Hermionu probudil divný zvuk, otevřela oči a zaostřila. Severus se snažil nohou zavřít dveře.
,,Co to...?" divila se Hermiona a pak uviděla v jeho rukách tác se snídaní.
,,Copak sis nepřála snídani až do postele?" zeptal se nevrle, ale snažil se být milý.
Hermiona se usmála. ,,Já...nevím, co říct."
,,Nic neříkej a ber! Nebo mně to spadne!" Hlas byl o trochu víc naštvanější.
,,Promiň," omluvila se a položila si tácek na nohy.
,,Dobrou chuť," popřál jí.
,,Co máme dneska na programu?" zeptala se když mazala máslo na rohlík.
,,Nevím, snad nic," odpověděl Severus.
,,Náhodou... Kdyby se něco dělo, nemohla bych trávit čas s Jamesem," řekla nešťastně. Severus na ni pohlédl.
,,Musíme přitlačit na pilu! Musí už se prořeknout! Ztrácím trpělivost!" začal se zlobit. Hermiona se vyděšeně přikrčila.,,Ale já...já za to nemůžu," obhajovala se.
,,Já nejsem naštvaný na tebe, ale na sebe a na ostatní!" upřesnil Severus.
,,Ach tak," zamumlala Hermiona a napila se čaje.
Severus schoval tvář do svých rukou. ,,Mě už to nebaví!"
Hermiona ho pohladila po rameni. ,,A koho ano? Ale musíme si připomínat, že zachraňujeme životy."
,,A taky vidíme, jak ubývají. Zrovna ty, taková čistá dívka, musela vidět, jak zemřel člověk."
,,Ale nemůžeme nic dělat, už jsme se do toho dali. A čas už nikdo nevrátí."
,,A za všechno může Brumbál! To je takovej..."
,,Pššš! To neříkej," požádala ho něžně. ,,Jsi naštvaný a vyčerpaný. Mrzilo by tě to."
,,Copak nemůžu říct pravdu!?"
,,Ve válce ne," odpověděla Hermiona.

James zavřel oči, Hermiona se z něj rychle svalila a vzala si na sebe župan. Už jí to vadilo, že musí být tak málo oblečená. Ale bylo to lepší než s ním spát. Zase noc prolitých slz, noc bez Severuse. Jak moc jí chyběl! Jeho dech, který ji uklidňoval. Chybělo jí jak lehával v posteli, zabraný do knihy. Byla sama. Se Severusem aspoň nemusela myslet na Jasona. Po tvářích jí začaly stékat obrovské slzy, otřela si obličel o župan. Zalezla si pod peřinu a zabořila uplakanou tvář do polštáře. Nakonec skončila zády od Jamese.

V hlavě jí vířilo na milión myšlenek, ale ani jednu nedokázala zachytit. S životem to bylo stejné, taky ho nedokázala zachytit. Za okny byla tma, byla už hodně dlouho, ale svítání nepřicházelo. Hermiona zavřela oči, ikdyž věděla, že neusne.
,,Co teď asi dělá?" napadlo Hermionu. ,,Možná spí, nebo si čte, nebo je v myšlenkách se mnou."
Rychle se přetočila na druhý bok, teď viděla Jamesovi do obličeje.
,,A možná...Ne!" vykřikla v myšlence Hermiona, protože už nic nechtěla slyšet. Žádné nápady. Byly to bohůmžel samé hloupé nápady! Odmítala naději, hloupou naději! Už nechtěla nic!

,,Nemohla bych se s ním spojit?" Sice to nikdy nezkoušela a Severus určitě s nikým nechtěl mluvit v myšlenkách. Hned zahnala nápad, protože problémy mít nechtěla.
,,Měla bych usnout...?" Zamyslela se. ,,Spíš ne, musím ráno hned odejít! Ale co teď?"
Prohlédla si zase pokoj, knížek tu moc nebylo. Hodiny ukazovaly tři hodiny ráno. Najednou si uvědomila, že i v tomhle pokoji je koupelna, usmála se a zabalená do deky odešla do své oblíbené místnosti.

Dala si do koupele pěnu, voda byla horká a potichu tekla do vany. Hermiona zavřela oči a snažila se tím uvolnit. Doufala, že Severus také nemůže spát. Zasmála se, když si uvědomila, že se teď všechno točilo kolem toho NEmilovaného profesora lektvarů, její myšlenky, její srdce.Když si to uvědomila, trhla sebou a tím podklouzla a uhodila se do hlavy. Díkybohům že to nebylo horší. Představa, že by zemřela nahá v cizí koupelně, ji děsila.
,,Do háje," sazyčela naštvaně. Aspoň nemohla myslet na Severuse, na ty city, které si konečně nechtěně přiznala. Rychle vstala a oblékla si župan, rychle našla nějaký papírek a napsala:

Musela jsem odejít!
Mia

Vzala si své oblečení a vydala se domů.

Tiše otevřela dveře, aby neprobudila Severuse, ale ten seděl na posteli a hleděl do knihy.
,,Co tu děláš?" zeptal se překvapeně.
,,Jsem doma, zlato. V práci dobrý, ale jinak nic," zasmála se Hermiona. Podivným způsobem byla šťastná. ,,Můžu rozsvítit?"
,,Jistě."
Když Hermiona rozsvítila, Severus k ní přiskočil.
,,On ti něco udělal?" zeptal se vyděšeně.
,,Co? Proč? Teda...ne, nic mi neudělal," odpověděla nechápavě Hermiona. Severus začal prohlížet její ránu na hlavě.
,,Bolí to hodně? Měl bych ti to ošetřit! Sedni si na postel!" zavelel a zmizel v koupelně.
Hermiona si sáhla na hlavu a sykla bolestí. Posadila se na postel a pozorovala, jak Severus hledá nějaký lektvar.

,,Tak co se ti stalo?" vyptával se dál a klekl si za ní.
,,No já jsem se praštila," odpověděla Hermiona. Uvědomit si, že je člověk zamilovaný, nebylo to tak romantickém jak předpokládala. Vyděsilo ji to natolik, že se uhodila.
.,,A co James?"
,,Spí. Před tím se o ničem nezmiňoval," informovala jako správná agentka.
,,Teď to bude bolet," upozornil ji. Sykla bolestí. ,,Hned se to zahojí," pravil Severus. ,,Měla by sis na to dát led. Já ti donesu." Severus vstal a přinesl jí sáček ledu. Ten se nezastavil! Hermionu dojímalo, jak moc o ni pečuje. Nejdříve jí pomohl při návratu od Voldemorta a nyní jí pomáhal zase.
,,Děkuju." Usmála se na něj a přiložila sáček na ránu.
,,Není zač, slečno Grangerová. Příště, prosím, nebuďte praštěná," ušklíbl se Severus.
,,Nemyslela jsem si, že budeš sarkastický, ne teď," postěžovala si Hermiona, i když byla skutečně praštěná.
,,Odpusť," řekl  Severus a pohladil ji po vlasech.

Za okny se objevily paprsky zlatého slunce, Hermiona přivřela oči a povzdechla si.
,,Co je?"
,,Měla bych zajít za maminkou Jasona," pravila Hermiona nešťastně.
,,Jason... Věděl jsem o jednom Jasonovi, ale to si nejspíš pletu. Očividně jsem znavený víc, než jsem si myslel."
Hermiona se pokusila zvednout jedno obočí. ,,O co se jedná?" zeptala se zvědavě.
,,Znám jednoho Jasona, ale... Kdo nějakého nezná, že?"
,,Já," řekla tiše. ,,Aspoň ne živého."