Jsem po těch třech konkurzech tak vyřízená že to není ani možný. Ten první jsem málem nestihla protože jsem se ztratila. Můj orientační smysl je fakt špatný. A nejhorší ještě je, že jsem ani na jednom neuspěla, tak to zkusím zase zítra.
Ani jsem si nevšimla že už se setmělo, ale musím uznat že večerní osvětlená L.A. je fakt nádherná. Z pouličních barů se linula hlasitá moderní muzika. Bilboardy byly nasvícené a na jednom z nich byl...Michael? Musela jsem se sama pro sebe pousmát. Lidé na něj stále nezapomněli.

Dnes nastala má další šance. Právě mířím na můj dnešní konkurz. Snad bude úspěšný oproti včerejšku. Přišla jsem k takovému menšímu, zapadlému domu. To, že tu jsem správně mě usvědčila velká fronta lidí přede mnou, která sem přišla za podobným snem jako já.
Konečně jsem zdolala tu velkou frontu a dostala jsem se do šaten, kde jsem se začala převlékat do sportovního.

,,Víš o tom, že tady byl kdysi konkurz ja turné Michaela Jacksona?"

,,Vážně? To jsem nevěděla. Odkud to víš?" Zaslechla jsem dvě holky které právě přišli a hned jsem zpozorněla.

,,No, než jsem sem dnes šla, tak mi to ráno říkala máma. Prý na něˇ byla její sestřenice, myslím že se jmenuje Tatiana...Tatiana Thumbtzen. Byla taky v jednom z jeho klipů. Já teda osobně Michaela Jacksona moc neposlouchám, ale to by byl dobrej způsob jak se prosadit."Zasnila se ta první.

,,Myslíte ten klip The Way You Make Me Feel?" Neudržela jsem se a promluvila jsem. Jejda...
Ty dvě se na mě překvapeně otočily.

,,Jo...asi tak nějak."Řekla zaraženě ta první.

,,Ty ho posloucháš?" Zeptala se mě její kamarádka.

,,J-jo."Odpověděla jsem nejistě, protože se mi budou určitě zase smát, jako ostatní...

,,Já taky, teda nejsem nejsem náká velká fanynka, ale hudbu má dobrou. A jeho taneční styl je fakt hustej." Řekla ta druhá načež jsem se musela pousmát.

,,Mimochodem, já jsem Faith a tohle je Kristen."Ukázala na tu která řikala o tom Michaelovým konkurzu.

,,Já jsem Nailah, ale říkejte mi Lio."Z představování nás ale vyrušil nákej týpek s dredama.

,,Čus děvčata, já jsem Finn, jestliže jdete na konkurz, tak támhle jsou dveře do sálu a tady vám dám pořadová čísla a až zavolají vaše číslo, bežte dovnitř." Začal všem rozdávat čísla. Já dostala číslo 244.

,,Jo a ještě až tam přijdete, dejte porotcům svůj flesh disk a s vaší vybranou písničkou se kterou budete vystupovat. Přeji všem hodně štěstí."Zářivě se ma všechny usmál a odešel do té tělocvičny. Sakra, ten flesh disk. Začala jsem se zběsile prohrabovat v batohu. Sakra, nemůžu jí najít, ale vždyť jsem si ji tam po tom prvním konkurzu dávala,pamatuji si to. Faith s Kristen se na mě tázavě podívaly.

,,Nemůžu najít fleshku. Přitom jsem si jí tam po mém dnešním prvním konkurzu dávala."Začala jsem panikařit.

,,Nemohla si jí dát třeba do jiné kapsy, nebo do bundy?" Začala Faith přemýšlet.

,,Nebo si ji možná někde vyklopila." Řekla Kristen bez zájmu.

,,Kristen, tohle neříkej. Určitě jí tam někde máš zastrčenou. Hledej dál."Povzbudila mě Faith. Čas plynul a já jí stále nemohla najít. Faith už si pozvali a když se vrátila, tak se usmívala. Tak že jí asi vzali...Kristen jde za chvíli po náký holce.

,,Stále si ji nenašla?"Zeptala se smutně Faith.

,,Ne."Povzdechla jsem si.

,,Snad jí najdeš. Mě už vzali a neměla bych se tu už zdržovat, ale přeji ti, ať jí najdeš a uděláš ten konkurz."Upřímně se mě usmála..

,,J-jo tak ahoj."Usmála jsem se na ní.

,,Ahoj."Řekla a odešla. Za chvíli zavolali i Kristen.Ještě tři čísla a půjdu já. Ach jo.Co mám dělat? Začali se mi do očí pomalu linout slzy.Hned jsem je ale setřela a smutně jsem si sedla na lavičku co tu byla a povzdechla jsem si. Opřela jsem se rukama a záď lavičky. Něco jsem tam ale ucítila. Něco měkkého...s kamínkama? Vyndala jsem to a upřeně jsem na to zírala. Byla to bílá rukavička poseta kamínky. Vypadala jako ta co nosil Michael. Opatrně jsem si jí nandala. Je docela pěkná.Nedivím se že ji Michael nosil. Najednou se mi začali klížit oči, nemohla jsem proti tomu nic dělat. Nedokázala jsem je nechat otevřené a prostě jsem je zavřela.

Vzbudil mě jakýsi hluk. Otevřela jsem oči a byla jsem pořád v té šatně. Ale něco bylo jinak. Nebyli tu žádní lidé a šatna vypadala trochu jinak. Byla přemalovaná a ta lavička na které jsem seděla, byla jiná, starší, trochu odřená.Tu rukavičku jsem už na ruce neměla. Vstala jsem a vydala jsem se ke dveřím to tady prozkoumat. Jakmile jsem nimi prošla, vydala jsem se delší chodbou po které jsem sem přišla, ale taky vypadala jinak. Rozběhla jsem se podél ní. Zahla jsem za roh a v tu chvíli jsem do někoho dost silně narazila...

Tak že je tu další kapča. Do koho asi Lia narazila?