Byl večer, a přišla mladá paní. Tak kolem dvaceti pěti let.

Paní: Dobrej, máte na rozměnění drobné za dvacku? *a vytáhla spoustu drobných*

Já: Dobrý večer, ne je mi líto, nemám přístup k pokladně. Takže vám to nemohu vyměnit.

Paní: *se na mě nechápavě podívá* To se samo neotvírá?

Já: *teď zase nechápavě se podívám na ni já* Ne, nemám manažerskou kartu, abych to mohla otevřít. To byste si musela něco koupit, aby se pokladna otevřela.

Paní: Aha, no to nevadí.

Já: Ale zkuste to vedle v Mekáči, tam by vám to mohli rozměnit.

Paní: Tam já nejdu, tam je fronta jak prase. Ale díky.

Paní poté odešla a já se mohla udusit smíchy. "Tam je fronta jak prase." To mě dostalo😂😂

//////////////

Tohle není nijak vtipné, spíše moc hezké gesto, které hnedka změnilo mou náladu.
Za čtvrt hodiny jsem měla zavírat celé McCafé. Přišel starší pán a že si dá jedno espresso grande. A pak si začal se mnou povídat.
Nebudu to sem psát, co všechno jsme si řekli, protože to by bylo na dlouho. My si povídali skoro deset minut, a jemu chladlo kafe, ale furt si se mnou prostě povídal.
Takových lidí, kdyby přišlo víc....

//////////////

Totálně jsem nestíhala a došel mi ke všemu led. A pak tu byli dva lidi, co chtěli ledovou kávu. A co je v ledové kávě? Led. Správně, zrovna ten co nemám.
A já že nemáme led, proto nemůžu udělat jejich kávu a přišel kolega, že mi pomůže. Já na zákazníky, že když chvíli počkají, bude led a tik pádem i jejich kafe. Tak souhlasili. No tak já toho chudáka hnala pro dorty, které jsem neměla nachystané, pak pro kafe, jelikož došlo a já neměla čas pro něj dojít.
Pak jsem zvládla většinu objednávek a chyběli mu už jen ty ledové kávy.

Já: Skoč mi prosím ještě pro led, a už to bude všechno.

Kolega: Jasné, jasné.

Kolega: *po chvíli se vrátil s bednou ledu.*

  No a jak to sypal do té malé nádoby na led, tak se mu té vody z toho ledu trochu vylilo na zem, protože se lekl, když si ho zavolali zpátky do Mekáče.

Kolega: Do pí*e!!

Já se začala smát a on že:

Kolega: Utřeš si to, že jo? Už mě volaj.

Já: Makej prosimtě zpátky, než mi to tu zbouráš.

Kolega: Díky. *a pak se přiblble usmál*

Já jen protočila oči a dělala konečně ty kávy.

////////////

Hned co jsem přišla na McCafé mě manažerka, co tam byla, pověřila abych donesla spoustu věcí.
Pro pochopení: abych mohla donést jakoukoli věc, musím projít přes celý Mekáč, takže skrz sakra úzké uličky, kde se nevejdou dva lidé vedle sebe, natož já, když kolem nich procházím. Nedej bože s velkými boxy plnými dortů a já nevím čeho všeho. A to mám postavu tak akorát. A pak zase cesta zpátky, že.

Manažerka: Jdi prosimtě do chlaďáku a dones dorty.

Šla jsem si chlaďáku a donesla dorty.

Manažerka: Jo a dones ještě kafe, už nemáme na mletí.

Tak jsem šla pro kafe.

Manažerka: Dík, jo a ještě pro boxy na ty rozmražený dorty.

Tak jsem šla ještě pro boxy.

Manažerka: Super, ale ještě jsem ti zapomněla říct, ať jdeš pro lepítka na dorty.

Tak jsem šla opět přes celý Mekáč pro lepítka. To jsou takové papírky, abychom věděli, co do kdy použít a tak.

Manažerka: Přemýšlím, jestli ještě rozmrazit i tu čoko kostku...

Já jsem se modlila, abych už nikam nešla, protože, jsem si byla jistá, že v mekáči už mě mají plné zuby.
Stejně jsem pro tu čoko kostku musela jít.😑

Manažerka: Jo, dík, zajdi ještě prosím utřít lobby. Je to tam špinavé.

Tak jsem utíkala utřít a zamést posezení pro zákazníky.
Vrátila jsem se a manažerka, ať odnesu ty dorty s čoko kostkou a tu do mrazáku.
Tak jsem šla a v mekáči už si ze mě dělali srandu, že jsem tam jak doma.
Vše jsem vrátila jak patří a i tu čoko kostku. Tak jsem si oprášila svou krásnou, čistou, vypranou s čerstvě vyžehlenou zástěru.
A najednou se dívám a infarkt. Moje krásná zástěra už nebyla krásná, ale celá čokoládová.
Ta čoko kostka zašpinila i to co nezašpinila.
Já myslela, že mi hrábne.
Takže jsem celou směnu chodila s čokoládou na hrudi. A to jsem tam byla jen dvacet minut v práci. Dvacet minut! Grrrrr!!

----------------------------
No, včera byla vážně zábava 😂 ale ta zástěra....🤬😡
Vaše novoni447