Z pohledu Rebecci:

,,Vážně nevadí, že jsme se k vám takhle najednou přestěhovali?" říkal táta zrovna v momentě, kdy jsme s sešly dolů a vstoupily do kuchyně.

,,Vůbec ne švagře, vždyť tenhle dům patří hlavně Phoebe, tobě a bábi Mary." odpověděl strejda s úsměvem, pak se otočil na nás.
,,Copak vás k nám přivádí děvčata? Chcete se snad zúčastnit našich nudných dospěláckých debat?"

,,Tos uhodl tati" obrátila Rose oči v sloup ,,máme jen hlad, že bychom si vzaly něco nahoru"

,,Slečna nemusí, Cinky všechno zařídí" ozval se najednou tenký hlásek domácí skřítky tohoto domu.

,,Nedělej si starosti Cinky, už teď máš určitě práce dost" odpověděla jsem mile, na rozdíl od mnoha jiných se s Tiffany nedíváme na skřítky jako na smetí, ale jako na živé bytosti.

,,Slečna je moc milá, ale sloužit je pro Cinky smyslem života, co si slečny přejí?" odpověděla Cinky a upla na na mě na moment své obrovské hnědé oči.

Tak dobře, mně prosím přines dýňový džus a nějaké sušenky" řekla nakonec Rose.
S tím se podívala na mě.
,,A já taky, ale k tomu ještě jablko nebo mandarinku" odpověděla jsem.
,,A mě to samý" doplnila Tiffany a všechny tři jsme se vydaly zpět nahoru.

Z pohledu Tiffany:

Zbytek dne jsme strávily v pokoji Rose, kde jsme si vykládaly všechno, co se nám za dobu odloučení stalo, teda, především já a Beki, Rose ohledně života v Bradavicích hodně mlžila s tím, že se všechno dozvíme tam, a že to prožijeme taky.

Večer jsme ale všichni měli usednout k společné večeři.

,,Nuže, Tiffany, doufám, že se stále tak ráda věnuješ bylinkám" tázala se babička Mary, zatímco se Cinky snažila sklidit ze stolu prázdné talíře od hlavního chodu.

,,Jistě babi, proč?" otázala jsem se zase zpátky ve snaze držet záda hezky rovně přesně v první třetině židle, babička si velmi potrpí na dodržování stolní etikety a já ji nechtěla rozlobit hned první večer co tady bydlím.

,,Potřebuji pomoc na mé zahrádce, myslela jsem, že by jsi se toho mohla ujmout"

,,Cinky ti pomoct nemůže?"
V tu chvíli mi došlo, co jsem řekla, a Rose se na mě z druhé strany stolu podívala výrazem říkající
,,a jsi v pasti"

,,Cinky je zaměřená na práci v domácnosti, na práci v zahradě se nehodí, to odmítáš pomoct staré ženě? To jsi se za tu dobu ve Francii stala tak nevychovanou?" řekla babička napruženým hlasem ,,Rosemary Constance Warwicková! Přijde ti něco vtipného?!" to už křičela na Rose, která se neudržela a začala se smát.
,,Babi, se zahrádkou ti ráda pomůžu než začne škola, teď když dovolíš, musím na vzduch" s těmi slovy jsem se zvedla a odešla z místnosti.
Ještě jsem slyšela Rebeccu, jak na mě volá, ať zůstanu ještě na dezert, ale já si potřebovala pročistit hlavu.

Venku bylo trochu chladno a už se trochu šeřilo, tak jsem si rychle z věšáku v předsíni vzala strejdův kabát a vyšla ven. Sedla jsem si na starou houpačku, zavřela oči a zhluboka vydechla, jsem tu pár hodin a už jsem babičku naštvala, bezva.

,,Hej ty!" ozvalo se najednou z vedlejší zahrady. Zmateně jsem zvedla hlavu, abych zjistila, že nad živým plotem se vznášel na koštěti kluk kulatými brýlemi a černými vlasy trčícími na všechny strany. To musí být ten Potter, uvědomila jsem si vzhled, který mi popsala Beki.

,,Co je?" otázala jsem se otráveně.
,,To bych se měl zeptat spíš já tebe, proč jsi mě odpoledne šmírovala?" řekl, snesl se na naši zahradu a slezl z koštěte.
,,Ale já tě..."
,,Prosím tě, myslíš si, že jsi byla nenápadná? Moc dobře jsem tě na tom stromě viděl"

V ten moment mi došlo, že musel vidět Beki, pobavilo mě, že lezla na strom. Fajn, využiju toho, že vypadáme s Beki stejně a trochu si s ním pohraju.
,,Možná" řekla jsem pobaveně ,,ty musíš být James, že ano?"
,,Jsem, jak to víš?"
,,Rose se zmínila" pokrčila jsem rameny.
,,No jo, Rose, a kdo jsi ty?" zeptal se a tázavě se na mě podíval.
,,Tiffany" odpovím a nabídla mu ruku.
,,James, jak už víš" řeknl a potřásl si se mnou.

,,Tiffany! Tady jsi!" přiběhla najednou Rose, pak si všimla Jamese a přátelský se usmála ,,ahoj Jamesi, už jsi se vrátil od prarodičů?"
,,Čau Rose, ano, předevčírem, a hned ten den přijel Sirius" přikývnul James.
,,No, tak to se máme na co těšit, zatím se měj, čau asi až ve škole" s těmi slovy mě popadla za paži a táhla k domu. Ještě jsme na sebe s Jamesem mávli, on nasedl na koště a elegantně přeletěl plot.

Další kapitola je tu😊 a setkali jsme se s Jamesem😁, přišlo mi fajn, kdyby Tiffany a Rebecca znali alespoň někoho než odjedou do Bradavic.

Psala jsem ji snad tři dny a pořád s ní nebyla spokojená (opět😂).
Další kapitolu už budu psát na notebooku, do teď jsem psala na mobilu a není to moc pohodlný a snad mi to půjde i rychleji.

Hezký večer😊