Tiffany:

Můj nástup do funkce byl rychlý, hned druhý večer po předání odznaku jsem dostala hlídku a poté každý týden ve středu. Sice jsem nebyla úplně nadšená z toho do noci chodit po chodbách, nebyla ale jiná možnost. Navíc mi Sebastian vysvětlil, že prefekti Mrzimoru mimo jiné chrání naši kolej před návštěvníky z jiných kolejí.

A zrovna, když jsem byla na obchůzce školy, jsem zaslechla hlasy ve vedlejší chodbě. Schovala jsem se do nejbližšího výklenku a tiše poslouchala, i když mi v hlavě hučel babiččin hlas, jak je to neslušné.

,,Podělala jsi to Agielo, ani nevíš jak," řekl první hlas, nějakého chlapce, a byl dost naštvaný.

,,Já vím Saleosi, vážně jsem to tak nechtěla," ozval se druhý, dívčí hlas, který jsem neznala.

,,Vážně? Nebyla jsi na smluveném  místě v daném čase, abys je hlídala, jak ti mám věřit, že to nebyl úmysl?"

,,Nebyl! Přísahám ti, že nebyl! A navíc si nic nepamatují" I po sluchu jsem poznala, že dívka má na krajíčku.

,,Tak to můžeš mluvit o velkém štěstí," povzdechl si chlapec ,,Agielo, jsi moje sestra a já se tě snažím chránit, vždyť to víš, a on i tak pěkně zuří."

Zarazila jsem se, kdo je on?

,,Ty si myslíš, že to nevím? Už běž, chci být sama," odsekla mu dívka - Agiela. Chlapec - Saleos ještě krátce zanadával a pak se ozvaly jeho vzdalující se kroky.

Když osaměla, Agiela se rozplakala naplno. To už jsem nevydržela a vydala se za ní. Seděla na okenním parapetu, hlavu měla skloněnou a dlouhé havraní vlasy jí zakrývaly tvář.

,,Promiň, jsi v pořádku?" Oslovila jsem ji mírně, trhla sebou a zvedla ke mně své uslzené černé oči plné vzteku a strachu.

,,Co jsi slyšela?" Zhrozila se, když uviděla můj kolejní erb na hábitu. Ten její dosvědčoval příslušnost ke zmijozelské koleji.

,,Nic... podstatného," řekla jsem po krátké úvaze, zda bych to měla oznámit, ale ona vypadala tak ztrápeně, že jsem neměla to srdce ji v tuto chvíli více komplikovat život. Spíše jsem jí chtěla trochu ulehčit.

,,Mohu se zeptat, co se stalo?" zeptala jsem se mile a posadila se vedle ní.

Zavrtěla hlavou ,,trable v rodině,"

,,Tak to je mi líto," chlácholivě jsem jí položila ruku na rameno, pod mým dotekem znovu trochu cukla, ale podvolila se ,,dej tomu čas, uvidíš, že se to zlepší," dodala jsem.

Malinko se pousmála ,,děkuju ti, jak se vlastně jmenuješ?"

Zaváhala jsem s odpovědí, ale ona by si stejně mohla zjistit, kdo dělá Mrzimoru jednu z prefektek.

,,Tiffany Winterová," představila jsem se nakonec.

,,Ty jsi z jedné z těch rodin, které otevřeně nesouhlasí s názorem většiny z ostatních čistokrevných rodů, že ano?" zeptala se na rovinu.

,,Ano, to jsem," tentokrát jsem nezaváhala, nebylo to nic, za co bych se měla stydět, naopak.

,,Tak to ti závidím," přiznala.

,,Cože? Co mi závidíš?" Povytáhla jsem obočí.

Pokrčila rameny ,,Tvé jméno. Nemáš příjmení, které ti určuje, že máš nenávidět mudly a mudlorozené, navíc, máš tak hezké křestní jméno."

,,Děkuju," ocenila jsem její slova překvapeně ,,a které jméno máš, že ti určuje, koho máš nenávidět?"

Podívala se mi do očí, a pak opět uhnula pohledem.

,,Agelia Averyová."

,,Proč jsem tě nikdy neviděla?" Žádnou takovou dívku jsem si neuvědomovala.

,,Raději jsem většinu času zavřená na koleji, mimo výuku na chodby moc nechodím."

,,A proč jsi najednou tady?" Do tohoto poschodí nikdo moc nechodil, i já jsem sem tak nějak samovolně zabloudila.

Sklonila hlavu a zírala do země. ,,To můj bratr, chtěl si v soukromí promluvit."

,,No, tak to už moc soukromé nebylo," cítila jsem se trochu trapně, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že jsem udělala správně, když jsem si je poslechla.

Zavrtěla hlavou ,,ne, to nevadí, je fajn mluvit s někým mimo mou kolej, naposledy to bylo před rokem s Rosemary Warwickovou" najednou se zatvářila vyděšeně ,,o tom se nikdo nesmí dozvědět! Kdyby se to Saleos, neboj nedej Merlin Lucius dozvěděl," odmlčela se a začala se třást strachy.

Sice jsem ji neznala, ale v tu chvíli mi připadala tak malá a zranitelná, že jsem ji vzala kolem ramen, přitiskla ji k sobě a nechala ji, ať se mi vybrečí do hábitu, potřebovala to.

,,Agileo, pojď už!" Ozval se chodbou hlas jejího bratra. Ta se beze slov zvedla, před odchodem mi však věnovala smutný, ale zato vděčný úsměv.

Měla jsem radost, jestli jsem jí alespoň trochu pomohla s jejím trápením, nevěděla jsem, jestli by se takto zachovala i Rebecca, ne že by nebyla empatická, to ne, ale spíše by nevěděla, co dělat a jen tak by zkoprněle stála a zírala, možná by dotyčného poplácala po rameni se slovy, že to bude dobrý.

Dokázala jsem si ji naprosto živě představit.

Jsem zpět🥳😂! Na mé poměry bylo o pokračování celkem zájem, takže nastal čas vytáhnout z šuplíku pár předepsaných kapitol a pokračovat😁

Jinak, abych pojmenovala sourozence Averyovi (v originále Avery neměl sestru a ani si nepamatuju, jestli vůbec bylo zmíněno jeho křestní jméno), tak mám stažený generátor fantasy jmen, a jejich jsou z kategorie ďábelské 😂

Ještě bych potřebovala technickou radu, jak mám proházet kapitoly? Když by někdo věděl, prosím, ozvěte se mi.

Mějte se👋