Hermiona se svým kufrem vydala k bráně o čtvrt hodiny dřív, Severus a Brumbál už tam také stáli.
,,Slečna Grangerová už je tu také, tak můžeme jít," řekl nadšeně Brumbál. Otevřel kočár a pomohl Hermioně nahoru, pak vylezl sám a nakonec se do kočáru dostal i Severus.
,,Co všem řeknete?" zeptala se Hermiona do ticha.
,,No, něco vymyslím," odpověděl Albus.
,,A kdo za mě bude učit?" zajímal se Severus.
,,Já."
,,Cože? Nikam nejedu!" zvolal Severus, ale teď už měl sbaleno a vracet se zpátky? Ani náhodou. Kočár zastavil, Severus i Hermiona si vzali své kufry a vyčkávali na vlak.
,,Hlavně si pamatujte, že jste manželé! Musíte se tolerovat a ctít toho druhého."
Severus se zašklebil a Hermiona se zoufale usmála a přikyvovala hlavou.
,,Už jede," řekl bezbarvě Severus.
,,Tak to přežijte," pravil Albus. ,,A víte, co dělat - zjistit co a jak!"
,,Hm," hlesl Snape. Nechtěl už o tom přemýšlet, natož mluvit.
,,Jistě, pane řediteli," řekla Hermiona a nastoupila.
Hermiona zalezla do jednoho kupé. Když se usadili, vlak se rozjel. Hermiona tomu stále nevěřila. Skutečně seděla ve vlaku? Doopravdy jela s profesorem Snapem? Bylo možné, že by se tohle mohlo dít?
,,Tady máte prsten," řekl Snape a podal jí zlatý prstýnek. Předal jí ho tak lhostejně, až ji to skoro urazilo. Přece jen šlo o snubní prsten a mělo jeho předání proběhnout s větší grácií. Nebo alespoň ne s takovým odporem. Hermiona si ho nasadila a prohlédla si svou ruku. Tak takhle by to vypadalo, pomyslela si.
,,Jak vám mám říkat?" zeptala se.
,,Nejspíš jménem, abychom se nemohli přeříct nebo splést. Pokud tedy víte, jak se jmenuji," řekl suše a věnoval jí úšklebek.
Hermiona na něho naštvaně pohlédla. ,,Jistěže to vím. Jste..." Bylo to těžší než si myslela. Šlo jen o hloupé jméno. Nemusela se ho dotýkat, nemusela mu vyznávat lásku. Měla jen říct jeho hloupé křestní jméno. ,,Severus," hlesla nakonec.
,,Perfektní a vy jste, předpokládám, Hermiona."
Neříkalo se mu to snadno, nebyl zvyklý oslovovat studentku křestním jménem. Navíc už byla dospívající dívka, o to podivnější to celé bylo.
,,Jak dlouho jsme spolu?"
,,Známe se dva roky a vzali jsme se před měsícem," odpověděl. Znělo to skoro jako kdyby to měl připravené, ve skutečnosti ale improvizoval.
,,Tak jo," přikývla Hermiona, nechtěla zbytečně mluvit, protože tohle byla vážně zkouška.
,,Jo a žádný romantický zdrobněliny!"
,,No dovolte! Myslíte si, že bych zrovna vás oslovovala zdrobnělinami?"
,,Co já vím - když jsme teď manželé?"
,,Ani manželství mě nedonutí, abych vám říkala třeba... medvídku."
Snape už měl jejích řečí plné zuby. ,,Dorazíme tam až ráno, můžete spát."
,,Mně se nějak nechce," řekla Hermiona nešťastně. Bylo jí špatně, to ten stres, hrát něčí ženu? To bylo hrozné! O to hůř když šlo o Snapea.
,,Tohle přece zvládneme," pravil tiše Snape. Hermiona se pousmála, ale nic neřekla, protože nechtěla tuto hezkou chvíli kazit.