Severus čekal před koupelnou, ta holka ho fakt štvala! Konečně se dveře otevřely, Hermiona se neutrálně usmívala, oči byly omyté a nebylo poznat, že ještě před chvílí byly v hrozném stavu... Tedy celá Hermiona byla v hrozném stavu.
,,Už jsem chtěl slavit, že jste si podřezala žíly," pravil chladně, ale nemyslel to tak. Nicméně to vyznělo vskutku otřesně a Hermiona, která se necítila dobře, byla o to víc raněná.
,,Aha, takže až Vás budu chtít rozveselit, tak se zabiju," pravila naprosto vážně a tvář se už neusmívala. Snape věděl, že překročil hranici. Tohle přehnal, ale nehodlal se omlouvat. Tak se rozhodl, že to zamluví... Čímž se na jeho ošklivou poznámku zapomene.
,,Tak jdeme," řekl Severus a nabídl jí rámě. Museli sejít jedny schody, ale pak už byli v jídelně. Stoly byly vyzdobeny kvítky jabloně a ubrusy měly narůžovělou barvu.
,,Kde vzali na podzim květy?" zeptala se užasle Hermiona.
,,Kouzla, drahá," odpověděl tiše s tónem Zabiju tě a pak se tomu od srdce zasměju. Přišla k nim paní v bílé zástěře a jako každý zaměstnanec se líbezně usmívala.
,,Co si dáte?"
Hermiona se koukla do jídelního lístku, ale v tom spěchu nenašla nic, co by jí chutnalo.
,,Já... Já....Já si..." Nevěděla co říct.
,,Můžeme si to nejdřív pročíst? My se vždycky rozhodujeme déle než půl vteřiny," zasyčel Severus. Paní vyděšeně a omluvně pohlédla na Hermionu a spěšně odešla.
,,Děkuju," pípla Hermiona.
,,Tak co si dá...š?" zeptal se po pár minutách ticha. Stále si zvykal na novou situaci. Včera to byla Grangerová - studentka, kterou nenáviděl. Teď to však byla kvaziSnapeová - falešná manželka, kterou nenáviděl.
,,Dám si těstoviny," odpověděla Hermiona. Severus kývnul na ženu, která je obsluhovala, aby přišla.
,,Moje žena chce těstoviny a já bych si dal totéž," řekl Severus.
,,A co k pití?"
,,Víno Moscato."
,,Jistě, počkejte chvilku," pravila žena a odešla do kuchyně. Hermiona se rozhlížela kolem sebe, lidé (většinou páry) se usmívali a konverzovali.
,,Asi bychom měli mluvit," zamyslel se Severus.
,,Kdybych tu byla s někým, s kým se dá bavit, ráda bych si popovídala," odvětila Hermiona a na chvilinku se zamračila, ale musela se zase usmát, protože přinesli oběd - a víno. ,,Dobrou chuť," popřála a zhluboka se napila.
,,Nemusíš bejt hned na mol," zašeptal vyčítavě a začal jíst.
,,Pokud chci přežít, musím pít!"