Holky mě vedly po schodišti, které se neustále hýbalo, takže chvilku trvalo, než jsme se dostaly do sedmého patra, což mi vlastně ani moc nevadilo, na stěnách visely obrazy a postavy na nich se hýbaly, mluvily na kolemjdoucí a různě přecházely mezi rámy.
Nejvíc nás ale pobavil pohled na Rema, který vedl prváky, kteří vždycky zděšeně vyjekli, jakmile se schody hýbly. Remus se tvářil hodně ztraceně, když se je snažil uklidnit.

V sedmém patře, v místě kde se měl nacházet vstup do naší společenské místnosti, visel obraz s jakousi dámou v kýčovitých nóbl šatech.

,,Vida, to je ta nová studentka že ano" zeptala se, měla vysoký, trochu afektovaný hlas.

,,Ano je" pokývla Rose hlavou ,,jak o tom vlastně víte?"

,,Duchové a obrazy toho tolik napovídají" mávla dáma rukou ,,když to všude rozhlásil Protiva, moc jsem tomu nevěřila, pak to ale prohlásil i Nick a..."

,,Uiribus" přerušila ji Maya s klidem.

Dáma si  jí nevšímala ,,počkej chvilku, jak se vlastně jmenuješ děvče? Jméno jsem úplně nepostřehla" obrátila se na mě.

,,Rebecca Winterová" představila jsem se.

,,Ach ano, pamatuji si matku tady slečny Warwickové, tehdy se ještě jmenovala Phoebe Winterová, třeba jak tehdy..."

,,Uiribus" zopakovala Maya, překvapivě znovu naprosto klidná. Rose naopak začala netrpělivě poklepávat nohou a koulet očima.

Dáma si trochu podrážděně odfrnkla ,,no tak pojďte" a odklonila se.

S holkama jsme vešly průchodem do společenky a mě se tak na ní naskytl první pohled.

Společenka byla celkem malá a útulná, kruhového půdorysu, vyvedena v nebelvírských barvách.
U stěny byl krb a okolo něho byli křesla a pohovka. Postřehla jsem i židle a stolky, u kterých se dali dělat úkoly. Dále tu byly dvoje točivé schodiště a na stěnách visely staře vypadající tapisérie.
To, že jsem stála a zírala s otevřenou pusou, mi došlo až tehdy, když na nás houknul jeden ze skupinky kluků sedících u krbu.

,,Hej ty nová, Rebecco že ano? Líbí se ti naše společenka?" na to se začali smát, ne výsměšně, ale pobaveně, upřímně.

,,Je nádherná" přikývla jsem a trochu si ho z dálky prohlédla, měl rozcuchané černé vlasy a rozeznala jsem i tmavě modré oči. On se jen zvedl a došel k nám.

,,Já jsem Alexander Hunter, pátý ročník, moc mě těší"

,,Taky mě těší, já jsem... no, to už nejspíš víš, že ano" pousmála jsem se.

,,Jistěže vím" opětoval mi úsměv ,,celý Nebelvír si povídá o té nové studentce"

,,Vážně? Buclatá dáma to nevěděla" ozvala se Maya.

,,Tomu se mi nechce věřit" povytáhl Alex obočím ,,myslel jsem, že ta vždycky ví, co kde šustne."

,,Očividně ne" pokrčila Lily rameny a ohlédla se za sebe na vstup ,,koukám, že ještě nejde Remus s prváky, radši mu tam půjdu pomoct, jsem přece prefektka, ale nejspíš jsou zase vyklepaní ze schodů"

,,Hele, Lily, že to říkáš zrovna ty, vzpomeň si na sebe, jak jsi tehdy byla vystrašená" zasmála se Rose sedící v nejbližším křesle,v jejím hlase ale bylo něco zvláštního, jakoby závistivého.

Lily jen pobaveně zavrtěla hlavou a vydala se ven ze společenky.

____________

,,Takže ty máš dvojče?" zeptala jsem se užasle, když jsme o chvilku později seděli u krbu, Lily, Remus a prváci stále nepřicházeli, po chvíli se k nám přidal i James s tím, že Sirius spí a on že se nudí, a krátili si čas povídání o sobě, respektive, stihli jsme jen mě a Alex se zrovna dal do vyprávění.

,,Jo, Adama, ale chodí do Havraspáru, a taky jsme dvojvaječní, takže máme i vzhledové odlišnosti"

,,Ale i tak poznáš, že to jsou dvojčata, přinejmenším, že aspoň bratři" skočila mu do řeči Rose, pak ale zachytila Alexův pohled ,,promiň, mluv dál" usmála se nevinně.

,,Děkuju" odpověděl Alex a otočil se zpátky na mě ,,Moudrý klobouk nás dal do jiné koleje, usoudil, že to tak bude bezpečnější, u něj se prý rozhodoval mezi Havraspárem a Nebelvírem, ale nakonec sem poslal mě, a oba jsme spokojení"

,,Teda až na to, že se mu líbí Isabelle Sappletonová z Mrzimoru, ale ode mě to nemáš" podotkla Maya.

,,Přesně, nikomu to neříkej, ví to jen pár lidí od nás, kterým se dá věřit, a taky pár Havraspárkých" doplnil James.

,,Nebojte, mlčím jako hrob" nasadila jsem vážný výraz.

A v tu chvíli dovnitř přišli Remus s Lily a prváky, kteří se tvářili pořád trochu vylekaně.

,,Omlouváme se za zpoždění, pár mudlorozených se leklo Krvavého barona v pátém patře a rozutekli se" vysvětloval Remus situaci.

,,V pohodě Reme, s Baronem by si měl konečně někdo promluvit" zavolala na něj Maya.

,,Souhlas, ale sakra děcka, to si říkáte Nebelvírští?" ozval se James naoko rozzlobeně ,,pro jednou odpuštěno, ale už nedělejte naší koleji ostudu, Baron to teď určitě rozhlasí ve Zmijozelu"

,,U Merlina, Jamesi, je jim jedenáct, a víš, jací jsou ve Zmijozelu, neřeš je" obrátila jsem oči v sloup.

Alex jen obdivně hvízdnul ,,na to, že jsi tu první den, jsi celkem znalá, ale hádám, že naše milá Rose ti o nich ráda povyprávěla"

,,Netvrdím, že všichni ve Zmijozelu jsou špatní," bránila se obviněná ,,třeba Agiela Averyová je celkem v pohodě, akorát je o rok mladší než její bratr a žije tak trochu v jeho stínu"

,,To je pravda, každá kolej má něco do sebe" souhlasila Maya a zívla ,,nepůjdeme už spát?"

Lily a Remus mezitím dali rozchod prvákům, tak jsme si popřáli dobrou noc a rozešli se do pokojů.

Nová kapitola, tentokrát čistě z pohledu Rebecci😊
Napadlo mě psát i z pohledu třetí osoby a jiných postav, tak budu určitě ráda za názor🙂
Mimochodem, přes 200 přečtení😱?! Jste úžasní❤️

Mějte se👋