Do svých komnat odešel brzo. Znechucen. Všichni se usmívali. Byli šťastní. Veselí. Ředitel zářil, až z toho Severuse rozbolely oči. Hlava mu pulzovala. 

Ticho sklepení uvítal. Usedl do křesla, zíral do krbu. Sám. Z police přivolal knihu. Pokusil se číst, ale ozdobná písmena na bílé stránce jako by se mu vysmívala. Zavřel oči. Byl unavený. On nepřišel. Zase. 

Usnul. 

Ve snu ucítil lehký dotyk na svých rtech. Byl zde. Vrátil se. 

„Omlouvám se,“ ozval se tichý šepot. Ucítil pohlazení na tváři. „Akce se protáhla víc než jsme čekali. Ale už jsem zpět. U tebe.“ 

Zasténal. Nechtěl se probudit, ještě ne.