,,Už musíme jít!" zvolal Severus přes dveře.
,,Můžete... Můžeš napřed!" zahulákala Hermiona. Severus měl na sobě černou košili, sako i kalhoty. Celý byl v černém, ale více vypadal elegantně než děsivě. Sešel po schodech a přidal se k ostatním, kteří se bavili, jedli, pili a tancovali.
,,Dobrý večer," pozdravil ho mladý muž s hnědými vlasy a očima barvy ranní oblohy, oproti Severusovi měl modrou košili a džíny.
,,Dobrý."
,,Já jsem James Long."
,,Severus Snape." Nechtěl se nijak zvlášť s lidmi seznamovat, ale musel. Jak jinak zjistit, kdo jsou ti vykukové a co mají za lubem.
,,Vy jste tu sám?"
,,Ne, jsem tu s mou ženou," odpověděl Severus stroze.
,,A kdepak je?" zeptal se James a rozhlédl se.
,,Ještě se musela upravit."
,,Vypadáte jako muž, co ví, co chce. Takže to žádná ošklivka nebude, co?" tipoval James. Snapeovi bylo nepříjemné, že úplně cizí člověk takto hodnotil jeho osobu. Ale nepřekvapovalo ho to. Otravuje ho muž jménem James? Nic nového pod sluncem!
,,Nečekejte Miss World. U ženy nehledám až tak fyzické vzezření, jako spíše intelekt," pravil Severus.
,,Ale prosím vás, určitě je nádherná. Jen se bojíte ji příliš vychvalovat, aby vám ji nikdo neukradl. A od kdy tu jste?"
,,Dnes ráno jsme přijeli."
,,A jak dlouho tu budete?"
,,To ještě nevíme, podle toho jak se nám bude chtít, spíše mé ženě."
,,To chápu."
Najednou po schodech začala sestupovat Hermiona.
,,Tohle asi vaše žena nebude, když není Miss World!" vydechl očarovaně James. Severus byl otočený, takže ji neviděl. Obrátil se a uzřel ji. Hermiona měla vlasy rozpuštěné, jen v nich měla čelenku s modrými kytičkami. Šaty byly také blankytně modré, s výstřihem který říkal: Mám co ukázat, ale znám meze! Všichni ji pozorovali. Svým decentním a křehkým vzezřením vynikala.
,,Drahý," řekla jemně. Severus naznačil políbení její malé ručky.
,,Tohle je pan Long," pravil Severus.
,,Pro vás vždy James!" usmál se. ,,A nestyďte se, Severusi, klidně můžete ohodnotit svou milou i přede mnou."
,,Já raději komentuji o samotě," řekl vyhýbavě Severus.
,,Ale to byste nám neudělal. Tady Hermiona od vás čeká poklonu, lichotku, něco milého."
,,Do toho ho nemůžete nutit, Jamesi," pravila Hermiona, ale v duši si něco jako lichotku přála.
,,To je nezdvořilé. Když nechcete, udělám to za vás! Hermiono, vaše šaty jsou krásné, ale ne jako vy samotná. Jsem vskutku okouzlený vaším šarmem."
Hermiona oněměla.
,,To bylo tak nádherné. Moc vám děkuji, Jamesi," řekla dojatě. Severus zalitoval, že něco neřekl, protože si myslel to samé.
,,Asi bych vás měl nechat o samotě," odtušil James. ,,Krásně prožitý večer přeju."
Hermiona se najednou cítila tak sama, od Severuse už nečekala ani ň.
,,Smím prosit?" zeptal se po pár minutách Severus. Hermiona užasla.
,,J...jistě."
Zrovna hráli waltz. Hermiona užasla ještě víc, když zjistila jak krásně Severus tančí. A Severus užasl, že Hermiona tančí bravurně.
,,Ten James je milý," poznamenala Hermiona tiše, protože ji ticho znervózňovalo.
,,Není, jen se vtírá!" pravil Severus. Hermiona nechápala jeho negativní postoj, ale potom jí došlo, že je to prostě Snape - a Snape nenávidí lidi. ,,Asi bych... měl jít pro pití."
Nechal ji stát uprostřed sálu. Hermiona se chtěla rozbrečet.
A co čekáš!? Že bude milý? Proboha Hermiono, probuď se!
,,Manžel vás opustil? Tak toho využiju. Smím prosit?" zeptal se James a usmál se. Hermioně vůbec nepřipadalo divné, že se objevil hned.
,,Dobře," odvětila Hermiona.
Severus vzal dvě sklenky bílého vína a vydal se zpátky k Hermioně. Uviděl ji, jak tančí s Jamesem, a najednou dostal tak hrozný vztek.
Severusi! Nechal jsi ji jen tak. Byla tu tak sama. Myslíš, že bude čekat, až se uráčíš něco říct?
Položil sklenky na stolek a odešel na balkón. Vzduch byl chladný, a to se Severusovi líbilo. Hudba dohrála, Hermiona se rozhlédla a když Severuse zahlédla, srdce jí začalo nadávat. Opíral se o zábradlí a zíral do dálky.
,,Měla bych jít za Severusem," řekla Hermiona.
,,Vím, že se známe asi deset vteřin, ale už jsem si o vás dvou udělal obrázek. Vás si nezaslouží, Hermiono," pravil tiše James a políbil ji na tvář. Hermiona neodpověděla a vydala se za ním.
,,Proč jsi tady?" zeptala se skoro až starostlivě.
,,Chci mít od tebe pokoj!" odpověděl chladněji než vítr foukal.
,,Ach... To ti můžu dopřát," hlesla raněně Hermiona a odešla. Když už byla u pokoje a chtěla otevřít, ozval se ten milý hlas.
,,Hermiono."
Hermiona se otočila, za závěsem stál James.
,,Co tu děláte?" zeptala se. Teprve teď jí došlo, že ji sledoval.
,,Čekám na vás, abych vám dal polibek na dobrou noc," pravil takovým způsobem, že to skoro znělo jako něco racionálního. Jako kdyby každý chtěl líbat cizí vdanou ženu. Nebezpečně se k ní přiblížil.
,,To byste neměl!"
James ji vůbec neposlouchal, chytil ji za bradu a vášnivě políbil. Hermiona se chvíli bránila, ale pak si vzpomněla na Snapea, jak ji ranil a jak se k ní James hezky choval. Polibek opětovala stejnou měrou. Hermiona se po chvíli odtáhla.
,To jsem neměla," zašeptala a sklonila hlavu.
,,Kdyby něco - pokoj deset," pravil James, hodil po ní zářivý úsměv a odešel. Hermiona vběhla do pokoje a padla na postel.

Já tu nechci být! Plakala tak, že si ani nevšimla, že přišel Severus. Pár minut na ni hleděl a pak k ní přišel blíž.
,,Slušelo ti to," zašeptal. Hermiona se ztišila, ale nepohlédla na něj. Severus si přisedl na postel a pohladil ji po vlasech.
,,Měla bys jít spát, zítra bude líp."
Zítra budeš zase stejný, pomyslela si Hermiona trpce.