Rázoval chodbami sklepení, ignoruje studenty uskakující mu z cesty. Nezdolný ředitelův optimismus mu pil krev. Už to nemohl vydržet. 

„Měl byste se usmát, Severusi, jsou Velikonoce,“ přesvědčoval ho starý muž u snídaně, na sobě zelený hábit zdobený barevnými kraslicemi. 

Zelená látka přitáhla Severusovu pozornost. Ten hábit byl zelený stejně jako jeho oči. Oči, které mu tolik chyběly. Vymrštil se ze židle a se zamumlanou omluvou zamířil pryč, daleko od ředitele a jeho velikonočního nadšení. 

Vstoupil do své laboratoře, z police přivolal kotlík, ze skladu přinesl přísady. Zapálil oheň a pustil se do práce. V hlavě měl jen lektvar. Konečně klid.