„Už je to dlouho, že? Ale teď máme trochu jiný problém, než řešit staré křivdy nebo přátelství. Musíme najít Saula." Ztuhnul jí výraz na tváři. Díky jen několika větám a řeči těla věděla, že o ní ví víc, než předpokládala. Sice je potkávala předtím, když působila jako psycholožka pro veterány, ale tohle bylo víc. Prohlédla si Marca a všimla si, že jeho oči byly světlejší, než si pamatovala. Jako kdyby je měl aktivované v podstatě pořád. Sama držela svou sílu v klidu, nepotřebovala ji. Alespoň prozatím.

„Což bude těžké. Nevíme vůbec nic, naposledy jsem s ním mluvila večer," prolomila ticho Noura. Postavila se k oknu a hleděla na nádvoří, kde se shromažďovali dobíhající nováčci.

„Tak tím pádem toho vím asi nejvíc. Nechával mi ráno vzkaz, že jde běhat. Nevíte, zda běhá stejné trasy, nebo je mění?"

„Saul je zásadový, vždy běhá tu stejnou štaci. Jednou kus trasy zmínil, ale nevím, jak by nám to mohlo pomoci."

„Já asi vím, kudy," ozval se najednou Sky s nepřítomným pohledem. Až když na sobě ucítil pohledy všech ostatních, zkřížil ruce na hrudi a pokračoval „Dlouho byl zlomený, když jsi zmizela. Ale poté, co začal pravidelně běhat se to najednou změnilo. Často se vracel s úsměvem na tváři. Dle mého míjel místa, kde vzpomínal."

„I tak je toho ale spousta. Tak počkat. Saul neví, kde bydlím, což by znamenalo, že v té trase měl zahrnutý i můj bývalý byt. Máte tu někde mapu města?"

„Marco, co se tady stalo v poslední době?" Během této otázky jen stihla zaznamenat opatrné zavření dveří. Noura vyklouzla z místnosti bez jediného slova, ale ostatní na to také nic neřekli. Prostě to vzali jako fakt. Přece jen byli v kasárnách a tam se život nezastavoval. I když to bylo jen výcvikové centrum, stále se toho mohlo hodně stát. S množstvím mladých obzvlášť.

„Krom toho, že se nám zase po roce vrátil Andreas? A taky toho, že měl Saul nějaké noční můry? Většina z nich nebyla zrovna příjemná. Navíc když jsem v tu chvíli působil jako blbej přijímač. Vždyť víš, kvůli tomu, že moje schopnosti nefungují úplně správně a v noci se neovládám. Z návratu toho blba byl Saul hodně vytočený, takového jsem ho dlouho nezažil, a když se vrátil do kasáren, měl co dělat, aby mu jednu nevrazil," dořekl a po očku se podíval na Skye, jako kdyby se mu chtěl pohledem omluvit. Musel to zmínit, což mladík naprosto akceptoval.

Skláněli se nad mapou s vyznačenými místy, když Farah v kapse zabrněl telefon. Vytáhla ho a s klepající se rukou ho otevřela. Cítila na sobě pohledy Marca a Skye, kteří s ní v místnosti zůstali. Jakmile se jí zpráva načetla, telefon s vyděšeným výrazem odhodila na stůl. Jako první se odhodlal podívat Sky. Odemkl jej a podíval se. Muž ležící obličejem k zemi s ránou na hlavě. V té chvíli však se telefon probudil znovu a místností se ozvalo cinknutí.

„Přišlo něco dalšího. Vypadá to jako šifra," dořekl a onu novou fotku zvětšil. Až poté to opatrně položil zpět na stůl, aby si to mohli prohlédnout i ostatní. Vyškrábaný trojúhelník s podivnými písmeny, která vedle sebe nedávala vůbec žádný smysl. Hleděli na něj nějakou dobu, dokonce Farah popadla kus papíru a překreslila to na něj. Dokonce k tomu stihla i něco naškrábat, co vypadalo jako slova. Marco mezitím procházel její poznámky a hledal nějakou podobnost, která by ho mohla přivést na nějakou stopu. Ovšem většina z toho selhala na jediném místě. Neměl tušení, kdo byla Rosalind. Věděl, že její jméno v jednom ze starých hlášení viděl, ale nemohl si to vybavit. Kdyby si měl pamatovat každou maličkost, nejspíš by mu praskla hlava.

„Omlouvám se, že jsem tak vypadla. Musela jsem zkrotit ty naše nejstarší, myslí si, že když tu Saul není, že můžou pořádat párty. Tak jsem jim to vysvětlila."

„Takže kolik jich je na ošetřovně tentokrát?" Zeptal se s povytaženým obočím a čekal, co se dozví. Noura však udělala krok vzad a ruce dala před sebe do obranného módu. Až tehdy se odhodlala promluvit: „Jen jeden, nechtěl pustit flašku s rumem. A taky bys mi mohl více věřit." Farah to však připadalo jako špatný vtip, protože situaci znala z vyprávění od Saula. Velitelé dělali, že párty nevidí a v klidu si udělali vlastní v téhle místnosti, kde právě stála. Ale dělalo se, že nic takového neviděli.

„Budu ti věřit, že ses nad číslo pět tentokrát nedostala. Hlavně, že je to vyřízené. Doufám, že zbytek učitelů je nějak zvládne. Protože jestli se takhle chovají po pár hodinách, tak si ani nepředstavuji, co by dělali po několika dnech."

Nahnutá Farah bez jediného pohledu vzhůru aktivovala svou moc a viděla, že tentokrát lhal Marco. Představil si to, hořící kasárny a křičící nováčci a v tom celém chaosu pobíhající Noura, aby je dostala zpátky pod kontrolu. Pousmála se nad tím. Nehodlala to použít jen ke špehování, ale také k jiné perspektivě. Když se však zaměřila na onen trojúhelník, rozestoupilo se to a písmena pod ním vypadala jako zkratka delšího názvu. Popadla do ruky tužku a psala je pod to. Sky jí koukal přes rameno a hleděl do mapy, co by to mohlo znamenat. Dokud nenarazil na místo, které jako trojúhelník opravdu vypadalo. Marco s Nourou spolu potichu něco řešili. Jenže Farah se místo dalšího odhalování zaměřila právě na ně.

„Tam nesmíme, je to vojenský objekt spadající pod královnu." Vysvětloval Nouře Marco. Naléhal na ni každým slovem, aby zavrhla svou myšlenku. Viděla, že se jí hrabe v hlavě, ale přesto se rozhodla oponovat i slovy. Proti jeho hrudi namířila svůj ukazováček a naštvaným hlasem se rozhodla mu odpovědět: „Jenže, co když tam Saul je, navíc by tu ještě někde měly být starší povolení, které kdysi získal Andreas. Takže si trhni zadkem, i kdybych měla jít sama."

Cítil k ní úctu, ale někdy bylo potřeba se postavit i proti svým přátelům. Obzvlášť, když hodlali takto porušit zákon. Odstrčil jí ruku a klidným hlasem oponoval: „Já proti královně nepůjdu. Proti generálům klidně, ale tady to prostě smrdí." Jeho slova v ní však vyvolala pouze hněv. Zatnula ruce do pěstí a po jednotlivých slovech se ho upřímně zeptala: „To tam radši necháš svého kamaráda umřít?"

„Ani Saul by nechtěl, abych šel před vojenský soud. Navíc to může být léčka, nevíš, co se v těch lesích mohlo schovat."

„Co kdybyste vy dva zapojili do debaty i nás? Myslím, že se to týká nás všech." Rozčílila se nakonec Farah, protože nemohla dál poslouchat jejich výmluvy. Stačilo jen zvednout hlavu a oba věděli, co se dělo. Její oči byly ledově bílé, což Marca spíše fascinovalo.

„Mohl jsem to čekat, že nás budeš poslouchat. Jak by sis to tedy představovala ty, myslitelko?"

„Vy nepřekročíte hranici území a já jsem přece jen občan, který se zatoulal v lese do nějaké polorozpadlé budovy?" Vymýšlela možnosti, kdyby ji náhodou někdo chytil. Bylo to volně přístupné pro lidi, ale vojáci tam i tak nesměli. Nebo alespoň ne bez povolení. Především kvůli zbraním.

„Půjdu s ní." Ozval se mladík za jejími zády. Cítila z něj jistotu, kterou vyzařovala každá jeho buňka. Jenže to Saulovi nemohla udělat. Co kdyby se mu něco stalo? Musela vymyslet plán, jak mu to rozmluvit. Až pak ji to napadlo, že když to jinak nepůjde, bude muset zvolit nestandartní variantu. Zhluboka se nadechla a poté mu položila otázku: „Skyi, víš, co by ti na to řekl tvůj otec?"

Jenže on se jen usmál a její vážnost nebral v potaz. Jako kdyby se zbláznil. Po chvíli přece jen odpověděl: „Že jsem blázen? Hodlám to risknout, on se kvůli mně taky obětoval, je na čase mu to vrátit." Farah se zaměřila do jednoho bodu za Marcem, čímž mu dávala menší signál, že takto to nepůjde. Nedával jí jinou možnost. Neútočila na lidi, pokud to nebylo v jejich prospěchu.

„To si nemyslím," odpověděla mu Farah a jedním dotekem ho donutila padnout na zem. Nechtěla ho do toho zatahovat. Marco její počínání jen sledoval a díky jeho slabým schopnostem byl u Skye dřív, než se o něco stačil praštit.

Marco s Nourou se napřímili a sáhli si k pasu, kde měli zbraň. Farah se však narovnala a varovala je: „Chcete skončit stejně, nebo mě necháte jít?" Usmála se, když si založili ruce za záda a jen jí sledovali. Popadla svůj telefon a rychlým krokem vyrazila z místnosti. Stačilo se jen dostat na místo, které se až příliš podobalo tomu, kde hledala Bloom. Ta holka si taky nachází vážně vhodná místa ke schovávání.