Hermiona usnula, Severus si četl a přemýšlel
Merline, co to dělám?! Vždyť já zase někomu ničím život!
Na velkých pozlacených hodinách odbila sedmá hodina, protože to byly staré hodiny, byly dost hlasité. Hermiona se otočila ze strany na stranu, promnula si oči a pohlédla na Severuse.
,,Už jsem si odpočinula," řekla.
,,Vážně?Jsi si jistá?"
,,Jistá?" Nešťastně se usmála. ,,Teď už si nejsem jistá ničím."
,,Takže..." Najednou nevěděl, co má dělat. ,,Co se stalo? Tedy, co jste...jsi zjistila?" zeptal se a sedl si k ní na postel. Hermiona se napřímila.
,,Přišel jsem, aby se mnou..." Severus přikývl, že rozumí, nechtěl to slyšet. ,,No tak jsem řekla, že nemůžu a on se začal vyptávat, jak jsem dobrá v čarování."
,,Chce, abys byla..." zarazil se a vyděšeně na ni pohlédl. ,,Už se s ním nesmíš bavit!"
,,Už jsem blízko, stačí chvíle a dostaneme je!"
,,Tím si zničíš život. Co když se něco zvrtne? Co když tě pozná?" Nechtěl vyslovovat Voldemortovo jméno.
,,Nepozná! Já musím, Severusi!"
Severus ji chytil za obě paže a přitáhl blíž k sobě.
,,Já nechci, abys zemřela!"
Hermiona odvrátila tvář. Ta možnost tu byla. ,,Zachráním ostatní."
,,Hermiono, pohlédni mi do očí." Nebyl to rozkaz, jen prosba. ,,Chceš mít stejně prázdné a chladné oči jako já!?" Hermioně po tváři stekla slza.
,,Aspoň tě pochopím o něco víc."
,,To ne," řekl tiše Severus a objal ji. Její odpověď byla až dojemně hloupounká.
,,Já přece nemám na vybranou."
,,Máš! Musíme napsat Brumbálovi, že o ničem nevíme, že je to k ničemu...že..."
Hermiona mu položila prst na ústa. ,,Pak by zemřeli nevinní lidé."
,,Ty jsi taky nevinná!"
,,Ty taky - a stejně tě odsoudili. A hlavně...už bychom nebyli manželé," pousmála se Hermiona, ale stejně jí zase stekla po tváři slza. Severus se jí překvapeně podíval do očí.
,,Manželé," zašeptal, ,,kteří se nenávidí."
,,Ne," usmála se Hermiona, ,,kteří se musí pochopit!"
Přiblížila se k němu, ale Severus rychle vstal a odešel pryč. Hermiona zůstala sama, smutná v posteli.

Severus se procházel okolo malého jezírka, na kterém už nebyly lekníny, jen spadané listí různých barev. Zafoukal vítr a jeho černé vlasy mu padly do tváře.
,,Dobrý den," ozval se za ním nějaký ženský hlas. Severus se otočil a uviděl vysokou ženu, měla černé vlasy jako Severus, ale oči měla zelené. Na sobě černá halenka s poměrně velkým výstřihem a sukně.
,,Dobrý den," odvětil Severus.
,,Já jsem Selia," pravila a svůdně se usmála. Tohle možná platilo na jiné, ale Severus Snape nebyl hloupý.
,,Severus."
,,Máte nějakou špatnou náladu. Pročpak?" zeptala se.
,,Do toho vám nic není," opáčil se Severus.
,,Nevylejvejte si vztek na mně," pravila rázně a zamračila se.
,,Ó! Tak to promiňte."
,,Vypadal jste mile, ale takhle se s vámi nebudu bavit. Až se vyvztekáte, koupím vám bonbón," pronesla sarkasticky a ušklíbla se. Severus už se vařil jako hrnec.
,,Co si to dovolujete?!"
,,Skoro nic," odvětila sladce.
,,Selio!" zavolal z dálky James a rozběhl se k ní. ,,Ty už jsi tady?" Jeho zrak spočinul na Severusovi. ,,Severusi, vy jste tu také?" Nevypadal příliš potěšeně.
,,Už dlouho nebudu, musím za Hermionou," odvětil Severus a rychle odešel.
Už dva lidé!
Když byl u dveří od pokoje, zaslechl pláč. Několik dní neslyšel nic jiného a tenhle pláč, i když si to nechtěl připustit, mu trhal srdce.
Teď tam nemůžu! Neumím jí pomoct.
Ozvaly se hodiny, které oznamovaly osmou hodinu večerní. Severus se vydal do baru.