Hermionu probudilo sluneční světlo, hlava jí třeštila a měla trochu okno. Rozhlédla se kolem sebe a vyděsila se, za jakých podmínek spala. Ležela v obýváku pod horou knížek, které musela včera shodit. Začala se rozpomínat. Whisky....whisky...whisky. Pohlédla na hodiny, bylo již devět a deset minut. Vyhrabala se zpod knížek a neohrabaně vstala. Viděla ještě trochu rozmazaně a kymácela se z jedné strany na druhou.

Severusův mozek zaregistroval, že Severus spí a hned to napravil. V hlavě se ozval zvonivý zvuk, Severus sebou trhl a dezorientovaně se rozhlédl okolo sebe. Celou noc asi prospal v koupelně, byl totiž přikrytý ručníky, které s sebou strhl na zem. Zubní pasta byla ve vaně, asi se moc rozmáchl rukama. Pomalu se postavil na unavené nohy a vydal se do ložnice.

Hermiona se zrovna dostala do dveří, pohlédli na sebe.
,,Pamatuješ si něco?" zeptal se Severus. Jeho hlas byl zhrublý alkoholem a únavou. Hermiona se uchichtla.
,,Nic moc. A ty?"
,,Kromě toho, že jsem hodně pil ani ň. Nevíš jak jsme se dostali sem?"
,,Nevím, ale asi nás to hodně unavilo, protože jsem spala v obýváku obalená knihama."
,,Já jsem zase usnul v koupelně," pravil Severus. Hermiona se tomu musela zasmát. ,,Půjdeme na pozdní snídani?" Hermiona se zamyslela.
,,Spíš ne, ještě mám kocovinu a jídlo bych fakt nesnesla."
,,To já asi taky ne," zauvažoval Severus tiše, ale Hermiona to slyšela. Vlastně slyšela všechno, každičký zvuk a tím ji ještě víc rozbolela hlava.
,,Já se na chvíli natáhnu," pravil Severus a promnul si oči, aby si změřil trasu k posteli.
,,A myslíš, že já ne?"

Leželi vedle sebe, oči zavřené, všude ticho.Najednou se Hermiona začala smát, Severus na ni nechápavě pohlédl.
,,Co je?"
,,Představ si nás, jak se valíme do prvního patra, nalitý a s náladou medvídka Pú," odpověděla Hermiona a znova se zasmála. Severus povytáhl jedno obočí.
,,Jakou náladu má medvídek Pú?"
Další výbuch smíchu, Hermioně už tekly slzy.
,,Já nevím!"
,,Kdyby tě tak viděl Brumbál."
Výbuch smíchu posté! Severus se koukal, jak se Hermiona stále směje. Koukal se jí do očí, zamyšleně. To Hermionu zarazilo.
,,Co se stalo?" zeptala se .
,,Máš hnědý oči," konstatoval. Hermiona se zasmála.
,,Většinou ano, už jsem si toho taky všimla."
,,Ale to zbarvení... Nikdy jsem si nevšiml, že oči můžou být tak...hluboké, jako krémová čokoláda."
Hermiona užasla. Vážně říkal to, co slyšela?
,,A ty rty..." zašeptal a přiblížil se k ní. ,,Určitě jsou hebké..."
Hermiona zavřela oči a Severus ji jemně políbil. Už podruhé, ale teď cítila ten pocit. Říkalo se tomu porozumění? Soucit? Nebo...láska? Možná. Když polibek chtěl prohloubit, někdo zaťukal. Hned se od ní odvrátil. Hermiona zklamaně otevřela oči a vstala. Ve dveřích stála paní Sisiová.
,,Jen jsem vás přišla zkontrolovat, zda vám něco není. Nebyli jste na snídani a já se o vás bála," řekla mile.
,,Nemusela jste si dělat obavy, my odpočíváme," pravila Hermiona. Paní Sisiová si všimla Severuse, jak sedí na posteli...
,,Jistě, jistě. Nebudu vás rušit," řekla usměvavě a mrkla na Hermionu.
,,Tak zatím na shledanou." Zavřela dveře a zamračila se. ,,Už mě to leze na nervy, ta neupřímná dobrosrdečnost."
Severus na ni ani nepohlédl.
,,Stalo se něco?" zeptala se a přistoupila k němu. Severus neodpověděl. Hermiona ho chtěla pohladit po rameni, ale Severus se odtáhl. ,,Já jsem něco provedla?"
,,Ty ne, ale já ano," odpověděl temně. ,,Políbil jsem tě."
Hermioně to vyrazilo dech.
,,To je teda hrozný! Příšerný, žes mě - nesnesitelnou šprtku políbil!" vykřikla polohlasně a chtěla odejít. Severus ji rychle chytil za loket a přitáhl k sobě.
,,Takhle jsem to nemyslel," pravil tiše. ,,To, co jsem udělal... Je to nebezpečné. Já jsem nebezpečný."
Hermiona mu pohlédla do očí. ,,Ty nejsi nebezpečný! Jen tvé nálady a tvá nerozhodnost," řekla vyrovnaně.
,,Nerozhodnost?"
,,Přijď si na to sám," pravila, vytrhla se mu a rychle odkráčela.
,,Hermiono!" vykřikl Severus hlasitě. Hermiona se překvapeně otočila. ,,Já jsem rozhodnutý, ale to rozhodnutí... Nesmím. Nemůžu. Já jsem Smrtijed a..."
,,Ano, rozumím ti." Pokusila se o úsměv. ,,Ale lepší by bylo, kdyby ses rozhodl správně a nelitoval toho."
,,Já toho nelituju!" Přiskočil k ní. ,,Ničeho. Ani jedné minuty s tebou!"
,,A to je špatně, že?" zeptala se hořce, protože věděla odpověď. Severus sklonil hlavu a přikývl. ,,Jdu se převléct a pak půjdu na procházku. Chci být sama."
,,Samozřejmě," řekl Severus. Hermiona se najednou otočila. ,,A nebo. Nepůjde se mnou i můj manžel?" zeptala se mile. Severus překvapením nevěděl, co říct.
,,Já..."
,,Když nechceš, tak mi to řekni. Mně to vadit nebude."
,,Ne, ne, já chci jít."
Hermiona zalezla s oblečením do koupelny, jakmile zamkla, po tvářích jí začaly stékat slzy. Jen je všechny setřela.
Nemůže mě milovat! Nechce mě milovat! A já to chápu. Je mnoho překážek. Všechno je překážka! Láska sama o sobě je překážkou!
Oblékla si černý svetr. Navlékla si modré džíny a vlasy si dala do culíku. Otevřela dveře, Severus už byl oblečený.
,,Tak jdeme?" zeptala se Hermiona.
,,Jistě."řekl Severus. ,,Vše v pořádku?"
,,Samozřejmě. Prostě máme úkol, tak hrajme! Pocity, emoce - to všechno musí stranou!" pravila chladně a odměřeně.
To jsem jí tak ublížil!?