Z pohledu Rebeccy:

Přistály jsme před velkým domem s docela velkou předzahrádkou.
,,Tak holky, tohle je váš nový domov" řekla máma ,,teta už na vás čeká, tak se s ní běžte přivítat."
S Fanny jsme se na se sebe podívaly, kývly na sebe a rozběhly se směrem ke dveřím. Obě máme podobnou fyzičku, v Krásnohůlkách jsme hrávaly famfrpál, proto jsme obě doběhly nastejno.
Jenže sotva jsme doběhly ke dveřím, najednou se otevřely a v nich stála teta.

,,Teto!" vykřikla jsem nadšeně a vrhla se tetě do náruče. Fanny stála vedle a usmívala se. Když jsem tetu pustila, taky se s ní objala.
,,Holčičky moje, moc ráda vás zase po tak dlouhé době vidím, pojďte dovnitř a počkejte v předsíni."
To už ke dveřím odcházela máma,
,,Phoebe, moc ráda tě vidím" řekla a usmála se.
,,Vždy já tebe taky Chantelle" oplatila jí úsměv teta a na to se obě objaly.

,,Teto, mami, my čekáme!" ozvala se Tiffany, které se očividně zlepšila nálada. Teta s mámou se tomu zasmály a na tetin pokyn jsme se vydaly dál do domu.

Z pohledu Tiffany:

S Beky jsme vyšly schody a podle informací od tety našly dveře od našeho pokoje. Obě jsme trvaly na tom, aby jsme měly společný pokoj a rodiče nám bez námitek vyhověli, hlavně když se prý nebude moc hádat.

Náš pokoj byl větší než ten ve Francii, vymalováný bílou barvou, táta si nebyl jistý a tak nám barvy stěn přizpůsobí později podle barvy ac kam se dostaneme. Ve stěně naproti dveřím byla vsazena dvě okna a mezi nimi dveře na balkon, ve dvou rozích pokoje vedle oken byla na každé straně jedna postel a u obou byl noční stolek. Nalevo byly menší dřevěné dvoukřídlé dveře a naproti bílé obyčejné.
Každá jsme měly vlastní komodu a knihovnu, několik polic a kosmetický stolek.
S Beky jsme se rozešly k oběma dveřím, ona k tem dřevěným a ja k obyčejným.
Když jsem nakoukla dovnitř, musela jsem se usmát, byla to totiž koupelna s rohovou vanou, umyvadlem a záchodem, všechno bylo stylizované do modré a bílé, nic zvláštního, ale byla jsem za to vděčná, ve starém domě jsme vlastní koupelnu neměly a pro naši rodinu byla jedna společná.

,,Co tam je?" zeptala se najednou Beki a taky se usmála ,,páni, vlastní koupelna, to bych nečekala"
,,Co je v těch druhých dveřích?" zeptala jsem se pro změnu já,
,,šatník, nic extra, ale je tam dost místa a každá máme vlastní polovinu"

,,Nechápu, co tak neděláte s koupelnou" ozval se za námi pobavený hlas, který bych poznala vždycky.
,,Rose!" vyjekla jsem nadšeně a vrhla se své sestřenici kolem krku a ta mé objetí ochotně přijala
,,Ráda tě vidím Fanny, u Merlina, jak už je to dlouho?"
,,Rok a půl Ro, hrozně to utíká" odpověděla Beki a setřela si z očí slzy smíchu, pak se ale do našeho objetí přidala.

Tak, po hoooodně dlouhý době je tu další dopsaná kapitola, doufám že se líbila😊
Dlouho jsem se musela přemlouvat, abych ji vůbec napsala, protože mě vůbec nenapadalo, co sem napsat, ale snad se povedlo.
Budu se snažit vydávat častěji, upřímně se hrozně těším, až se holky dostanou do Bradavic, mám pár promyšlených situací ale budu muset překousnout tuhle nudnou část odehrávající se doma😂
Taky bych chtěla poděkovat kyselina2002 za to, že mi jako první dala hlas na můj příběh, to mě taky dost nakoplo😂, takže ještě jednou, moc ti děkuji❤️

Hezký zbytek večera👋