Peter Morrow, štíhlý hnědovlasý kudrnáč, mířil do mrzimorské společenské místnosti. Cestou míjel páry, které dal dohromady. Přísahal totiž, že pomůže svým spolužákům najít pravou lásku. On sám ji už našel. Byli spolu čtyři nádherné roky. Jenže pak ji ztratil. Ovšem ne vlastní vinou.

Claru, královnu Peterova srdce, zabili Smrtijedi během bitvy o Bradavice. Nad jejím hrobem Peter přísahal, že bude lidem pomáhat najít jejich pravou lásku. Chtěl, aby všichni poznali to největší štěstí: milovat a být milován. On to štěstí poznal, teď přišel čas ostatních.

Peter prolezl sudem vedoucím do společenské místnosti Mrzimoru. Měl tuto prosluněnou přízemní místnost rád. Tady potkal Claru. Tady se s ní učil, tady zněl její smích. Tady byla šťastná a on byl šťastný s ní.

,,Ahoj, Petere," přivítala svého spolužáka Ruth. Byla to Clařina nejlepší kamarádka a Peter si ji také hned oblíbil.

,,Ahoj, Ruth," odpověděl s úsměvem.

,,Tak jak to vypadá?"

,,Ron a Hermiona si udělali o víkendu v Prasinkách romantickou procházku zakončenou čajem a zákusky u madame Pacinkové," hlásil s širokým úsměvem svůj poslední úspěch.

,,To je super. Snad si to Ron nepolepí nějakou pitomostí, jak je u něj zvykem."

,,Taky doufám."

,,Kdo tě čeká dál?"

,,Harry Potter," to jméno raději zašeptal. V této fázi nikdo nesměl vědět, kdo je na řadě s nalezením pravé lásky. Peter ještě neměl ani plán.

,,Tak to bude oříšek. Hrdina, postava vytrénovaná famfrpálem, hezký kluk, jemný a přesto rošťácký účes. Holky na něj stojí frontu. A najdi mezi nimi tu pravou," shrnula Ruth to, co si myslel i Peter, tedy až na jednu maličkost.

,,No, v tom zástupu fanynek nikoho hledat nebudu. O nějakou svoji obdivovatelku by stejně nestál. Spíš by to chtělo někoho, kdo by s ním souhlasil v tom, že většinou nevěděl, co dělá a že bez kamarádů byl mrtvej už asi tak desetkrát," Peter si už Harryho trochu oťuknul.

,,Moc takových holek nenajdeš," poznamenala Ruth. Byla to pravda. Skoro pro všechny holky byl Harry v první řadě hrdina.

,,Holek ne, to máš pravdu," odpověděl klidně Peter.

,,Chceš mu dohodit kluka?" Ruth nezněla překvapeně. Láska přece nezná hranic, to Ruth pochopila už dávno. Navíc to souhlasilo s její menší teorií.

,,Přesně tak," potvrdil jí to Peter. Jen ještě netuším, koho.

,,Takže jsi taky pochopil, že je na kluky?" Ruthina otázka Petera velmi překvapila.

,,On je gay???"

,,Jasně. Od začátku roku se to snad ani nesnaží skrývat. Otáčí se snad za každým hezkým klukem. Zvlášť se mu líbí blonďáci, nejraději vyšší než je on sám s elegantním, skoro až aristokratickým vystupováním," zamyslela se a pak se otázala. ,,Koho tady popisuju?"

,,Malfoye," Peter byl upřímně překvapen. Sice věděl, že láska si nevybírá, ale tentokrát byl přímo v šoku.

Po válce se vztah mezi Harrym a Dracem sice o něco zlepšil. Už po sobě na chodbách nebo záchodech nevrhali kletby. Jenže to bylo tak všechno. Pořád se nesnášeli. Dokázali se pohádat klidně i kvůli tomu, že ten druhý dýchá příliš nahlas.

,,Ti dva se pořád nenávidí," upozornil Peter Ruth na zcela evidentní věc.

,,Nenávist a láska jsou jako dvě strany jedné mince," kontrovala Ruth klidně. ,,Navíc je Malfoy taky na kluky, jak určitě víš už několik let." Peter přikývl. Draco Malfoy byl naprosto očividně gay. Peterovi se už v hlavě začal rodit plán.

-------------------------

Harry Potter se zamyšleně díval z okna na hvězdy. Ron začal nedávno randit s Hermionou, takže černovlásek byl teď dost často sám. Nevadilo mu to, u Dursleyových byl většinu času taky sám, pokud tedy nebyl nucen dělat všemožné domácí práce. Blížily se Vánoce, takže v osm večer byla už naprostá tma.

,,Mars je dnes večer neobvykle jasný," ozval se hlas někde vedle Harryho.

,,Šmarja panno, tys mě vyděsil, Petere!" Harry úplně nadskočil. Už se lekl, že vedle něj stojí Firenze. A zatím to byl bradavický Amor-Peter Morrow.

,,Promiň, to jsem vážně nechtěl."

Harry jen kývl, že omluvu přijímá a obrátil svou pozornost zpět k hvězdám na noční obloze. Peter ho napodobil. Několik minut jen tiše stáli vedle sebe a dívali se na nebe. Mlčení přerušil Harry.

,,Proč jsi vlastně tady?"

Peter se na svého společníka otočil. Dával si s odpovědí načas. Harrymu se zdálo, že si svou odpověď pečlivě promýšlí.

,,Slyšel jsem, že před pár lety bylo ve škole jedno velmi zvláštní zrcadlo," ve skutečnosti měl Peter odpověď promyšlenou už dávno.

,,Myslíš Zrcadlo z Erisedu?" Harry absolutně nechápal, co má jeho mrzimorský spolužák na mysli. Peter přikývl. Nebelvír zmateně podotkl ,,Bylo, ale nikdo neví, kde je teď."

,,Možná na stejném místě, jako je jedna zvláštní učebnice lektvarů," řekl Peter tiše a zabodl do nebelvíra pohled.

V Harrym hrklo. Do háje! Jak o tý učebnici může vědět?!?

,,No.............každý děláme chyby," odpověděl nakonec černovlásek opatrně. Zároveň se snažil zbavit vzpomínky na Draca Malfoye, ležícího v tratolišti krve na kachlíkové podlaze. Kdyby Snape nebyl tehdy tak blízko, měl bych na svědomí jeho život.

,,Samozřejmě. A než se zeptáš, je tak nějak mým úkolem vědět všechno. Ale o tom jsem s tebou mluvit nechtěl. Chtěl jsem s tebou zajít k Zrcadlu z Erisedu."

,,Ty víš, kde je???"

Peter jen s úsměvem přikývl. Hlavou naznačil, že má Harry jít za ním a vykročil chodbou. Ten ho poněkud zmateně následoval.

Proplétali se chodbami i chodbičkami hradu a Harrymu už pomalu začínalo docházet, kam jdou. Neměl tušení, že dokázali plně opravit i Komnatu nejvyšší potřeby.

Peter prošel třikrát kolem zdánlivě prázdné stěně naproti gobelínu s trolími ,,baletkami". Když přešel potřetí, objevily se ve zdi dveře.

,,Až po tobě," pokynul Harrymu.

Harry vešel a ocitl se v místnosti, která byla prázdná. Až na velké zrcadlo přikryté látkou. Nebelvír látku strhl. Zrcadlo z Erisedu, netušil jsem, že ho ještě někdy uvidím.

Za Peterem se zavřely dveře. Mrzimor přešel k Zrcadlu, zblízka si prohlédl zlatý nápis Mízar bozyhu otešave lařáv ten.

,,Je krásnější, než jsem si ho představoval," vydech Peter. Otočil se na svého společníka: ,,Co v něm vidíš?"

,,Svou rodinu. Mámu, tátu, dědečka i všechny ostatní Potterovi," odpověděl trochu přiškrceně Harry. Bylo mu jedno, že má Peter poměrně osobní otázku.

,,To jsi v něm viděl tenkrát v prváku. Já se ptám, co v něm vidíš teď," Peter ustoupil za linii Zrcadla. Věděl, že Zrcadlo z Erisedu může lidem připraveným se zamilovat ukázat, s kým budou doopravdy šťastní.

Harry se po letech znovu zadíval do Zrcadla. Byl připravený, že uvidí svou rodinu, stejně jako tenkrát. Jenže dnes byl překvapen. Svou rodinu neviděl.

Ze Zrcadla se na něj dívala jen dvojice chlapců. Jedním z nich byl on sám. S úžasem sledoval svůj odraz v Zrcadle, jak líbá druhého chlapce. Ten druhý chlapec byl blonďatý, skoro až plavovlasý a byl o něco vyšší než Harry. Po chvíli mu došlo, koho jeho odraz líbá.

,,Co to má znamenat?!?" Harry tak nějak tušil, že Peter ví, co černovlásek vidí v Zrcadle. Což mu mrzimor vzápětí potvrdil.

,,Přemýšlej. Ne tvář, ale vaše touhy zobrazím."

Peter po těch slovech odešel z Komnaty. Nechal Harryho ohromeně stát. Musel zajít pro druhou polovinu budoucího páru.

-----------------------------

Draco Malfoy seděl sám u stolku v knihovně. Seděl a zíral do knihy. Její obsah nevnímal. Ale vypadalo to líp, než kdyby čučel do blba. Takhle to mohlo vypadat, že se učí.

Ve skutečnosti přemýšlel. O životě. O životě s někým, přesněji řečeno. Samotu až moc dobře znal a už ji nikdy nechtěl zažít.

Jenže najít kluka, který by odpovídal Dracovým vysokým standardům a který by ho chtěl, nebylo snadné. Hezký, inteligentní, s velkým srdcem ale zároveň se s ním Draco nesměl nudit. Jenže kde někoho takového najít?

,,Co tak sám?" ozvalo se někde za zmijozelem.

,,Co tě to zajímá?" zkusil Draco odpálkovat příchozího mrzimora.

,,Co já vím, tak jsi vyvrhel vlastní koleje, kvůli tomu, že jsi za války párkrát zachránil Potterovi život," pojmenoval Peter podstatu Dracovi samoty pravým jménem.

,,Co se pak ptáš tak blbě, když to víš?!" utrhl se na mrzimora zmijozel.

,,Co kdybych ti prozradil, proč jsi Pottera tolikrát zachránil?" Peter byl klidný i když Malfoy naproti němu nabíral na hádku.

,,Co ty o tom můžeš vědět?" zarazil se Draco. Mrzimor ho touto otázkou přímo šokoval.

,,Třeba to, že ho miluješ," Peter nerad chodil kolem horké kaše, tak to Dracovi řekl narovinu.

,,COŽEEE?????" Kdyby Draco neseděl, tak by šokem padl na zadek.

,,Slyšel jsi dobře. Miluješ Harryho Pottera," navzdory situaci byl Peter doopravdy klidný.

,,Vždyť je to úplná pitomost," vyhrkl Draco až příliš prudce.

,,Vážně? Slyšel jsem, že jste se ocitli za války tváří v tvář na Manoru. Tys věděl, že je to on a přesto jsi ho kryl," připomněl Peter Dracovi bolestnou vzpomínku na válku.

,,Třeba jsem jenom nechtěl být u toho, až Pottera zabije. To tě nenapadlo, Morrowe?"

,,Napadlo, ale to bych nesměl být u toho, když jsi mu hodil svou hůlku. Těsně před tím posledním soubojem s Voldym." I když Peter to jméno nevyslovil celé, Draco sebou trhl. ,,Nesměl bych zblízka vidět tvůj výraz. Byla v něm i láska."

,,Třeba jsem jen nechtěl, aby ten hadí ksicht vyhrál," vytáčel se Malfoy, ale uhnul pohledem. Pokračoval už s očima zabořenýma do země. ,,A co se týká tvého druhého postřehu, tak by ses měl naučit nevidět lásku v každých očích, do kterých se podíváš."

,,Mudlové by řekli: nemoc z povolání. Ale zpátky k našemu tématu. Vím, jak se na Pottera díváš, když si myslíš, že tě nikdo nevidí," toho si všimla Clara už ve třetím ročníku. ,,Do páťáku to byl pohled obdivu a platonické touhy. Takové pohledy po něm hází hodně holek. Koneckonců, po tobě taky. Ale během těch vzácných chvilek v šesťáku, kdy jsi nebyl duchem u Rozplývavé skříně-" Sakra!!! Jak o tomhle může vědět?!? ,,Jsi se na Pottera začal dívat jinak. V očích jsi měl napsán onen zvláštní druh zoufalství, který způsobuje jenom nenaplněná hluboká láska a marná touha. A ten pohled převládá doteď."

,,Nebereš náhodou nějaké mudlovské drogy?" hledal Draco zoufale východisko.

,,Lžeš sám sobě a ty to víš. Je to protože máš strach, jak to vezme tvoje okolí? Chápu to, zrovna do vás dvou by nikdo neřekl, že jste spřízněné duše."

Draco se podíval Peterovi do očí a............. ztratil nervy.

,,FAJN, jak chceš! Dobře, máš pravdu! Miluju ho a pomalu mě to zabíjí! To, že vím, že nikdy nebudeme spolu. To, že nikdy nebudu v jeho náruči. To, že nikdy neochutnám jeho rty. To, že nikdy...," Dracovi vyhrkly slzy. Slzy smutku, slzy zoufalství, slzy vzteku, slzy zklamání, slzy toho druhu bolesti, který je sice emocionální, ale bolí fyzicky. Slzy zlomeného srdce. Nikdy mě nebude milovat. Nikdy nebude můj. Nikdy.........

Peter často věděl přesně, na co ten druhý myslí. Netušil, jak to dělá. Stačilo mu, že to ví. Ukázalo se to jako neocenitelná pomoc.

Peter Draca obejmul. Nechával ho, ať se vybrečí. Jen tiše čekal, až se blonďák trochu uklidní. Trvalo to hodnou chvíli. Přesto si Draco nakonec utřel slzy a trochu se od mrzimora odtáhl.

,,Třeba tě miluje. Třeba bude tvůj. Třeba se tvůj největší sen stane skutečností. Ale to se nedozvíš, dokud to nezkusíš."

Draco se podíval do Peterových očí. Hledal v nich jistotu.

Peter pohled opětoval. Byl si na sto procent jistý, že Harry Potter a Draco Malfoy patří k sobě jako slunce a den.

,,Co pro to musím udělat?" Draco věděl, že Peter Morrow dává dohromady jen ty, kteří k sobě doopravdy patří. To byl důvod, proč mu v této chvíli naprosto věřil.

,,Musíš jít za mnou," řekl Peter, zvedl se a vykročil z knihovny. Draco šel za ním.

Stoupali do schodů, proplétali se chodbami, ve kterých se Draco mnohokrát procházel. Až se nakonec ocitli v sedmém patře přede dveřmi, které se příliš často neobjevovaly.

Peter je otevřel. Draco vešel. Místnost byla prázdná. Až na velké starobylé pozlacené zrcadlo. A chlapce, který před ním seděl.

Peter se schoval za závěs vedle dveří.

,,Ahoj," pozdravil Harry zvláštním tónem.

,,Ahoj," opětoval pozdrav Draco a sedl si na zem vedle Harryho. Když zvedl pohled, uviděl podivný nápis na zrcadle.

,,Ne tvář, ale vaše touhy zobrazím," řekl Harry, když si všiml, kam Draco kouká. Ten jen otevřel pusu překvapením.

,,Zrcadlo z Erisedu," zašeptal užasle blonďák. Pak se znovu podíval do magického předmětu před sebou.

Dracův odraz v Zrcadle hladil po vlasech Harryho odraz. Harry v Zrcadle měl hlavu položenou na Dracově hrudi a spokojeně se usmíval.

Pravý Draco se otočil na pravého Harryho vedle sebe. Tušil, že vidí totéž, co on.

,,Co vidíš?"

,,Nás. Hladíš mě po vlasech a já poslouchám tlukot tvého srdce."

U nohou jim přistála očarovaná papírová vlaštovka. Harry ji vzal do ruky a rozbalil papír. Touhy vidí v Zrcadle všichni, kterých se týkají

Nebelvír a zmijozel se na sebe podívali.

,,Jak dlouho už...?" nechal Harry konec otázky viset ve vzduchu.

,,Táhlo mě to k tobě už od první chvíle. Tenkrát u madame Malkinové ses mi líbil. Trvalo mi pár let pochopit, co k tobě doopravdy cítím. A dalších pár let mi trvalo, než jsem si to připustil. Proto jsem tě tenkrát na Manoru kryl, proto jsem ti hodil svou hůlku, proto jsem tě chránil jak jsem jen mohl............. A jak dlouho ty?"

,,V šesťáku, když jsem se snažil přijít na to, co chystáš, začal jsem si všímat, jaký jsi doopravdy. Stal jsem se tebou posedlý. A když jsem tě málem zabil, uvědomil jsem si, že pro mě znamenáš opravdu hodně. Ale, že tě miluju, jsem pochopil až dneska."

Zelené oči se vpíjely do šedých. Konečně byla v obou párech očí čitelná láska. Jejich rivalita je opustila. Oba pochopili, že to byla láska, co je k sobě táhlo, ne nenávist.

Draco si Harryho přitáhl do objetí a spojil jejich rty v jedno. Je to krásnější, než jsem si dokázal představit.

Chlapec stojící za závěsem se usmíval. Doufal, že Clara všechno vidí a usmívá se s ním.

Draco se neochotně odlepil od rtů svého bývalého nepřítele. Už teď věděl, že je na Harryho líbání závislý. Bylo mu to jedno, tahle droga je zdraví neškodná.

,,Dneska mají padat hvězdy," zašeptal Harry. Náhle si na to vzpomněl. Sice se na ten úkaz původně dívat nechtěl, ale náhle si uvědomil, že teď netouží po ničem jiném než sledovat padající hvězdy se svým blonďatým zmijozelem.

,,Podíváme se na ně spolu," šeptl Draco, vzal černovláska za ruku vykročil směrem ke dveřím. Harry se s potěšením nechal vést směrem k Astronomické věži.

Když se za nimi zabouchly dveře, Peter opustil svůj úkryt a zaujal místo před Zrcadlem.

Viděl v něm Claru ležící v jeho náručí. Hladil ji po vlasech a opájel se vůní jejího šamponu. Peter tu vůni cítil ještě teď, byl to šeřík.

Nikdy na svou Claru nezapomene. Stejně jako na něj nikdy nezapomenou Harry, Draco, Ron, Hermiona a všichni ostatní. Každý pár, který Peter pomohl dát dohromady, mu vděčil za to největší štěstí. Nikdy na něj nezapomenou. Na Petera Morrowa, který po ztrátě své lásky začal pomáhat ostatním nalézt tu jejich.

Z okna Komnaty Peter viděl, jak padá hvězda.

Něco si přej, Petere.......

Ahoj,

šťastné a veselé Vánoce vám všem!! Doufám, že se večer Ježíšek vyznamená a že pod stromeček přinese přesně to, po čem vaše srdce touží. A vykročte pravou nohou do nového roku, do roku 2019.

Klea