Z pohledu Tiffany:

Nikdy jsem neměla moc ráda pocit při přemisťování, jako bych se protahovala hadicí a z toho se mi zvedal žaludek. Ani tentokrát tomu nebylo jinak a když jsme s babičkou přistály na začátku Příčné, jsem se musela na chvilku předklonit a ujistit se, že se nepozvracím.

,,V pořádku Tiffany?" zeptala se starostlivě babička a položila mi ruku na záda.
,,Ne v pohodě babi, to je normální, občas se mi udělá pri přemístění zle", odpověděla jsem a narovnala se, aby se mi naskytl první pohled na Příčnou ulici. Byla přesně tak rušná, jak mi vyprávěli táta s tetou, všude se cpali děti s rodiči ve snaze dostat se co nejrychleji do některého z krámků.
Usmála jsem se, tohle bude trochu výzva.

,,Tak, kam půjdeme nejdřív?" zeptala se Beki, když jsme procházely kolum tuctů lidí. Musela trochu zvýšit hlas, aby ji vůbec přes ten chaos bylo slyšet.

,,Hůlky už předpokládám máte, takže Ollivandera vynecháme, zvěřinec také, Heather a Francy na vás čekají doma, takže nejdřív půjdeme do Krucánků a Kaňourů pro učebnice a pak k Madame Malkinové a necháme pro Beki a Tiffy ušít nové habity, ty Rose máš od loňska nový, takže ti ještě vystačí, nakonec si můžeme zajít na zmrzlinu a já na kávu, co říkáte?" naplánovala všechno v rekordní rychlosti babička, někdy mě udivují její organizační schopnosti, proto jsem jen přikývla a holky se přidaly.

______________________________

Už nám chybí jen učebnice přeměňování a lektvary" ohlásila Beki stav našeho seznamu učebnic, hned se natáhla na polici pro správné knihy a dala mi je do košíku, hned jsem s nimi vyrazila ke schodům do přízemí, kde na nás čekaly babička s Rose, když najednou do mně vrazil probíhající kluk a já s vyjeknutím ztratila rovnováhu a spadla na zem.

,,Jsi normální?!" rozčilovala jsem se ,,mohla jsem spadnout ze schodů!"
,,Promiň, nechtěl jsem" hájil se kluk a začal sbírat knížky, které se mi rozsypali na zem. Když mi je dal zpět do košíku, všimla jsem si, že je tak v mém věku, docela vysoký, s hnědými vlasy a očima stejné barvy ,,nikdy bych nechtěl ublížit tak hezké dívce jako jsi ty"
Už jsem se chtěla znovu rozčílit, ať si tyhle kecy nechá pro někoho jiného, zněl ale tak normálně a upřímně, že jsem se začervenala. Ten kluk se tomu jen zasmál.
,,Jsem Sebastian Cline a ty?"s tím mi podal ruku.
Potřásla jsem si s ním ,,Tiffany Winterová" představila jsem se.
,,Tebe jsem ve škole ještě neviděl, jsi nová?" zeptal se.
,,Ano, se sestrou v září nastupujeme do Bradavic" přikývla jsem a kývla hlavou směrem k Rebecce, která ještě hledala učebnice o lektvarech pro pátý ročník a nás dvou si nevšímala.

,,Tak to se na vás budu těšit, doufám, že budeš v mojí koleji, měj se" usmál se a s těmi slovy odešel k policím s knihami o bylinkářství. Ještě jsem na něj chtěla zavolat, v jaké koleji je, to už ale ke mě přicházela Beki a dala mi poslední knihy.

_______________________________

,,S kým jsi se to vybavovala?" tázala se Beki, když jsme o chvíli později stáli na stoličkách před velkým zrcadlem u Madame Malkinové, která nám zrovna vzala míry a odešla někam dozadu.
,,S nikým, jen jeden kluk z Bradavic, srazili jsme se a pomáhal mi sesbírat knihy"
,,Aha, a neotravoval te nějak?"
,,Nene, omluvil se a byl docela milý, prostě normální kluk" se těmi slovy se otočím na znamení, že už není o čem mluvit. Beki jen chápavě přikývla a dál už mlčela.

,,Tak slečny, vaše hábity jsou hotové" ozvala se najednou madame Malkinová a podala každé pytel na šaty. Babička následně zaplatila a zašly jsme do cukrárny. Pak jsme se přemístily zpátky domů a já hned padla na postel a spala až do rána.

A je tu nová kapitola😊, omlouvám se, že tak pozdě v noci, ale dostala jsem hroznou chuť psát😂
Taky jsme se seznámili s novou postavou, a můžu prozradit, že bude mít ještě docela důležitou roli v tomto příběhu☺️

Mimochodem, 100 přečtení?! Jste úžasní❤️❤️

Hezký večer👋