„A opravdu jsi v pohodě?"

„Farah, Ben mě ubezpečil, že jeho schopnosti pracují na sto procent. Možná má strach, že bys mu vytvořila další migrénu, kdyby něco selhalo."

Přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Konečně věděl, že je nikdo nevyruší. Ale přesto se o tom chtěl raději přesvědčit otočením klíče za jejími zády. Farah si mezitím přehodila vlasy na jednu stranu, ale i tak dělala mírně nedostupnou. Chtěla v něm vyvolat ono divoké zvíře, které měla tak ráda. I proto ho od sebe několikrát odstrčila, ale po chvíli ho vábila zpět. Nebylo proto divu, že se po nějaké době Saul naštval a odhodlal se vzít to, co mu nabízela. Začal ji líbat na krku a rukama zkoumal její křivky, které mohl zkoumat jen pohledem. Farah se usmívala, protože to bylo přesně to, co chtěla. Nechávala mu kontrolu, chtěla být podrobena. Jednou nerozhodovat o tom, co se stane a Saul byl ochoten jí to splnit.

Sice se mu líbily její upnuté šedé šaty, ale momentálně byly spíše na obtíž. Nahmatal vzadu zip a chtěl jí jich zbavit. Ale Farah přece jen měla vzpurnou povahu. Strčila mu ruce pod svetr a ladnými pohyby mu přejížděla po zádech. Saul se po nějaké chvíli napřímil a lehce jí zavrčel do ucha. Zabral za onen zip, který mu už opravdu vadil. Udělal krok vzad a chytl ji za ruku. Omámená žena netušila, co měl v plánu, což ji nad míru bavilo. Ale jeho krok byl promyšlený, nejdříve jí šaty spadly z ramen a pomalu klesaly až na zem. Stáhl ze sebe svetr a hodil ho po ní. Zdálo se jí, že toho měl na sobě příliš mnoho. Tílko mu stále zakrývalo svalnaté tělo. Nebylo to fér, ona před ním stála jen ve spodním prádle. Pohrdavě se otočila a čekala na jeho reakci.

Aktivovala svou sílu a odhodlala se použít mírný psychický nátlak. Nebylo by to potřeba, ale ráda ho pokoušela. Netrvalo dlouho a ucítila jeho teplé ruce na holé kůži v pase. Přiblížil se k jejímu uchu a pošeptal jí: „Ale, ale, kdopak mi to zase leze do hlavy, slečno Dowlingová."

„Asi vánek, poručíku Silvo," odpověděla mu tím nejsladším tónem, který z hrdla dokázala dostat.

„Tak to bych onen větříček neměl nechat čekat, co myslíte?" zasmál se a otočil ji k sobě. Přivinula se k němu a nechala se ovládnout. Hodlali si vybít všechnu frustraci, která se v nich za dobu odloučení nastřádala. Saul si s ní hrál, snažil se vyprovokovat i on jí. Což se Farah nelíbilo, a tak se rozhodla převzít kontrolu, i když to neměla v plánu.

Bylo na čase mu ukázat svou temnější stranu, tu která využívala svou sílu k násilí a jiným věcem. Sklopila zrak k zemi, ale ruce z něj nespouštěla. Nebála se ani toho, že by jí prozradilo mírné brnění, brala to jako příjemný bonus. Poté ho chytila za ruku a dovedla k posteli, kde ho pustila a pouze pohledem donutila sednout. Nebyl schopen pohybu. Hodlala ho vyprovokovat ještě více, tím, že se bude zbavovat i zbytku, co měla na sobě a nedovolí mu sáhnout. Věděla, že to na něj bude platit, minimálně jednou mu to viděla v hlavě.

Nakrucovala se před ním a viděla mu v očích zvětšující se jiskry. Přesně to potřebovala. Pomalu začala pouštět otěže, stejně jako nechala své prádlo padnout k zemi. Když muž pochopil, že byl konečně volný, vyskočil a vrhnul se na ni. Už ho ta hra nebavila, byl čas na útok. Přirazil ji ke zdi, zvedl ruce nad hlavu a vzal si ji. Přesně tak jak chtěla. Každý pohyb v ní smýval další z jejích pochybností, takže se mohla soustředit jen na to pozitivní. Nakonec ji povalil na postel a když se jeho dravost lehce uklidnila, ukázal jí, že jeho duše měla i romantickou pečující část.

...

„Saule, cítím, jak mě pozoruješ," oznámila mu ještě se zavřenýma očima. Přitáhla si deku až k obličeji a zakryla si jej. Netušila, na co tak zíral, ale třeba na sobě měla něco nechutného, čeho si nevšimla. Jenže když se potichu zasmál, došlo jí, že důvod byl úplně jiný. Až po chvíli ticha se rozhodl promluvit: „Já se jen kochám."

„Prosím?" vypadlo z ní ihned poté, co se jí ta informace dostala až do mozku. Ale na to měl Saul už připravenou odpověď, především podle toho, jak klidný byl. Poslouchala jeho dech a pootevřenýma očima sledovala jeho klidné tělo. Tím vylepšovala nejen své psychologické profily, ale také nemusela zbytečně plýtvat energii na použití síly. Ale i přesto znalosti a magie tvořily dokonalou harmonii v jejím těle. Už jen jeho první slovo ji podvědomě donutilo otevřít oči naplno: „Víš, jak dlouho jsem na tebe čekal? A vím, že jsem tě v nemocnici málem zase ztratil. Viděl jsem ti to na očích."

„Ale zůstala jsem." Přitulila se k němu blíže a nechala se vtáhnout do teplého objetí, které objalo i její duši. Věděla, že se nemusela ničeho bát. A přesto to někde vzadu bylo, i když Rosalind si hověla ve vězení a Andreas se připravoval před vojenský soud za své chyby. Netušila, proč se tak cítila. Možná to patřilo k tomu mít někoho rád. Dělat si starosti na denní bázi.

Až zakručení v žaludku je dostalo z postele. Jako první se od ní oddělil její zdroj tepla, který šel sehnat něco k snědku. Farah na zemi u postele zahlédla jeho svetr a přehodila ho přes sebe. Měla ho jako hodně krátké šaty, ale neměla chuť si oblékat nic dalšího. Cítila z něj jeho, a to jí v tu chvíli stačilo.

„Tys mi vzala svetr?" zeptal se udivený Saul, když se vrátil i s tácem naloženým jídlem. Jen tam tak stál a hleděl na to, jak si tam jen tak stála v jeho věcech. Jeho mozek dokázal myslet jen na jedinou věc, kterou ovšem Farah posílila svými slovy: „Ne poprvé, ne naposled. Stále mám ten, co jsem ti vzala na akademii."

Muž raději položil tác na stůl a přešel k ní, dal jí pramen za ucho a s mírně vyčítavým pohledem začal, jenže jeho jiskřiček v očí si nešlo nevšimnout: „A já ho jak trouba hledal, když jsem z akademie odjížděl. Teď už mi to dává smysl. Ale sluší ti, máš ho spíš jako šaty, ale tobě by slušel i pytel od brambor."

„Neříkej dvakrát nebo si ho seženu," ukončila jejich debatu Farah, dala mu pusu a zamířila si to k jídlu. Momentálně jí připadalo trochu zajímavější než Saul, což nemohla říct nahlas, jinak by mohla jejich domeček z karet sfouknout. Muž zakroutil hlavou a zmizel do koupelny. Chtěl, aby se alespoň v klidu najedla. Obzvláště, když ji nikdy neviděl mít takový apetit.