Procházel se na břehu jezera a sledoval šedivé nebe nad hlavou. Bylo brzy, slunce ještě nevyšlo, ale on nemohl vydržet ve svých komnatách, se svými myšlenkami. 

Stál na břehu, skrytý před zraky obyvatel hradu, a tiše rozjímal. 

Byl sám teprve pár dní a už propadal chmurám. Ať se snažil sebevíc, nejistota útočila na jeho myšlenky. Co když se nevrátí? Co když zůstane znovu sám? Dech se mu zadrhl v hrdle, když si to představil. Ne, to by nepřežil. 

Ve chvíli zoufalství vysvitla naděje. Slunce se vyhouplo nad obzor a svými paprsky se dotklo temné postavy. Hřejivý pocit obklopil strnulé srdce.