Když se Severus probudil, Hermiona už byla pryč. Jediné co si ze včerejška pamatoval bylo, že se hádal s tou příšernou Selií, že hodně pil a pak, že Hermiona zašeptala: ,,Bála jsem se o tebe."
Pomalu, velmi pomalu vstal a oblékl se do (jako vždy) černého oblečení, opláchl si obličej a vydal se dolů. Hermionu potkal na schodech, v rukou tácek s černým čajem, toastem s máslem a sýrem.
,,Chtěla jsem ti přinést snídani dřív, ale..."
,,Jako kdyby to byla tvoje vina," řekl tiše. ,,Promiň. Ale někdy možná posnídáme v posteli."
Hermiona se usmála. ,,Dobrý vtip! Ty mě vždycky rozveselíš!"
,,Jen někdy. Zřídka," pravil vážně.
,,No jo, ale co teď s tou snídaní?" zeptala se.
,,Polož ji na tenhle stolek."
,,A neměla bych to vrátit do jídelny?"
Byla skutečně dojemná. ,,Prosím tě, dej mi to!" řekl a vytrhl jí tácek z ruky, dal ho na stolek v recepci a vrátil se k Hermioně. ,,Pojď," pobídl ji a nabídl jí rámě. Hermiona nechápavě pohlédla Severusovi do očí, ale rámě přijala. Severus se vydal k lesu, ale nešli po cestě, zahnuli po malé cestičce, která už skoro nebyla vidět.
,,Kam to jdeme?" zeptala se zmateně Hermiona a ohlédla se.
,,Víš, co je to překvapení?" Tím ji vyděsil, popravdě Hermiona tahle ,,překvapení" neměla ráda. Najednou vyšli z lesa a před nimi se rozléhalo obrovské jezero, hladina byla tmavě modrá.
,,To je krása," vydechla Hermiona. Severus vytáhl hůlku a něco zamumlal, na břehu se objevila loďka s pádly.
,,Nasedni si," řekl. Hermiona na chvíli zaváhala, ale sedla si. Severus chytil pádla a rozpohyboval loďku.
,,Proč?" zeptala se najednou Hermiona. Severus zvedl jedno obočí.
,,Co proč?"
,,Proč jsi najednou...?"
Severus už pochopil a skočil jí do řeči. ,,Protože jsem tě včera nechal samotnou a ty ses o mě bála - a já se choval jako hrozný pitomec a..."
,,Jak víš, že jsem se bála?" zeptala se. Severus si uvědomil, že ve vzpomínce šeptala, jakoby ho nechtěla budit.
,,Já...já jsem... To je přece jedno," jeho hlas zdrsněl.
,,To ano, je to jedno, máš pravdu," přitakala Hermiona, aby Severus na tuhle krásnou krátkou chvíli nebyl nepříjemný.
,,Tak a teď..." Nestačil to doříct, jak si stoupl, loďka se převrhla. Hermiona žuchla do vody o trochu později než Severus, ale to jí bylo k ničemu. Po pár minutách se dostali na břeh. Oba byli mokří.
,,Asi bychom měli do hotelu," usoudil Severus a zase jí nabídl rámě.
,,Takhle?"
,,Máme jinou možnost?"
,,To je pravda," zauvažovala Hermiona a zahákla se rukou do jeho. Ani jednoho nenapadlo, že by mohli použít magii. Podvědomě si chtěli tuto situaci užít. Už u hotelu na ně pár lidí koukalo, ale nebyl to takový horor. Na schodišti ale potkali Jamese a Selii. Ti na ně koukali jak vyvorané myši a Severuse to očividně potěšilo, protože se na Hermionu ušklíbl, jakoby říkal: Jsme nejlepší, má drahá!