Pořád z pohledu Tiffany:

,,Tak povídej a chci slyšet všechno, jak jste se za tu dobu měly? Co škola? Chyběla jsem vám?"
vyzvídala Rose o chvíli později v jejím pokoji. Ten její byl stylizovaný v nebelvírských barvách ale občas se sem tam ukázala bílá a modrá, což byly její oblíbené barvy.

,,Ach ano, měly jsme se naprosto úžasně, Krásnohůlky jsou mnohem lepší než Bradavice a ty? Ty jsi nám vůbec nechyběla" řekla jsem se smíchem,
,,sakra Rose, vždyť jsme se neviděly rok a půl, jasně že jsi nám chyběla, popravdě, obě nás překvapilo, že se budeme stěhovat do Anglie, nic tomu nenasvědčovalo" dodám a zamyšleně je pohlédla z okna, jako kdybych mohla vidět až do Francie a Krásnohůlek.

,,Netrap se tím Fanny, uvidíš že se ti bude v Bradavicích líbit" usmála se na mě Rose ,,nezapomeň, že jsi se v Anglii narodila"

,,Já se netrápím Rose, jenom mi to přijde zvláštní, přijít na novou školu a jediné bytosti co tam budu znát jsi ty a Beky"

,,Já neznala nikoho když jsem tam v prváku přišla a teď tam mám přátele, které bych nikdy nevyměnila a..." na moment se odmlčela a v obličeji se jí objevil nepřítomný výraz ,,prostě si určitě přátele najdeš"

,,Rose? Děje se něco?" ozvalo se ode dveří

,,Nic Beky, posaď se" vybídla Rose právě příchozí Rebeccu, která ji ráda poslechla.
,,Kde jsi byla?" zeptám se.

,,Venku podívat se na zahradu, jak moc se to tam změnilo, mimochodem, nijak extra ne, a Rose? Co to je za s kluka s brýlemi od sousedů? Nikdy předtím jsem si ho tu nevšimla" otočila se se zájmem na Rose.

,,To je James Potter, bydlí s rodiči hned vedle, chodí se mnou do Bradavic do Nebelvíru do stejného ročníku, hodný kluk, ale umí být neuvěřitelně otravný" protočila Rose očima ale zasmála se ,,ve škole tráví všechen čas se svou partou a nejvíc se Siriusem Blackem, ten by zrovna měl být s ním, takže až od sousedů uslyšíte rachot, budete vědět proč."

,,Zajímavé, hele, nepůjdeme dolů? Začínám mít hlad" řekla jsem.

,,Jo proč ne, já pomalu taky, jdeme" zavelela Rose a všechny tři jsme zamířily dolů do kuchyně.

Z pohledu Rebeccy o chvíli předtím:

Vyšla jsem na zahradu a rozhlédla se, abych zjistila, že se to tu moc od naší poslední návštěvy moc nezměnilo, jen na babičině záhonku přibylo pár kytek a a menší stromky o něco povyrostly.
Jedna věc mě ale upoutala nejvíc, a to houpačka visící ze starého ztepilého stromu, visela tam co já si pamatovala a díky pár drobným kouzlům vypadala celá léta pořád dobře.
Posadila jsem se na ní a s pohledem upřeným do korun stromů chvilku přemýšlela o věcech, co mi zrovna přišly do hlavy, o škole, o změnách, co v mém životě nastaly,...

Najednou mě ze snění vytrhl zvuk a následný smích z vedlejší zahrady, ke kterému se vzápětí přidal smích. Stoupla jsem si, podívala se do koruny stromu a opatrně na něj vylezla tak, abych trochu viděla přes živý plot, který rozděloval oba pozemky.
Nad vedlejší zahradou létal na koštěti nějaký kluk, i na dálku jsem rozeznala, že má kulaté brýle a tmavé vlasy, které mu trčely na všechny strany a přesto, že bylo léto a 25°C, měl kolem krku omotanou červeno- žlutou šálu.
,,A Potter chytá zlatonku, nebelvír vítězí nad zmijozelem!" křičel nějaký chlapecký hlas ze země, na to se oba začali smát na celé kolo.
Pobaveně jsem nad tím zakroutila hlavou, tomu klukovi na koštěti mohlo být jako mně a hraje si jako malé dítě.
Slezla jsem dolů a vydala se směrem do domu.

A je to tu:) další kapitola😀
Osobně jsem s ní pořád nebyla spokojená a několikrát jsem ji za pochodu přepisovala.
Doufám, že se líbila☺️
Hezký den❤️