Jitka Mledudnová je další z naší podivné skupinky. Ale ona je vyjímečná. Ona je totiž bůh temnoty. Paní démonů. Lady of bitčiz a pár dalších krásných titulů.
Ale co byla hlavně? Byla to morová carevna. Ano... proti ní se stavěly morové sloupy. To ona vraždí lidstvo od pravěku.

Bohužel... na mor se vynaleznul lék. Tak musela Jituška najít jiný způsob jak zabít, nebo alespoň mučit co nejvíce lidí.

Stala se učitelkou.

Češtiny!

***

Jednoho dne přišla Jitka do tercie s čtvrtletkou. "No... tak nedopadlo to teda jako moc dobře no... jednička nebyla... dvojka jedna... trojka taky jedna a zbytek čtyřky pětky... Maximální počet bodů byl 257..." Pak udělala dramatickou pauzu. "257 až 257 byla jednička." Přeslazeně se usmála. Mrcha jedna. Takhle blbě známkovat "256 až 256 byla dvojka," pokračovala dál Jitka," 255 až 255 byla trojka." Zase přeslazený úsměv. "A teď začíná ta horší část...
254 až... 253... 253! chápete to! 253! Oh..
jsem tak hodná!" skoro umřela z toho, jak byla 'hodná'. Škoda, že neumřela opravdu. "No a pak 252 a míň byla 5..."

Upřímně tohle je opravdu dost šílený známkování. Jak ji někdo může nechat s dětma v jedný místnosti?

"Ale heleďte se... těch 26 pětek... to jako je fakt špatný..." vám dám příští hodinu jednu písemku abyste si to mohli opravit.

A jak to dopadlo?
28×5
1×4
2×3
1×2
0×1

***

Na škole byla ale ještě jedna učitelka češtiny. Opravdu skvělá. Nesnášela školu, děti, písemky, češtinu a... nikdo to sice nechápe, ale nesnáší radost. Hlavně tu svou.
Jmenuje se Johna Štofanová a je hrozně hrozná.

***

Jednoho krásného a slunečného dne přišla do třídy Johna násraná, že svítí slunce, že musí učit, že si děti povídají a ze spousty dalších věcí.

Otevřela dveře a jako vždy je po sobě nezavřela.
Vešla právě do třídy maturantů, které nesnášela, stejně jako všechno ostatní.

"Tak jsem vám opravila ty vaše průjmy... teda písemky... i když..." třída byla na tohle zvyklá a tak si rozdali testy, pokochali se a vrátili to zpět Johně. "Proč se usmívate ? A proč se ty mračíš?" potom ještě dodala 'vy mě zas serete', ale šeptem, aby to nikdo neslyšel. "Otevřete okna, je tu hrozný puch. A já puch nesnáším... ale... ne  neotevírejte je... nesnáším otevřený okna."

Ano... opravdu je tu někdo takhle šílený. I když ty ostatní jsou taky naprosto mimo.

"Tak si třeba otevřete učebnici... prosím..." znělo to, jako by se každou chvíli měla rozbrečet. Ale nerozbrečela. Vstala, nehty začala přejíždět přes tabuli a tak to vydalo hnusný skřípavý zvuk. "SEM NĚCO ŘEKLA VY..." potom dodala (jako vždy šeptem) 'vy... smradi'

Tak si studenti otevřeli učebnice, jenže... Johna ty učebnice nemá ráda a tak se znovu skoro rozbrečela.

***

Upřímně nevím, co jsem to právě napsal. Snad se vám to bude líbit.
A snad tam nebude tolik chyb.

Seph~👻😂