Rebecca:

,,Rebecco!"

Někdo se mnou třásl. Prudce jsem otevřela oči.

,,Rebecco! Jsi v pořádku?" Lily se nade mnou skláněla a držela mě za rameno.

,,Lily? Co se stalo?" byla jsem celá udýchaná, viděla jsem rozmazaně a můj hlas zněl hrozně sípavě, jako bych právě uběhla kilák.

,,To nám řekni ty, vždyť jsi křičela ze spaní!" Najednou k nám přiskočila Maya a podala mi sklenici vody. Vděčně jsem ji od ní přijala.
Snad i díky vodě jsem dokázala zaostřit na postavu u dveří.

,,Paní profesorko?" vykulila jsem oči, co se tu sakra děje?

,,Slečno Winterová, potřebuji, abyste šla se mnou"

_________

Profesorka McGonagallová mě vedla chodbami školy a já se s ní snažila držet krok, i když se mi stále trochu klepala kolena,nebylo to ale jem z šoku, byla zima a já na sobě měla jen pyžamo a župan, který mi půjčila Rose.

Chvilku jsem se nesoustředila na cestu a najednou jsem stála v ředitelně.

,,Pane řediteli, vedu slečnu Winterovou" ohlásila profesorka a Brumbál jediným švihem hůlky vyčaroval dvě křesla.

,,Slečno Winterová, posaďte se" pokynul mi ředitel, poslechla jsem, co jiného mi zbývalo. Zadívala jsem se mimoděk ven z nejbližšího okna, venku byla ještě tma.

,,Slečno, řekněte mi, co přesně se stalo?" začal Brumbál.

,,Já sama nevím, byl to jen zlý sen a nechápu, proč se okolo toho nadělá takové drama" založila jsem si ruce na prsou, možná to znělo drzeji, než jsem měla v plánu, Brumbál to naštěstí nechal být.

,,Nejde jen o dnešek" ozvala se za mnou stojící profesorka ,,doneslo se nám, že špatně spíte a ve dne usínate při hodinách, teď se k tomu přidala ošklivá noční můra"

,,Nejspíš to má nějakou spojitost" pokračoval Brumbál ,,možná by to dokonce mohlo souviset se zmizením dvou studentek, řekněte nám prosím, co přesně v tom snu bylo"

Zamyslela jsem se ,,byla jsem v malé temné místnosti, a kousek ode mě někdo mučil nějakou dívku, nic dalšího, pak jsem se probudila"

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupila profesorka Prýtová, a vedla sebou celou roztřesenou Tiffany.

,,Tiffany!" vyhrkla jsem a vyskočila z křesla, když mě zaslechla, rozběhla se ke mě a objala kolem krku.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se po chvilce.

,,Já nevím, měla jsem noční můru, probudila jsem se s křikem a najednou mě paní profesorka vedla sem"

,,Co přesně se vám zdálo?" zeptal se Brumbál, když jsme se posadily do křesel a něco si zapsal, když mu Tiffany odvyprávěla prakticky totožný scénář snu jako já.

,,A nemáte občas problém s usínáním?" zeptal se jí.

,,Vlastně ano" uznala Tiffany ,,Rebecca se mi zmínila, že často usíná o vyučování, to se mi sice nestává, ale často se vzbudím ve čtyři hodiny ráno a pak neusnu, nedávala jsem tomu zvláštní význam, až teď mi to přijde podivné"

,,Asi je načase vám něco vysvětlit" poznamenal ředitel po chvilce ticha ,,nebyl jsem si jistý, ale teď už ano, dáte si?" nabídl nám hrnek kakaa, vzali jsme si obě.

,,Slečna Dawsonová a slečna Fowlerová jsou nitrozpitkami, proto mezi sebou mají velmi silné přátelství" začal po další chvíli.

,,A jak to souvisí s námi?" zeptala se Tiffany.

,,K tomu se dostanu slečno, někteří čarodějové dokáží v případě nouze vyslat myšlenkou signál, většinou to umí právě nitrozpitové, a vy dvě jste ten signál zachytily, což se projevilo právě noční můrou, ve které jste se ocitly ve stejný moment jako ony na stejném místě.
Na zachycení těchto signálů je potřeba přirozená schopnost, v podstatě jde o zvláštní formu nitrozpitectví, a vy dvě touto schopností disponujete"

,,Počkat" zarazila jsem se ,,ale holky jsou ztracené teprve tři dny, a problémy se spaním máme už několik měsíců"

,,Tato schopnost se projevuje až mezi patnáctým až šestnáctým rokem života, většinou právě na první pohled obyčejnou nespavostí, brzy budete moci zachytit cizí sny a částečně je i ovlivnit"

,,Ale kde jsme k tomu přišly?" zeptala se Tiffany.

,,Jsem ráda, že se ptáte" ozvala se ode dveří profesorka McGonagallová ,,většinou je to dědičné, pamatuji si na vašeho otce, když se u něj schopnost projevila"

,,Ačkoliv podle vašich pohledů soudím, že vám o tom neřekl" pousmál se Brumbál.

,,Ne, neřekl" souhlasila mírně podrážděně Tiffany.

,,Určitě k tomu měl důvod, ale něco bych tu pro vás obě měl" uklidnil ji ředitel, zvedl se a přešel ke své soukromé knihovně, po chvilce hledání vyndal správnou knihu, jedním kouzlem ji zduplikoval a každé nám podal jedem výtisk.
Letmo jsem si prohlédla ten svůj, byla to celkem tenká knížka v šedém vázáním.

,,Prozatím jsem nepřišel na žádný nenásilný způsob, jak bych mohl někoho prakticky cvičit v zachycení a ovlivňování snů, když touto schopností nedisponuji, podařilo se mi ale sehnat pár důležitých poznatků, které by vám měly pomoct v samouce, můžete samozřejmě požádat o pomoc i vašeho otce"

,,Pane řediteli?" zvedla hlavu od své knížky Tiffany ,,pokud se naučíme to aspoň trochu ovládat, budeme pak moct utišit něčí noční můry? Nebo mu zajistit celkově klidnější spánek?"

,,Samozřejmě slečno, a na své schopnosti můžete být hrdá, vy obě, je to velice vzácná dispozice, a ještě vzácnější je, když se projeví u dvojčat" věnovala jí profesorka Prýtová povzbudivý úsměv.

,,Nejspíš máte pravdu" uznala Tiffany a já jen souhlasně přikývla.

,,Také si myslím" usmál se Brumbál ,,snažte se ty sny sledovat a zapisovat si je, může to být vodítkem k nalezení slečny Dawsonové a slečny Fowlerové, pokud budete mít nějaké dotazy, nebojte se za mnou dojít, pokusím se vám pomoci, ale teď už byste měly jít obě spát, blíží se třetí hodina ranní"

Trochu jsem se rozepsala, ale to myslím není na škodu, už jen proto, že předchozí kapitola byla tak krátká😉

Jinak, koho deprimuje, že už příští týden maže do školy?🙋

Mějte se👋