Ticho temného sklepení protnulo nespokojené zavrčení. Šátravý zvuk následovalo zamumlané zaklínadlo a louče na stěnách se rozhořely. Vysoký muž sedící na posteli se zamračil, když si všiml času na hodinách. Povzdechl si. Nikdy nebyl zrovna spáč, ale v posledních dnech to bylo čím dál horší. 

Natáhl se k nočnímu stolku a štíhlými prsty uchopil knihu. Rozevřel ji na stránce, kde teprve před několika málo hodinami skončil. 

Urovnal kolem sebe peřinu, aby si udržel alespoň trochu tepla v chladu, který na začátku jara ve starém hradu panoval. Konečky prstů pohladil modré povlečení a myslel na člověka, který přinesl do sklepení barvy.