Slavnostní večeře přišla dříve než očekával. Vstoupil do Velké síně a stěží ovládl svůj výraz. Nasadil kamennou masku, když rozhodným krokem kráčel směrem k učitelskému stolu. 

Ředitel seděl na svém místě, oděný v hábitu hrajícím mnoha barvami. Modrá se mísila se žlutou, aby společně, jako zelená, obklopily červené skvrny s modrými středy připomínající květy. Blankytně modrá čapka ozdobená barevnými motýlky jen podtrhla zdání, že ředitel je rozkvetlá louka. Nebo možná velká kraslice. 

„Krásný večer, Severusi,“ zahlaholil starý muž a na jeho tváři se rozlil pobavený úsměv. Jako by ředitel věděl, na co jeho kolega zrovna myslí. 

Zamračil se, když usedal.