Rebecca:

Nervozně jsem přešlapovala u naší lavičky. Holky mi navrhovaly, že půjdou se mnou, ale s Tiffany jsem si to chtěla vyřešit sama. Prostě mi od ní včera přišel vzkaz, nijak detailně popsaný;

Sraz zítra po vyučování, tam co vždycky.
T.

Ani se nemusela pořádně podepsat, její rukopis bych poznala i na dálku a ve tmě.

Opravdu mě mrzelo, co jsem jí řekla, ale Isaac Arseneault byl ten největší šmejd, jakého jsem kdy poznala. Původně to zkoušel na mě, ale nepochodil, tak se obrátil na Tiffany a ona uvěřila jeho milým slovům a chování. Když si byl jistý, že ji má ve své moci, změnil se, ale ne na veřejnosti, šel na to chytře, před lidmi a na chodbách ji vodil za ruku a usmíval se, když osaměli, pro hrubé slovo nešel daleko. Ale pozorný člověk by si všiml napjatého výrazu ve tváři Tiffany, toho, že jí za ruku nevedl, ale v podstatě táhl za zápěstí, měla pravdu, byla jsem tehdy slepá.Jednou se mu vzepřela, a tak ji poprvé a naposledy uhodil. Tehdy šla rovnou za mnou, protože už to nemohla vydržet, Isaac totiž nepočítal s jednou věcí: když Tiffany došla trpělivost, tak to stálo za to, tohle jsme měly společné. Já bych mu ránu okamžitě vrátila, ale ona vymyslela, jak mu to vrátit.

Když za ní další den přišel, vyměnily jsme si role. Takže zatímco já poslouchala jeho plané omluvy a kání se, že už to nikdy neudělá, Tiffany zašla za madame Maxime a zavedla jí na určené místo, kam jsme ho předtím vylákaly. Jenže přišla právě v momentě, kdy jsem se neudržela a praštila ho. Po vzájemném překřikování a obviňování ze lži jeden druhého jsme nakonec všichni tři podstoupili výslech pod nápojem pravdy a Isaac všechno přiznal, ještě ten den se pakoval, dále jsem o něm nic neslyšela. Ne že bych svou ránu neodnesla bez následků, musela jsem napsat esej na téma Nebiju se své spolužáky, ale stálo to za to. Dokonce i babička Mary musela uznat, že si to zasloužil, normálně by mi dala hodinovou přednášku o tom, že dáma by nikdy neměla pozvednout pěst proti nikomu.

,,Čau," ozvala se za mnou má sestra. Když jsem se k ní otočila, jen nátáhla ruku se sáčkem dýňových paštiček. Zavrtěla jsem hlavou, byla jsem jediná v rodině, kdo je nejedl. Tak pokrčila rameny a sama se do jedné zakousla.

,,Moc mě to mrzí," přiznala jsem ,,ani nevíš jak, jen mám o tebe strach."

,,Já vím, vždyť taková nejsi," aby jsi něco takového myslela vážně," usmála se ,,zapomeň na to."

S jejími slovy jsme přestaly předstírat klid a pevně se sestersky objaly. Chyběla mi, a přitom jsme spolu nemluvily jen jediný den.

,,Rebecco, neuvažovala jsi, že by ses vrátila k famfrpálu?" zeptala se, když se odtáhla.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Popravdě, ne, ty snad ano?" famfrpál jsem měla ráda, ale jeho hraní mi vlastně ani moc nechybělo.

,,Ano, příští rok se uvolní místo střelkyně, zkusím to," neuniklo mi, jak zrůžověla, aby ne, moc dobře jsem věděla, kdo hraje v mrzimorském týmu.

Tázavě jsem povytáhla obočí. ,,A děláš to kvůli tomu, že máš ráda famfrpál, nebo kvůli jistému sympatickému hnědovlasému chytačovi?"

Zrůžověla ještě víc. ,,Ale co tě nemá! Jistěže kvůli tomu, že ráda hraju."
Po chvíli však povolila ramena a zhluboka vydechla.

,,No dobře, je to i kvůli Sebastianovi," přiznala. Usmívala se, ale její úsměv náhle ochabl.

,,On se ti pořád líbí?"

,,Ne," zavrtěla hlavou ,,už ne," zamrkala, aby zaplašila náhlé slzy ,,Rebecco, já ho totiž miluju."

,,A kvůli tomu zase pláčeš?"

,,Mám strach, že to není oboustranné."

Povzdechla jsem si a vzala ji kolem ramen. Tak to jí trápilo. Po zkušenosti s Isaacem jsem se tomu vůbec nedivila.

,,Už jsem ti to říkala včera, ale Sebastian tě má moc rád," konejšila jsem ji, byla to pravda, ale netušila jsem, jestli to je pouze v rámci přátelství, nebo v tom je něco víc. A ani jsem s tím nemohla nic dělat.

Já taky nikdy s nikým nechodila, jistě, ve staré škole se mi sice občas někdo líbil, ale nikdy to nepřerostlo v nic dalšího a okouzlení mě rychle přešlo. Nikdy jsem se ani nelíbala.

Nebo vlastně ano? Ten incident na chodbě, Sirius mě připravil o můj první polibek. Jak mě přitáhl k sobě, dotyk jeho rtů...
Samovolně mi začalo zběsile bít srdce, zadržela jsem dech, jak se přes mě převalila vlna náhlého horka, byl to nový pocit, který jsem neznala a neuměla ho pojmenovat.

,,Budu s ním v létě trénovat, to je myslím dobrý krok," přemýšlela Tiffany nahlas a zadívala se na mě ,,co se stalo?"

Rychle jsem se narovnala a usmála se. ,,Nic, budete trénovat, pokračuj," pobídla jsem ji.

,,No, dal mi svou adresu, ráda bych, abys tam byla se mnou."

,,Proč?"

,,Abych se necítila divně."

Pochopila jsem. ,,Ach tak, jistě, stejně by tě rodiče jen tak nepustili samotnou."

,,Spíš babička by se moc netvářila, rodiče by s tím problém neměli."

,,Svatá pravda," ušklíbla se pobaveně ,,nezopakujeme si učení?"

Přikývla jsem a snažila si srovnat myšlenky, co to sakra mělo před chvílí být?