Z pohledu Sebastiana:

Tiffany mě vedla po chodbách hradu a já se ji i přes opuchlé oči snažil aspoň trochu navigovat, protože se tu ještě moc nevyznala, spíš mi bránila v narážení do různých předmětů po cestě.

,,Teď doprava, tak, teď by měli před tebou stát velké dřevěné dveře, je to tak?"

,,Ano, jsme tu" stiskla mi rameno.

,,Jak jsi to poznala?"

,,Je tu cedulka ošetřovna" uchehctla se Tiffany.

,,No jo, to jsou asi jediné dveře v celém hradu, které na sobě mají nějakou cedulku s tím, co za nimi je.

Tiffany se znovu uchechtla, otevřela je, a já velmi rozmazaně viděl blížící se postavu.

,,Copak se stalo panu Clinemu?" aha, madame Pomfreyová, bradavická ošetřovatelka, překvapilo mě, že jsem ji nepoznal už jako rozmazanou šmouhu, kolikrát já už tady ležel...

,,Na hodině lektvarů jsem do něj trochu strčila, on ztratil rovnováhu a shodil na sebe sušené kopřivy, proč ale tak hrozně napuchl?"

,,Podíváme se a zjistíme to, pojďte prosím se mnou pane Cline, a vy slečno taky, podívám se vám i na ty ruce."

Cože? Co má Tiffany s rukama? Napadlo mě, ale Poppy už mě posadila na jednu z postelí, hned se ozval zvuk, jak si Tiffi sedá na vedlejší postel.

Madame Pomfreyová mi opatrně namazala obličej hojivou mastí a nakápla do očí nějaké kapky a mě se hned trochu zaostřil zrak a obličej uz jsem neměl tak opuchlý. Hned poté se otočila k Tiffany a prohlížela si její trochu zarudlé dlaně.

,,Máte je jen trochu popálené od kopřiv, dám vám na to mast, tu si mažte na ruce každou hodinu a do zítra by to mělo být úplně v pořádku, a vy pane Cline, budete taky, ale vás si tu nechám do rána." oznámila mi.

,,Proč?" podivil jsem se ,,vždyť je to jen od kopřiv"

,,To ano, běžně bych to s tak banálním případem nedělala, zřejmě jste ale na kopřivy trochu alergický a při kontaktu s nimi vaše kůže reaguje agresivněji a déle se potom hojí, potřebuji mít jistotu, že vám zcela splaskne otok a kůže se do rána zhojí, proto si mažte obličej touhle mastí každou půl hodinu, mimo spánku samozřejmě, a do rána budete mít obličej zahojený" vysvětlovala mi Pomfreyová ,,tyhle kapky bude nutné aplikovat každou hodinu, aby se vám do očí nedostala infekce, zítra každé dvě hodiny a od třetího dne jen ráno a večer po celý jeden týden, zvládnete to?" a podala mi malou lahvičku s kapkami a krabičku s mastí.

,,Myslím, že ano, ale pro dnešek bych s tím potřeboval trochu pomoct" byla to pravda, viděl jsem pořád trochu rozmazaně, a jak si v tomhle stavu do očí nakapu, navíc bez zrcadla, to jsem netušil.

,,Já bych tu mohla do večera zůstat s ním" ozvala se Tiffi ,,lektvary jsme měli jako poslední hodinu, teď už bychom měli mít volno, můžu Sebastianovi pomoct"

,,Dobrá slečno Winterová, ale v osm hodin musíte na kolej, musíme dodržovat předpisy" upozornila madame Pomfreyová a odešla do své malé místnosti u dveří.

,,Tak co? Cítíš se líp?" zeptala se po chvilce mlčení Tiffany.

,,Ano, trochu jo, a děkuju, že tu se mnou zůstaneš, vážím si toho"

Tiffany zrůžověla ,,vždyť ti to dlužím, kvůli mě jsi na sebe shodil ty kopřivy, omlouvám"

,,Já se ti taky omlouvám, neměl jsem ti říkat Tiffi, co ti na tom tak vadí?" tázavě jsem se na ni podíval.

,,Je to jak jméno pro psa" pokrčila rameny ,,a taky mi tak říkal jeden idiot o ročník výš v Krásnohůlkách"

Chápavě jsem přikývl ,,tak to mě mrzí"

Tiffany zavrtěla hlavou ,,to neřeš, ale jako odčinění za tvé zranění, nějak to zkousnu a můžeš mi říkat Tiffi, ale prosím, ne na veřejnosti, jenom když budeme náhodou sami, nebo na koleji"

,,Dobře, slibuju" najednou se mi v hlavě zrodil nápad ,,ale je tu ještě jedna věc, kterou bys mohla udělat, aby mi bylo ještě líp"

Tiffany povytáhla obočí ,,jaká?"

,,Nakapala bys mi do oka ty kapky?"

Úlevně se zasmála ,,jasně, od toho tu jsem ne?"

Zbytek dne jsme si povídali, po pár hodinách jsem byl schopný namazat si sám obličej, s kapkami mi ale musela Tiffi pomoct.
A když odbila osmá, dala mi na rozloučenou pusu na čelo se slovy ,,vždyť si ji zasloužíš" a odešla.

Já jen seděl na posteli s pusou otevřenou dokořán a sledoval její vzdalující se záda, když se u dveří zastavila a naposledy se usmála.

Když jsem osaměl, madame Pomfreyová mi přinesla lektvar na spaní, já ho vypil, a s hlavou plnou myšlenek jsem tvrdě usnul a spal až do rána.

Nová kapitola:), prvně z pohledu jiné postavy, nechci nic moc spoilerovat, ale možná se nám tu tvoří první ship😊
A ještě něco, 300 přečtení😱? Děkuju❤️