Tiffany:

,,A skřetí válka způsobila, že..."

Stejně jako zbytek třídy jsem měla hlavu položenou na lavici a vnímala jen každou pátou větu, kterou profesor Binns vykládal svým monotónním hlasem, když se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešla profesorka Prýtová.

,,Pane profesore, nerada ruším, ale potřebuji si vypůjčit slečnu Winterovou"

Celá třída okamžitě ožila, málokdy se stávalo o Dějinách něco zajímavého. Všichni na mě koukali a špitali si.

,,Jistě, slečno, běžte s paní profesorkou"

,,A zabalte si rovnou věci, myslím, že na zbytek hodiny se už vrátit nestihnete"

_________

Kráčela jsem za profesorkou a přemýšlela, co se mohlo stát, ale pravděpodobně to souviselo s nálezem dívek, aby taky ne, za dva dny se ta zpráva rozšířila po celé škole, a v této domněnce jsem se ještě utvrdila, když jsme došly k ošetřovně.

Holly a Nikoletta vypadaly pozoruhodně dobře, na to, co se jim stalo. Poppy někdy dělá hotové zázraky pomyslela jsem si. Každá seděla na své posteli, sice obě obvázané na mnoha místech na těle, ale při plném vědomí. U postele Holly navíc stál Brumbál, který si jako první všiml mého příchodu.

,,Slečno Winterová, jsem rád že jste dorazila, sedněte si, slečna Fowlerová by si s vámi ráda promluvila" s tím poodešel kousek dál, očividně věděl, o čem chce blondýnka mluvit.

Posadila jsem se na židli vedle postele.
,,Promluvit? O čem?"

Holly měla pevně obvázaný hrudník, mohla ale pohybovat krkem a hlavou

,,Tiffany, před dvěma dny jsi mě a Nice zachránila život"

,,Víš přece, že tam byl i Sebastian, ten vás viděl první a doběhl pro pomoc"

,,Ano, ale ty jsi nám provizorně zastavila krvácení, madame Pomfreyová říkala, že kdyby jsi to neudělala, tak bychom pravděpodobně zemřely, i když to byla chvilička"

Absolutně mi došla slova.

,,A navíc, i tím, že jsi k nám vysílala myšlenky, jsi nás držela částečně při smyslech" ozvala se Nicoletta u vedlejší postele ,,při vůli nezemřít" dodala a v hlase jí zněl obdiv.

Začaly mi slzet oči ,,nebyla jsem si jistá, že mě opravdu slyšíte, napadlo mě to, jen protože jsem věděla o vašich schopnostech"

,,Víš, už když jsem ležela na zemi u lesa, jsem si slíbila, že pokud to přežiju, tak najdu tu dívku, která tam u mě seděla" odmlčela se ,,a vzdám se své funkce prefektky"

,,Cože?" cukla jsem rukou, když jsem jí ji chtěla položit na rameno, jenže by jí to bolelo, tak jsem jí jen jemně vzala za ruku ,,Holly, tahle funkce je přece velká čest, nemůžeš se jí jen tak vzdát!"

,,Už jsem o tom mluvila s ředitelem i s profesorkou Prýtovou, a ani jeden nebyl proti, a Nicolas nám řekl, jak jsi mu pomohla" usmála se a opatrně natáhla ruku k nočnímu stolku, kde měla položený svůj prefektský odznak.

,,Posaď se blíž ke mně, ať na tebe dosáhnu" zasmála se, když viděla, že sedím jako přikovaná, a rázem zkroutila obličej bolestí.

,,Holly!" lekla se Nicoletta.

Rychle jsem si přisedla blíž ,,jsi v pohodě? Nemůžeš se teď moc smát, námahá to mezižeberní svaly"

,,Jo, díky, nedošlo mi to" vydechla úlevou ,,Tiffany Winterová, tímto ti předávám funkci mrzimorské prefektky, věřím, že ty a Sebastian budete skvělý tým" připla mi na klopu hábitu odznak a rychle, téměř nepostřehnutelně, na mě jedním okem mrkla.

Tak kapitola vychází v sobotu, asi u toho zůstanu😁

Mějte se👋