Z pohledu Tiffany:

Matně jsem uslyšela rychlé kroky a najednou, BUCH!

Otevřela jsem oči a rychle se posadila na posteli, abych zjistila, že mi na nohou sedí blonďatá holčička a roztomile se řehtá, a nebyla sama, Isabelle s Hayley se mohly smíchy pominout.

,,Madli!" zavolala holčička do koupelny ,,je vzhůru!"

,,Tak z ní slez, Sophie!" Madeline vyšla z koupelny, už převlečená do školního hábitu, ale jen napolo učesaná.

,,Můžeš jít vzbudit Sebastiana" nabídla jí Hayley, načež se Sophie rozzářily oči.

,,Už běžím!" zvolala a vyběhla z pokoje.

,,Tvá sestra?" zeptala jsem se Madeline a slezla jsem z postele.
Ty dvě si byly podobné, obě měly stejné kudrnaté blond vlasy a hnědé oči.

,,Jojo, Sophie, první ročník, nediv se jí, je to její první Halloween tady na hradě" pokrčila Maddie rameny.

,,Ví, že nováčky v Mrzimoru čeká na Halloweena takové menší překvapení" mrkla na mě Hayley.

,,Jaké?" zeptala jsem se.

,,Uvidíš" usmála se tajemně černovláska, která si pro dnešek nechala lehce prodloužit vlasy a konce si obarvila na oranžovo. Někdy jí docela závidím její schopnosti.

__________________

Z pohledu Rebecci:

,,Slečno Winterová, dávejte prosím pozor" ozval se profesor Kratinot a vytrhl mě tak z polospánku, do kterého jsem upadla začátkem jeho hodiny Kouzelných formulí.

,,Omlouvám se, pane profesore, na dnešek jsem jen špatně spala" omluvila jsem se, byla to pravda, poslední dobou jsem měla velmi špatné spaní, a jen stěží jsem dokázala udržet se přes den vzhůru.

,,To mě mrzí, ale v mých hodinách spáče netoleruji, proto mi sepíšete na příští hodinu třístránkovou esej na téma Přenášedel, rozumíte?"
Přikývla jsem na souhlas, profesor byl z Havraspáru, nerad viděl, když se někdo nechoval podle pravidel.
Když viděl, že neprotestuju, vrátil se zpět k výkladu.
______________________

Nad tou esejí jsem seděla už od chvíle, kdy jsem se vrátila z výuky na kolej, hned jsem si sedla k jednomu ze stolků ve společence, měla jsem k tomu prostý důvod: nechtěla jsem zmeškat večeři v Předvečer všech svatých, a nebyla jsem sama, Remus se už dobré dvě hodiny hrbil u vedlejšího stolku a nad něčím bádal.

,,Reme?" ozvala jsem se opatrně, když jsem byla s prací hotová.
Remus sebou trochu trhl, když mě uslyšel.

,,Becco? Co se děje?" rychle zakryl kus pergamenu, na který předtím psal a otočil se ke mně.

,,Jen, jestli bys mi to mohl zkontrolovat"

Překvapeně zamrkal ,,a proč já?"

,,Ty a Lily jste ze studentů jediní, kterým bych to svěřila na kontrolu, a Lily je v knihovně, což bývá na dlouho, takže prosím, udělej to ty"

Remus si povzdechl, vzal si můj pergamen a brk a začal sem tam něco označovat, nechtěně přitom odkryl onen záhadný pergamen, všimla jsem si jakéhosi nákresu, ale to bylo vše.

,,Co to je?" zeptala jsem se a ukázala na něj, Remus odtrhl oči od mé práce a rychle si nákres strčil do kapsy.

,,Jednou ti to možná řeknu, ale za chvilku je večeře" podal mi zpátky esej a vydal se nahoru do chlapeckých ložnic.

________________

Z pohledu Tiffany:

Večeře se celkem vlekla. Nic proti jídlu, bylo výborné, jenže na radu holek jsem moc nejedla, kvůli překvapení, se kterým mě celý den napínaly, a taky jsem z toho byla celkem nervózní, takže jsem snědla jen kousek kuřete a brambory, z dezertů trochu pudinku, něco mi ale přišlo zvláštní: většina studentů Mrzimoru se v jídle jen tak nimrala, a na našem stole bylo méně jídla, než u ostatních kolejních stolů.

Po večeři jsem šla normálně s ostatními na kolej, jako by se nic nedělo.

Těsně po večeři ale Sebastian s Holly Fowlerovou, což byla mrzimorská prefektka v pátém ročníku, dali na nástěnku informaci, že za půl hodiny ať se všichni ti, co chtějí, a hlavně nováčci, sejdou ve společenské místnosti, na sobě ať mají volné, pohodlné oblečení, hůlky ani nic teplého na sebe netřeba.

Tak jsem si na sebe vzala bavlněné kalhoty a obyčejné triko a společně s Isabelle, Hayley a Madeline se vydala na smluvené místo, kde už čekal houf spolužáků, Holly a Sebastian nás vyvedli na chodbu a zastavili u onoho zátiší s ovocem, kolem kterého jsem každý den chodila, ale nikdy jsem mu nevěnovala pozornost.

,,Co děláme u toho zátiší?" ozval se celkem odvážně nějaký prvák, Holly se ale jen usmála a lehce přejela prstem na plátně v místech, kde byla namalovaná hruška, ta se začala kroutit a hihňat, až se proměnila v zelenou kliku, Holly ji stiskla a obraz se otevřel, jako by to byli dveře.

V místnosti byly čtyři stoly vedle sebe, a jeden vzadu, přesně tak, jako to bylo ve Velké síni, za zadním stolem byl velký plápolající krb a všude po stěnách visely obří hrnce a jiné nádobí. Taky všude pobíhaly tucty skřítků a mě napadlo jediné: kuchyně.

,,Vítejte v kuchyni" pronesla Holly, která stála na lavici u jednoho ze stolů.

,,Starší studenti to už znají, skřítkové už nachystali jídlo a pití, sedněte si, kam chcete" doplnil ji Sebastian ,,je tu jedno zásadní pravidlo: nepřežeňte to s alkoholem, dnešní večer slouží k příjemné atmosféře, ne k pijáckému zlití se, děkujeme"

,,Takže tohle je to překvapení?" obrátila jsem se na Hayley.

,,Jo, do kuchyně by se správně chodit nemělo, dělá to hodně lidí, je to ale hlavně mrzimorská specialita, takhle do ní zasvěcujeme nováčky, na slavnostní hostině se většina lidí z ostatních kolejí přejí, říkáme tomu ,Zasvěcení všech nových'"

,,A proč zrovna o Halloween?" ptala jsem se dál ,,proč ne v září nebo v červnu? Nebo o Vánoce?"

,,V září jsou prváci dost vyjukaní, a v červnu se sedmáci chodí opít k nebelvírským, na Vánoce je většina lidí doma" Hayley mě vedla ke krbu, kde už nás čekaly mé kamarádky a par kluků ,,Halloween se ukázal jako ideální doba, je to tradice, která trvá už mnoho let, a vždy ji vede nový prefekt a prefektka"

Přišlo mi to jako úžasné stmelení mrzimorských ze všech ročníků, od prváků po sedmáky, hlavou mi ale kolovala ještě jedna otázka.

,,Jestli se chceš zeptat, kdo tuhle tradici vymyslel" vložila se Madeline ,,tak tě odpověď překvapí, protože to byl Raymond Winter"

Poklesla mi brada a vykulila jsem oči ,,děda Ray?!" vyjekla jsem, věděla jsem, že děda chodil do Mrzimoru, ale to málo, co jsem si na něj pamatovala, bylo to, že byl nevrlý a zamlklý, podle babičky to bylo proto, že dlouhá léta dělal bystrozora, a zrovna v dobách Grindelwalda, zamlada prý ale byl přesný opak. Co když někdy člověka takhle nebezpečná práce od základů změní?
Rebecca si chtěla dát přihlášku na bystrozorku už od jedenácti let, asi bych si s ní o tom měla promluvit, pomyslela jsem si.

Večeře proběhla daleko rychleji než ta oficiální, všichni se výborně bavili a na žádost Sebastiana, nikdo to moc nepřehnal s pitím.

Když jsem se s holkama vracela do pokoje, v kuchyni bylo ještě pár sedmáků a šesťáků, bylo půl hodiny po půlnoci a já děkovala Merlinovi, že další den je sobota.

Vítám vás u nové kapitoly😊
Konečně jsou tu zase prázdniny a já se díky volnu budu snažit co nejvíc psát😁
A jelikož zítra má být největší pařák, v příští kapitole se přesuneme rovnou do Vánoc, ať v těch vedrech máme i trochu zimy😂

Mějte se👋