Hermiona jela vlakem. Město, ve kterém matka Jasona, žila byla dvacet mil od hotelu. Vlak pomalu zastavil. Hermiona vystoupila a začala hledat správnou ulici a dům. Když obojí našla, hleděla na starý domeček se zahrádkou. Zaklepala na dveře a čekala. Otevřela jí žena. Měla na sobě černé šaty, oči byly černé se zelenkavými skrvnkami, ta barva Hermionu překvapila.
,,Přejete si?" zeptala se melodickým hlasem plným smutku.
,,Přijměte mou upřímnou soustrast," začala Hermiona. ,,Než zemřel Jason...tak mi řekl..."
Žena ji zarazila: ,,Pojďte dál."
Hermiona vešla do obývacího pokoje.
,,Co vám řekl Jason? A kdy jste s ním mluvila?"
,,Já jsem s ním byla, když umíral... Jason mi pro vás dal dopis," řekla Hermiona a podala jí zašpiněnou obálku.
Paní se začetla, v očích slzy a ústa pootevřená. Když dočetla, vzhlédla k Hermioně. ,,Děkuji," zašeptala. Hermiona k ní přišla a objala ji.
,,Jason byl úžasný, za tu chvíli, co jsme se znali mi dal nové poznání. Byl hrdý a statečný... do poslední chvíle..." řekla Hermiona a hlas se jí zlomil.
,,Jste tak hodná," pravila rozklepaně žena a odtáhla se. ,,Moc jste mi teď pomohla. Víte, já ztratila jsem už hodně lidí, příbuzných."
,,Zemřeli?" zeptala se Hermiona smutně.
,,Manžel, Jason, oba rodiče - ti zemřeli. A s mým bratrem Severusem už jsem se neviděla deset let."
Hermiona vyletěla do vzduchu. ,,Severus!? Jak...jak se...jak se jmenuje dál?"
,,Byť je to osobní otázka... Ale vám důvěřuji. Celým jménem Severus Snape."
Hermiona přestala dýchat, ruku dala před udivěná ústa a posadila se.
,,Já...mám halucinace...nebo je to jen sen...já..já.... Mohla byste mi to zopakovat?"
,,Můj bratr se jmenuje Severus Snape," trochu rozladěně žena.
,,Černé oči, černé vlasy, trošku větší nos, sarkastický?"
Žena na ni překvapeně pohlédla. ,,Jak to víte?" zeptala se.
,,Já...já jsem...jeho... On vám to vysvětlí sám. Pojeďte se mnou," pobídla ji Hermiona.
,,Já uvidím Severuse?" Její tvář se rozzářila. Při všem tom smutku potřebovala aspoň trochu štěstí.
,,Ano, pojďte. Ještě stihneme vlak."

Severus seděl v křesle a četl si.,,To není Cindy!Nenamlouvej si to!!!"

Celý den jen přemýšlel o matce toho záhadného Jasona. ,,Taková náhoda není!"
Najednou se otevřely dveře, v nich stála nádherná Hermiona a... ,,Cindy," pronesl překvapeně Severus a vstal. Sice to trochu očekával, ale i tak nevěřil vlastním očím. Cindy se usmála a objala ho. Severus se hned odtáhl. ,,Promiň, stále nejsem objímací typ." ,,Kromě Hermiony!" doplnil v mysli.
,,Já to chápu...a zvlášť když jsem utekla..."
Hermiona nic neříkala a pozorovala, že Severus se v očích usmíval.
,,Chtěla jsem se omluvit, měla jsem něco říct, ale bylo to narychlo!" řekla Cindy.
,,Není se za co omlouvat. Naprosto tě chápu."
Cindy se rozzářila a úsměv se roztáhl po celé tváři. Pak však její tvář pohasla. ,,Víš... Teď jsi jediný koho mám."
,,Odpusť. Měl jsem ti kondolovat. Místo toho tady mluvím o nedůležitých věcech."
,,Odpuštění není nedůležité. Navíc... Potřebuju se pomalu setkávat s realitou. Poslední dny jsem byla uzavřená sama se sebou a truchlení na mě dopadlo těžce."
,,Jsem tu pro tebe," řekl Severus a pohlédl na Hermionu, ,,jsme tu pro tebe," opravil se.
,,Ach ano, jak se jmenujete?" zeptala se Cindy.
,,Hermiona," odpověděla tiše Hermiona, cítila se tak trochu jako páté kolo u vozu.
,,A vy jste...?"
,,My jsme... Co my jsme?" zeptal se Severus Hermiony.
,,My jsme... Já nevím, jak by se to dalo nazvat," pravila Hermiona.
,,Jsme manželé."
,,Co?"
,,Ne tak docela, ale já ti to pak všechno vysvětlím," řekl Severus a přitáhl si Hermionu k sobě, aby jí pohlédl na ránu. ,,Hnisá to," řekl nespokojeně Severus.
Hermiona sebou trhla. ,,Hnisá?"
,,Ano, ale snad zabere další lektvar."
Hermiona si povzdechla. ,,A stačí abych myslela na..." zarazila se.
,,Na co?"
Hermiona se kousla do rtu. ,,Přece nemůžu říct: Myslela jsem na to, že jsem se do tebe asi zamilovala, pane profesore!"
,,Na co jsi myslela?" zopakoval Severus a šel najít nějaké lavhičky.
,,Já...já myslela...na kamarády. Víš, jak se asi mají... A tak."
,,Ale neměla bys jim psát. Sice se blíží Vánoce, ale nesmí nic zjistit!"
,,Co nemají zjistit?" zeptala se nechápavě Cindy.
,,To je na dlouhé vypravování. Až ošetřím Hermionu, tak si o tom promluvíme. Sedni si někam, Hermiono. A ty taky, Cindy."

Severus Hermioně vyčistil ránu a nanesl hojivý balzám. ,,Snad už to bude lepší."
,,Snad? To není nejlepší vyhlídka!"
,,Tak odpusť, má drahá. Určitě to bude lepší," řekl sebevědomě a pohladil ji po vlasech.
,,Takže jste manželé?" zeptala se Cindy, aby se ujistila.
Hermiona se zasmála. ,,Ne, to vážně nejsme."
Vše jí začali vyprávět a popisovat. Všechno úplně ne, Severus záměrně vynechával romantické chvilky a Jamese.
,,To je neuvěřitelné," pravila Cindy poté, co všechno vyslechla. ,,Takže vy jste profesor a studentka a zároveň kolegové," zasmála se, ale poté její tvář zase posmutněla. Stesk po Jasonovi ji vždy uhodil jako pěst do břicha.
.,,Ano, vlastně to tak je," souhlasila Hermiona. Severus seděl a pozoroval Hermionu. Nikdy si nemyslel, že někdo jako ona se bude bavit s jeho sestrou. Najednou někdo zaklepal.
,,Jdu tam," nabídla se Hermiona. Otevřela dveře.

(( Omlouvám se za veliký odklon od knih. Psala jsem tento příběh v době, kdy ještě  nevyšly poslední knihy. Tehdy se nevědělo skoro nic o rodině Severuse Snapea. Tehdy dával příběh větší smysl... I tak si však myslím, že by byla škoda, kdybych se nepokusila příběh doopravit a zveřejnit. ))