,,Je krásný den," poznamenala Hermiona a křečovitě se usmála.
,,Jistě," pravil Severus a dále pozoroval lidi kolem sebe, všichni byli podezřelí a šťastní - to nesnášel. Dál už neměla náladu mluvit do větru, radši stále míchala vychladlý čaj.
,,Takže..." začal jen tak Snape. ,,Chutná ti čaj, drahá?" zeptal se přeslazeně.
,,Je moc dobrý," odpověděla Hermiona stejným tónem.
,,To je dobře."
,,Jak se máte? Jak se vám líbí hotel?" zeptala se majitelka mile, která si k nim přisedla.
,,Úžasně, je to tu tak romantické," pravila mile Hermiona, i když slovo romantické nebrala jako ,,kladný výraz". ,,Kromě svatební cesty jsme zatím s manželem nikde nebyli, tak si to tu užíváme."
,,Ó! A jak dlouho jste manželé?"
,,Teprve měsíc, ale známe se dva roky," odcitovala Hermiona.
Aspoň k něčemu jí ta paměť je, pomyslel si Severus a usrkl čaj.
,,A kde jste byli na svatební cestě?"
Hermiona zbledla, tohle nerozebírali!
,,Paříž," řekla nakonec a pohlédla na Snapea.
,,O tom totiž Hermiona vždy snila," pravil bezbarvě a dále se věnoval čaji.
,,A jaké bylo počasí? A kde jste všude byli?"
Hermiona odpovídala na všechny otázky o Francii podle svých představ.
,,A kde jste se poznali?"
Hermiona se rozesmála. ,,Severus byl v radě do školy, kam jsem se hlásila. Oba jsme se do sebe zamilovali, takže já nemohla na školu a on se stal spisovatelem," řekla usměvavě.
Severus na ni překvapeně pohlédl. Jak věděla, že napsal několik knih?
,,A znám nějakou knihu?"
,,To asi ne, ale vřele doporučuji," pravila Hermiona. ,,Sice bych před manželem tohle neměla říkat... Víte, on nerad ukazuje svou výjimečnost."
,,Aha, tak to chápu. Skromnost nade vše," řekla žena. ,,Já jsem se vlastně ani nepředstavila! Jane Sisiová."
,,Jsem Hermiona a tohle je můj manžel Severus." pravila Hermiona a v duchu si ta slova stále opakovala. Znělo to podivně.
.,,Půjdete na ples?"
,,Jistě, to si nemohu nechat ujít," odvětila Hermiona.
,,To je dobře. Už musím běžet, užijte si zbytek dýchánku. Dnes se ještě uvidíme."
,,Samozřejmě, zatím na shledanou."
,,Sbohem." pravil Snape.

Severus se unaveně posadil do křesla a pohlédl na Hermionu.
,,Nemusela..." začal naštvaně.
,,Omlouvám se, vážně jsem nechtěla, ale já... Vážně se moc omlouvám!"
,,Omluva? Co to vlastně je?"
,,Lítost své chyby vyjádřená slovy," odpověděla prostě Hermiona. Severus užasl, ale přiznat, že má Hermiona pravdu nechtěl.
,,Dneska je ten ples, neměla by ses připravovat?"
,,Ples je za tři hodiny a já se upravuji jen dvě," řekla Hermiona, ale stejně za pět minut zmizela v koupelně a už se neukázala.
,,Ach, ty ženy. A lidé celkově," pověděl si pro sebe Severus a začetl se do knihy.