Přišel ke mě manažer s tím, že potřebuje abych zítra měla směnu později, abych mohla zavírat kavárnu. No a já, ač neochotně, přikývla a souhlasila. Následná reakce mě dostala do kolen.

Manažer: Oooo! Já to dokázal. Sehnal jsem někoho na zavíračkuuu! Jsem dobrej borec. * A nahodil takovej ten frajerskej pohled a už mu chyběli jej ty zlatý řetězi kolem krku a černý brýle*

Já: *chvíli nechápavě kouká, ale pak se začne hrozně smát, protože výraz manažera byl jako bych byla jakási bohyně štěstí, tak zbožně na mě koukal*

Později k večeru, když jsem měla společníka Petra, který dělá v Mekáči, byl u mě jako výpomoc, tak přišel manažer. A ano, ten stejný co mě považoval za bohyni. Usmál se na mě a já se lehce zalekla, protože se usmál až moc vřele na něj.

Manažer: Lásko mého života, zítra se tu uvidíme v jednu, jo?

Já: *já se uchechtla nad jeho přezdívkou pro mě a odsouhlasila.*

Petr: Ale mě tak nikdy neřekneš. * A nahodil ublížený pohled*

Manažer: Jsem nevěděl, že jsi teplej.

Já: *totální výtlem a jen jsem přes slzy smíchu pozorovala ty dva jak se na sebe dívají; manažer s úsměvem na Petra a Petr překvapeně a potom zavrtěl hlavou a odešel rovnat hrníčky*

Fakt jsem nemohla. Pohybu, koordinovaného pohybu, jsem byla schopna až po dvou minutách a stejně jsem se pořád chechtala. Chudák Petr...😂😂

--------------
Tak co? Co byste řekli na místě manažera vy?
Vaše novoni 447