Hermionu probudilo světlo paprsků, otevřela napuchlé oči a zaostřila. Severus byl v koupelně a podle zvuku se sprchoval, Hermiona vstala a šla otevřít okno. Oblékla si župan a znovu zalezla do postele. Nikam se jí nechtělo a už vůbec ne, když mohla potkat Jamese. To, co se včera večer stalo... Zavřela na vteřinu oči pod tíhou viny. Hermiona toho hodně litovala. Severus vyšel z koupelny, jak ji uviděl, zarazil se.
,,V pořádku?" zeptal se.
,,Jistě."
,,Za půl hodiny musíme na snídani," oznámil a odešel do mini-místnosti, které tu říkali obývací pokoj. Hermiona vstala a šla do koupelny se upravit a obléct. U snídaně se zase všichni usmívali, což už začalo deprimovat i Hermionu. Severus si vzal černý čaj a rohlík se sýrem a Hermiona to samé, jen si dala čaj ovocný.
,,Co je dneska na programu?" zeptala se Hermiona nezaujatě. Severus stejně nezaujatě pohlédl do programu.
,,Kroket, pak společná procházka a nakonec knižní klub."
Hermiona k němu vzhlédla, ale nic neřekla.
,,Půjdeme jenom do knižního klubu a pak půjdeme do města, které je kousek metrů odsud."
,,Tak dobře," pravila Hermiona a nasypala si do čaje cukr.

,,Krásné město," poznamenala Hermiona a rozhlédla se.
,,Hm..."
,,Nebo chceš zpátky?" Pořád jí dělalo problém mu tykat. Byl to Snape, profesor Snape - a bídák k tomu.
,,Je mi to jedno," odpověděl Severus. ,,Ale radši bych byl v hotelu."
Hermiona se smířlivě pousmála. ,,Tak jdeme."
Proti nim z vedlejší uličky vyšel James. Jak si Hermiony všiml, nasadil samolibý úsměv. Hermioně se udělalo špatně, ale dokud neprošel, nedala na sobě nic znát. A pak se jí začala točit hlava, v hlavě jí hučelo a všechno okolo se změnilo v několik šmouh. Viděla rozmazaně. Najednou se nemohla pohnout a sunula se k zemi.
,,Hermiono, je ti něco?" zeptal se vyděšeně Severus a přidržel ji.
,,Mně...je..." Ani mluvit jí nešlo.
,,Posaď se... nebo..."
Severus začal přemýšlet, co by jí pomohlo.
,,Jen mě, prosím, obejmi. Pak mi bude líp," poradila Hermiona ztěžka. Bylo jí jedno, že se jedná o profesora Snapea. Potřebovala podporu, pomoc, záchranu. Severus zapomněl na svou odtažitost a rychle ji objal a pevně držel. Hermiona schovala tvář v jeho košili a snažila se nadechovat pravidelně. Za pár minut začala lépe slyšet a mohla i mluvit.
,,Už je to lepší," řekla. Severus jí pohlédl do tváře.
,,Jsi bílá jako stěna."
,,Za chvíli už budu mít normální barvu," ujistila ho Hermiona. ,,Jen to musím rozchodit."
,,To ne, vždyť se ti přitíží!"
,,Mně se tohle normálně stává a už vím, co mi pomáhá. Musím chodit."
,,Normálně stává?"
,,Ano, nikdo neví od čeho, ale najednou je mi takhle... Pak jsem zase v pořádku."
,,A co lékaři?" zeptal se Severus.
,,Nic," řekla Hermiona a pohodila rameny, najednou se na něho podívala a usmála se. ,,Teď jsi milý, ale až zase budu v pořádku, tak budeš jiný..."
Severus odvrátil zrak. ,,Musím jít." Severus ji pustil a rychlým krokem odešel.
,,Severusi!" vykřikla Hermiona. Posadila se na lavičku. Nehodlala za ním utíkat.
,,Ale, ale. Zase tě nechal na holičkách?" Jak jinak? Zase ji sledoval.
,,Můžu si za to sama," pravila kajícně Hermiona.
,,Pořád se obviňuješ, ale pochybuju, že za něco můžeš."
,,To je pravda. Můžete za to totiž vy," obořila se do něj Hermiona, rychle vstala a utekla.

Severus šel už pomaleji, les byl tichý. Už se mu nechtělo vztekat. Najednou uslyšel zrychlený dech a ve stejném rytmu i kroky. Ve chvíli kdy se otočil, se vynořila běžící Hermiona.
Je normální!? Nejdřív se málem sesype a pak si lítá po lese jak splašená! 
Když ho uviděla, zastavila se. Nejistě popošla sem a pak tam.
,,Co to děláš?" zeptal se Severus. Hermiona na něho vážně pohlédla.
,,Omlouvám se. Je se mnou asi těžké vydržet."
Severus Snape byl znova zahnán do kouta.
,,To nepopírám," začal, ,,ale je pravda, že se mnou to asi taky není jednoduché."
,,Takže spojenci?" zeptala se Hermiona s nadějí v hlase. Snape si chtěl odfrknout, poznamenat něco sarkastického, ale nakonec souhlasně odvětil: ,,Spojenci."