečí. Ostatně, pokud je mi známo, nemáte pro boj zblízka žádný trénink."

Tak v tomhle měl Derek pravdu. Jak s tou nejistotou, tak s tím bojem, ale čert mě vem, jestli se sebou nechám zacházet s nadřazenou blahosklonností.

„Vykašli se na dojmy," prskla jsem na něj. „Nepůjdu s vámi jen tak bez ničeho, když jste jeden vedle druhé ozbrojení po zuby."

Tiše jsem při tom doufala, že nevytáhne nějaký přerostlý zabiják, se kterým bych ublížila s největší pravděpodobností jen sama sobě. Naštěstí pro mě měl dost rozumu, aby nic takového nezkoušel. Místo toho se vytasil s lehkým, štíhlým nožem, a dalším stehenním pouzdrem, do které má nová zbraň pasovala. Pouzdro mi dokonce bez řečí pomohl připnout a pak mě požádal, ať si nůž párkrát zkusím vytáhnout za zasunout. Zjevně věděl proč to dělá. Napoprvé jsem se při tom málem sama pořezala a jen moje tvrdohlavost mě přiměla to zkoušet znovu a znovu, místo dýku pokorně vrátila zkušenějším. Když jsem to po pár minutách zvládla nejen hladce, ale dokonce skoro naslepo, mohla jsem při derkově „Slušná práce, doktorko" puknout pýchou.

„Něco dalšího, co bych s tím měla zvládnout?" zajímala jsem s nově probuzeným nadšením.

„V zásadě bych to nekomplikoval. Miřte tou ostrou stranou od sebe a nenechte si ho vzít. Je celkem hloupé, nechat se zabít vlastní zbraní. Na nějaký další výcvik teď bohužel nemáme čas," zchladil mě Derek.

„Jasně," zamumlala jsem a cítila, jak rudnu. Raději jsem tedy nechala nůž nožem a zanořila se do dodaného batohu, abych zjistila, jaký proviant s sebou máme. Ke svému překvapení jsem zjistila, že batoh není nacpaný jídlem ani pitím, ale léky. Pro lovce zbraně, pro doktorku příruční lékárničku. Logické. A naprosto definitivně potírající jakoukoliv možnost, že jsem tady náhodou.

„Proč já?" napřímila jsem se a probodla ty tři pohledem. Tedy pokusila jsem se je probodnout. Věřte mi, je docela složité probodávat pohledem tři lidi, zvlášť když každý stojí jinde. „Proč jsem ten pitomý vzkaz nesla zrovna já. A netvrďte mi, že náhodou. Derek mě zjevně čekal a tohle, to je taky nachystané pro mě."

„Není to náhoda, Vivian. Regina s vámi počítala skoro od začátku. Máte jako posel spoustu výhod. Například jste víceméně pořád po ruce. Ostatní personál ve vile nezůstává dvacet čtyři – sedm. A pak jste nenápadná. Nikoho nenapadne, že na výpravu za magickým artefaktem pošle usedlou lékařku středních let."

Několikrát jsem naprázdno otevřela ústa, marně hledajíc dostatečně šťavnatou kletbu, kterou bych vyjádřila, co si o tom myslím. Bohužel nejsem zrovna dobrá v klení a do nejhorší, co mě aktuálně napadlo bylo do Prčic, což zdaleka nevystihovalo moje pocity.

„Říct o tom něco mě by vás zabilo?"

„Vlastně možná ano," překvapila Lucie. „Hlavně by to ale ohrozilo vás. Podívejte, chápu, že jste naštvaná, taky jsem si užila tajnůstkaření vašich spolupracovníků. A nejen já. Věc se má tak, že teď jste tady a buďto půjdete s námi, nebo vás nechám tady, ale pak neručím za to, že se dožijete večera. Spousta těch, kteří po Grálu touží nebude váhat jít přes mrtvoly. A je úplně jedno, že pořádně nic nevíte, vaše slovo mu pro ujištění stačit nebude. Každopádně, je to na vás a na dlouhé váhání nemáme čas, takže se rozhodněte. S námi, nebo tady?"

„Lucko, co tě to...? Nemůžeš přece..."

Dan vypadal po sestřině projevu upřímně překvapený. Popravdě, já byla překvapená taky. Naservírovat mi tohle Derek, pošlu ho kde slunce nesvítí. Jeho zvyk manipulovat s lidmi mi byl dobře známý a každé slovo bych třikrát zvážila, než bych se mu rozhodla věřit. Ale Lucii jsem znala jako upřímnou osobu, která si možná nebude brát servítky, ale rozhodně nebude své okolí tahat za nos.

„Co bych nemohla," odsekla teď bratrovi. „Je svobodná, dospělá a svéprávná osoba. Má právo se sama rozhodnout. Derku, máš to?" obrátila se na mého kolegu, jako by ji moje rozhodnutí ani nezajímalo. A možná opravdu nezajímalo. Možná bude dokonce snazší ten hon absolvovat beze mě. Možná jsou opravdu ochotni vzít mě s sebou jen kvůli mojí bezpečnosti.

Zatímco se mi hlavou honily všelijaké myšlenky, Derek zalovil v kapse a podal Lucii kámen, který mi byl nepříjemně povědomý. Jakékoliv úvahy na vhodností mé přítomnosti na honu v tu chvíli upadli v zapomnění, nahrazeny prostou zvědavostí.

„Hej, tohle je přívěšek z klíčů od Derkova bytu," píchla jsem prstem směrem ke kameni. „Od těch klíčů, co mi madam Regina tak prozíravě dala s sebou. Na co ho potřebujete?"

Lucie ke mně klidně obrátila pohled.

„Pokud nejdete s námi, nepotřebujete to vědět," ujistila mě. „Čím míň víte, tím míň z vás kdokoliv dokáže dostat."

Z ledového klidu, se kterým to řekla, mi přeběhl mráz po zádech. Jako bych před sebou viděla Reginu, jen vyšší a se světlejšími vlasy. Jak se zdá, má zaměstnavatelka neučí slečnu Holmanovou jen magii. Nebo jsou nakonec všichni mágové takoví? Chladní, sebejistí, přesně kalkulující každý krok?

„Jdu s vámi!"

Až když jsem se sama slyšela, došlo mi co říkám, ale už to nešlo vzít nazpátek. A vlastně jsem to ani brát zpátky nechtěla. Půjdu s nimi, ať se jim to hodí nebo ne. Když už mě do téhle šílenosti namočili, tak si holt budou muset užívat moji společnost až do konce.

Lucie vážně kývla, přebrala od Derka kámen a vložila ho do průsvitného medailonu, který vylovila z jedné kapsičky své fešné vesty. Medailon byl pomalovaný tenkými zlatavými linkami. Některé se po něm rozbíhaly od středu k okrajům, jiné se vlnily kolem dokola. Kámen v něm vypadal, jako by se vznášel uprostřed zlaté pavučiny.

„Ten kámen v sobě má střípek Regininy moci orákula. Dost malý na to, aby jeho přesun nešel snadno zachytit, ale dost velký, aby spolu s medailonem posloužil jako navigace. Dohromady tvoří magický kompas, který nás povede na cestě za Grálem," vysvětlovala mi Lucie, zatím co kámen strkala dovnitř. „Bez něj bych netrefila o nic líp, než kdokoliv z těch, co hladově číhají okolo komořanské vily a doufají, že se jim podaří zavěsit Regině na paty až vyrazí. Jejich smůla je v tom, že vůbec nevyrazí. Až jim to dojde, bude pozdě. Budou si muset počkat, než se cesta otevře dost na to, aby ji viděli méně specializovaní mágové. A teď, máme všichni všechno? V tom případě pojďte ke mně, potřebuji vás mít na dosah, pokud vás mám vzít s sebou."

Derek s Danem se poslušněpřistoupili blíž připraveni vyrazit. Čas na otázky zjevně pominul. Rychle jsem popadla batoh s lékárnou, hodila si ho na záda a přisunula se naší čarodějcevýpravy.