Z pohledu Rebecci:

,,Chceš jít na koleje s námi nebo s prváky a Remem?" zeptala se mě Lily, když Brumbál ukončil večeři a popřál nám všem dobrou noc.

,,No, radši bych šla s vámi, ale Remus je prefekt a má to na starost" námítla jsem.

,,A já jsem prefektka a je mou povinností dovést novou studentku bezpečně na kolej" zazubila se Lily.

,,To je pravda, ale ještě musím za Tiffany" nečekala jsem na odpověď a vydala se za tou tváří, kterou bych poznala snad i za tmy.

,,Fanny!" křikla jsem na ni, Fanny, která se zrovna zvedala od stolu se otočila a usmála se ,,Beki?"

Došla jsem až k ní ,,jak se cítíš, mrzimorko?" zakřenila jsem se.

,,Ale dobře, nebelvírko" napodobila můj výraz Tiffany, a vzhledem k tomu, že máme skoro stejnou mimiku v obličeji, to dokázala opravdu věrně.

,,Jemom jsem ti chtěla říct, že ať jsi v jakékoliv koleji, vždycky budeš moje milované dvojče" objala jsem ji okolo ramen.

Opětovala můj stisk ,,ty moje taky Rebinko" použila moji přezdívku z dětství.

,,Nech toho Tiffulinko" zasmála jsem se já zase te její. Na to jsme se obě zasmály a já se ještě celá vysmátá vydala za holkama.

Z pohledu Tiffany:

Sledovala jsem Rebečina vzdalující se záda, když mi nějaká ruka poklepala na rameno. Otočila jsem se a pohlédla na Madli, která stála za mnou.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě, když viděla můj překvapený pohled.
,,Jo, jasně, to nic, půjdeme na kolej? Já tam sama netrefím"

,,Já tě tam zavedu" ozval se nějaký trochu povědomý hlas a najednou stál vedle Madli ten kluk z knihkupectví na Příčné.

,,To nevím proč Batsi" založila si Madli ruce na prsou.

,,Protože jsem prefekt Madli, a prváci už na mě čekají, takže bych ti neprotahoval" na to se na mě tázavě podíval.

,,Půjdu s ním Madli, jestli ti to nevadí"
Ta se jen zasmála ,,to je v pohodě, nemusíš se omlouvat, já si musím ještě něco vyřídit" na to odběhla a cestou se rozhlížela kolem sebe.

,,Co se jí stalo?" podívala jsem se na Sebastiana.

,,To je tajemství, a byl bych rád, kdyby jsi to nikde moc nevytrubovala" usmál se tajemně ,,tak pojď, než mi ti prváci utečou"

U vstupu do Velké síně už na nás čekala skupina značně nervózních prváků.

Došli jsme do patra pod Vstupní síní, do chodby, kde se nacházelo zátiší s ovocem a hned poté hromada obřích sudů skrytých v stinné prohlubni, tam se Sebastian zastavil a otočil se k nám.

,,Tak jo, tohle je důležitý, tak poslouchejte, tady se nachází vstup do mrzimorské společenské místnosti, dostanete se tam, když na tento sud" ukázal na druhý sud odspodu, prostřední v druhé řadě ,,zaklepete ve správném rytmu, sud se otevře a vy můžete vlézt dovnitř, správný rytmus je ,Helga Mrzimorská', a na rozdíl od jiných kolejí, je neměnný, proto to nikomu neříkejte, a taky pozor, pokud zaklepete na špatný sud nebo ve špatném rytmu, jedno z vík odletí a zmáčí vás octem, všichni rozuměli?" prohlédl si nás tázavě, když všichni kývli hlavou, zaklepal na správný sud a víko se opravdu odklopilo. Všichni prváci do něho po jednom lezli, já šla jako poslední, když jsem ale přišla na řadu, Sebastian mi galantně podal ruku.

,,Nenechám dámu, aby tam lezla jen tak bez pomoci" mrknul na mě.

,,Ach, jaký jsi gentleman" zasmála jsem se, ruku přijala a vylezla zemitým, svažujícím se nahoru průchodem do společenky.

Mrzimorská společenka připomínala jezevčí doupě, útulná, kruhová místnost s na hrad celkem nízkým stropem, všude byla veselé barvy černé a žluté a vyleštěné dřevo v medové barvě, ze kterého byly vyrobeny stěny, židle a stoly, a taky dvoje velké kulaté dveře naproti vchodu. O stropu se nacházela kruhová okna a pod nimi byly připevněné police, zakřivené tak, aby odpovídaly stěnám, a na nich květináče s kaktusy a jinými rostlinami. Když jsem udělala krok, cosi mi pročíslo vlasy a když jsem zvedla hlavu, zjistila jsem, že květináče s břečťany a kapradinami visí i ze stropu a jejich úponky jen tak visí dolů. Nad krbovou římsou visel obraz zakladatelky koleje - Helgy Mrzmorské.
Celá místnost zkrátka krásně vykreslovala srdečnost a přátelství této koleje.

,,Vítejte v naší společence" pokračoval Sebastian ve svém proslovu, který začal na chodbě ,,v těch kruhových dveřích jsou ložnice, nalevo jsou chlapecké a napravo dámské, a pánové, ne že si to budete plést" mrknul na chlapce z prváku ,,na dveřích je napsáno, jak kdo je a u postelí už máte kufry a mazlíčky, a abych nezapomněl, za hodinu je večerka a jestli někoho potom chytíme na chodbě, dostanete trest, tím bych to ukončil, tak dobrou noc"

Prváci rozcházet, já ale ještě zašla za Sebastianem.

,,Pěkný proslov, na to že děláš prefekta prvním rokem" pochvalila jsem ho.

,,Děkuju, snažil jsem se" usmál se.

Úsměv jsem mu oplatila a vydala se ke dveřím do dívčích ložnic.

Našla jsem dveře, kde bylo pod třemi jmény napsáno i to moje a otevřela je.
Pokoj měl stěny ze stejného dřeva jako společenka, byly tu čtyři pohodlně jevící se postele s černo - žlutými nebesy a povlečením stejných barev, tu svou jsem poznala tak, že na ní ležela moje černobílá kočka Hetty.
Každá postel měla noční stolek a skříň, u jedné ze stěn byly dveře do koupelny.

V pokoji byly dvě dívky, jedna z nich zvedla hlavu a široce se usmála.

,,Ahoj, vítám tě, jsem Isabelle Sappletonová"
,,Já Tiffany Winterová, moc mě těší"
Ta dívka byla stejně vysoká jako já, měla kaštanově hnědé vlasy, velká hnědá kukadla a v nich zvláštní, veselé jiskřičky, trochu mi připomínala Rose a něco mi říkalo, že by si rozuměly.

Druhá dívka zatím došla k nám, měla černé vlasy stažené vzadu do nedbalého uzlu a modré oči, a také měla stejnou výšku jako já.
,,Já jsem Hayley Mansfieldová, těší mě"
,,Mě taky, kde je čtvrtá do party?"

Hayley se zasmála ,,Maddie za chvilku přijde, uvidíš"

A hned jak to řekla, se otevřely dveře a dovnitř vešla Maddie,když mě uviděla, celá se rozzářila.
,,Ahoj Tiffany, jsem tak ráda, že jsi s námi" došla až k nám a objala mě ,,uvidíš, že v Mrzmoru si užiješ ty nejlepší školní léta ze všech"

Nová kapitola😊
Tahle vyšla na 1012 slov, a taky mi dost dlouho trvalo, než jsem ji dopsala, takže doufám, že se vám líbila😉
Mějte se👋