Hermiona od rána jen tak bloudila po hradě, všichni byli v Prasinkách, nebo spali. A ona neměla ráda ani jedno a k tomu všemu byl ještě den blbec! Ráno se šla vysprchovat a místo teplé si pustila příšerně studenou vodu, do čaje si omylem dala sůl a narazila do ní sova. Vlastně už jen čekala na to, co se zase stane. Najednou se vynořila sova a letěla přímo na ni, Hermiona se jí rychle vyhnula (další střet se sovou už by psychicky neunesla) a ještě rychleji si od ní vzala dopis.
,,Slečno Grangerová, můžete se ihned dostavit do ředitelny?" citovala sama pro sebe, aby to lépe pochopila.
,,No a je to tady!" Byla si jistá, že míří k pohromě, kterou jí Brumbál předá v dárkové taštičce.

Severus seděl v křesle, byl naštvaný. Začátek dne byl příšerný! Jedna důležitá knížka mu spadla do ohně, vylil lektvar na své boty, které nabyly růžové barvy a Potter pořád nezemřel. Sice byl víkend, ale on měl stále práce nad hlavu.
,,Teď se něco stane...něco hroznýho," pravil tajemně. Přiletěla sova a narazila do skla.
,,No jistě, je to tu! Zašpinila mi okno!" řekl rozzuřeně a vzal si dopis.

Severusi, přijď za mnou, prosím. A.B.

,,Do háje!" zaúpěl Severus a vstal. Bylo nad slunce jasné, že se nejedná o nějaké nevinné setkání s ředitelem školy. 

Hermiona byla brzy u sochy, ale teprve tam jí došlo, že nezná nové heslo. Brumbál ho měnil poměrně často.
,,Ehm... Suchar s tuřínem... Lékořicové bonbóny..." zkoušela.
,,Růžové punčocháče," ozvalo se za ní. Socha se rozpohybovala. ,,Vy jste také pozvána na čajový dýchánek?" zeptal se ironicky.
,,Ano, nejspíš ano," řekla nejistě Hermiona.
,,Dáma má přednost," pravil, i když ji za dámu nepovažoval. Když byli před dveřmi, Severus zaklepal.
,,Dále," ozvalo se. Oba tedy vešli do ředitelny. ,,Á, jste tu oba! No výborně!" zajásal Brumbál ,,Hermiono, posaďte se," pobídl dívku.
,,Děkuji," usmála se Hermiona, ale její duše se chvěla strachem, co se bude dít. Byl tu Snape! A přítomnost Snapea nikdy nevěstila nic dobrého!
,,Jsem rád, že vás tu vidím," začal Albus.
,,K věci!" zavrčel Severus.
,,Nu dobrá, Vy-víte-kdo má své přívržence i v Irsku a tam mají v plánu nějakou neplechu. A já chci zjistit jakou, abychom se jí vyhnuli."
,,Co s tím máme společného my?" otázal se Snape netrpělivě. Chtěl se vrátit do svých komnat a být naštvaný na celý svět.
,,Zjistil jsem, kde se sejdou. Je to menší hotel na severu Irska. Chtěl jsem tě tam vyslat. Jenže ty sám bys tam byl, Severusi, nápadný..."
,,Takže tam nepojedu...?" odhadoval Severus a už se radoval, jak se lehce vyhnul otřesnému výletu.
,,Ale ano, pojedeš. Budete se slečnou Grangerovou předstírat, že jste manželé."
Hermiona vytřeštila oči.
,,Cože!?" Severus se snažil přijít na způsob, jak se z noční můry vzbudit.
,,Ano, nikoho jiného poslat nemůžu. Jste má jediná naděje. Navíc - slečna Grangerová je velice schopná a vyspělá."
,,Vyspělá?" zopakoval Snape, jako kdyby to slovo v životě neslyšel.
,,Jistěže."
Hermiona se vložila do rozhovoru. ,,Tím bychom zachránili nevinné?" zeptala se.
,,Domnívám se, že ano," odpověděl Brumbál. ,,Takže?"
,,Je to na vás, pane profesore," pravila tiše Hermiona a pohlédla na Snapea.
,,No jo, zase já! Vždycky já!" zamračil se Severus. Byl v patové situaci. Nechala rozhodnutí na něm, jenže tím ho dostala do slepé uličky. Nemohl odmítnout, protože by byl za špatného. Jenže nechtěl souhlasit! Byl to otřesný, hloupý nápad!  ,,Běžte si balit, slečno!"
,,Takže ano?" rozzářil se Albus. ,,Vlak jede o půl jedenácté, nikomu nic neříkejte a hlavně si sbalte všechno, co budete potřebovat."
Hermiona odešla beze slova.
,,Je hodná, nic nenamítala, jen protože může někoho zachránit," řekl Brumbál. Snape na to reagoval znechucenou grimasou. ,,Bude dobrá manželka," zasmál se Albus a poplácal ho po rameni.