Báječný, znamenitý, brilantní nápad. Proč, když má ředitel nápad tohoto charakteru, v jeho realizaci figuruji vždycky já?
Severus se se znechuceným výrazem rýpal míchátkem v šedivé vazké hmotě. Nepohoršovala ho hmota jako taková, spíš smysl její existence. Měla obarvit vejce. Obyčejné bílé vejce se ponořením do nějaké břečky – Severusova parketa – měla zbarvit podle citů, které chová obdarovatel k příjemci. A aby to bylo zajímavé – a studenti neutrpěli újmu z nadměrného pocitu trapnosti při předání onoho veledaru – vejce nebude předáno osobně, ale do ošatky označené jménem příjemce.
Proč si Albus myslí, že lektvar dokáže z ošatky vyčíst emoce? Úkol hodný Trellawneyové.