Z pohledu Rebecci:

Další den jsem se probudila brzy, kolem páté ráno a chvilku mi trvalo, než mi došlo, proč nejsem v našem bývalém pokoji ve Francii a kde vůbec jsem. Pak jsem se pokoušela ještě usnout, asi po hodině jsem to ale vzdala, šla do koupelny, provedla ranní hygienu, převlékla se a šla vzbudit Tiffany, která trochu mrmlala, pak si ale dala říct a zopakovala moje předchozí kroky. Navrhla, abychom si vybalily, jelikož včera jsme tomu moc nedaly a vzhledem k tomu, že měla pravdu, jsem s tím neměla problém.

,,Beki? Kde máme tu bednu s věcmi do školy?" zeptá se najednou Fanny.
Překvapeně vzhlédnu ,,Počkej, tys balila i věci do školy? Není to trochu... zbytečný?"
,,Proč myslíš? Jsou tam naše uniformy a učebnice a..." náhle se jí ve tváři objevilo pochopení ,,počkej, a jo vlastně! Nedošlo mi, že už je tak trochu nebudeme potřebovat! Asi jsem pořád trochu mimo z toho, že od září už nebudeme v Krásnohůlkách."
,,To je v pohodě, vždyť tohle se může stát snad jenom tobě" usměju se ,,už je osm, co se jít dolů nasnídat?"
,,Jasně, jdeme"

______________________________________

,

,Hele, letí sem sova" řekla Rose s napůl plnou pusou chleba s marmeládou a ukázala z otevřeného okna.
,,Rosemary!" okřikla ji babička sedící v čele stolu, rodiče i teta se strejdou už byli v práci, proto jsme byly doma jen s ní ,,za prvé, nemluv s plnou pusou, za druhé, neukazuje se"
Rose polkla sousto ,,omlouvám se babi" usmála se a natáhla ruku, aby chytila stoh tří dopisů, které sova pustila ze svých spárů, udělala otočku jídelnou a zase odletěla pryč.

,,Co přišlo?" zajímala se Fanny mezi upíjením svého čaje.
,,To jsou dopisy z Bradavic!" vyjekla Rose, když poznala pečeť na všech třech obálkách a podala jeden nejdřív Tiffani a pak mně ten druhý.
Netrpělivě jsem roztrhla obálku a zběžně si přečetla text na zažloutlém pergamenu.
,,Počítají, že v září nastoupím, Fanny, tobě přišlo to samý?" zeptala jsem.
,,Jo, a je tu přiložený seznam věcí do školy"
,,Jsem na vás pyšná děvčata, tak zajdeme na Příčnou Ulici a nakoupíme potřebné" usmála se babička.
,,Můžu taky?" zeptala se Rose a prosebně zamrkala svýma hnědýma očima.
,,Samozřejmě, ale nejdřív si všechny tři dojezte snídani" odpověděla  vlídně babička a upila své ranní kávy.

______________________________________

,,Jsi si jistá, že zvládneš ve svém věku přemístění čtyř osob najednou babi?"
zeptala jsem se opatrně babičky, když jsme o chvíli později všechny stály v obýváku nachystané na náš výlet.
,,Nepodceňuj mně tolik zlatíčko, nezapomínej, že jsem za mlada byla bystrozorkou a později pracovala pro Výbor pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci na Ministerstvu kouzel, v obou případech jsem musela přemístění mistrovsky ovládat a lecos si ještě pamatuji" usmála se babička, nabídla nám třem ruku, které jsme se chytily a přemístily se pryč.

Po týdnu další kapitola☺️
Další se bude (logicky) odehrávat na Příčné ulici, pak už bude rychle následovat odjezd do Bradavic a na to se moc těším😊
A mimochodem, přidala jsem obálku příběhu, líbí😊? Budu moc ráda za názor, jestli ji mám nechat, nebo udělat novou, což by bylo hodně těžký vzhledem k tomu, že neumím s Photoshopem😁

Hezký zbytek večera👋