Harry
Už dva dny..... dva dny už je Hope v kómatu. Ten debil ji pořádně zmlátil, on sám taky bude rád když vyvázne jen se zlomeným nosem.
Sedím tady u její postele a držím ji za ruku.
Možná má pravdu, tenkrát jsem to asi vážně přehnal.
Neměl jsem do toho baru vůbec chodit, ale bylo toho na mě moc. Rozvod našich a měli jsme problémy týkající se světového turné.
Harry, ale to tě neomlouvá. To ty jsi ji odehnal ze svého života, to kvůli tobě je taková jaká je...
Ozvalo se zničeho nic mě podvědomí.
A mělo pravdu. Kdybych ji jenom řekl, to že je to její chyba, i když nebyla mohl bych se jí z toho omluvit.
Ale to že jsem ji hodil na tu metr vysokou skleněnou vazu to bylo vážně moc.

Modlím se k Bohu aby se už konečně probudila z kómatu, stále držíc její ruku, když v tom jsem ucítil lehké stisknutí mé ruky a následně hlas.

,,Harry?" ne ja mám halucinace. To se ještě přeci nemohla probudit.

,,Harry?" ozval se ten hlas znovu a já své oči odlepil od země a pohlédl na postel, kde ne mě koukala Hope. Moje malá Hope se probudila.

,,Princezno," tak jsem jí říkal vždycky, když byla malá. A vlastně do té doby, než odjela do Čech, nebo jak se to tady jmenuje.

,,Proč jsi tady?" zeptala se jako by nic.

,,Protože jsem tvůj starší bráška a mám o tebe strach," odpověděl jsem ji.

,,Tak proč jsi se ke mě tak choval?"

,, Já- já nevím, bylo toho na mě vážně moc," svěsil jsem hlavu.

,,Harry já toho měla taky hodně a myslíš, že bych ti někdy ublížila? Že bych proti tobě vzala nůž a zapíchla ti ho do srdce? Né, neudělala," odvětila mi a já nemohl nic víc než souhlasit.

,, Víš já...chci si tě nastěhovat k nám do vily, klukům to nevadí a ..," nenechala mě to domluvit a skočila mi do řeči.

,,Děláš si srandu? Ty si jen tak po dvou rocích, kdy ses mě ani nepokusil kontaktovat, nebo něco takovýho, přijedeš a jen tak mi řekneš 'hele chci abys u mě bydlela' a vůbec nemyslíš na to,že mam školu a jestli taky třeba mám soukromý život!" Zvýšila na mě hlas.

,,Hele já vím že jsem debil..,"

,,To si," skočila mi znovu do řeči a založila si ruce na prsou.

,,Ale já to chci napravit a navíc máma tě ze školy odhlásila, takže vlastně ani nemáš na výběr, protože hádám, že pod jednou střechou s tím deníkem žít nechceš," řekl jsem zcela klidně a věděl jsem, že na tohle mi oponovat nemůže.

,,Já snad skočím pod vlak a nebo rovnou z mostu na dálnici, ono to vyjde nastejno.
Bože...co mám s tebou dělat. Mas poslední šanci mi dokázat, že mě máš vážně rád," řekne a na mých rtech se vykouzlí úsměv od ucha k uchu. Hned se k ní vrhnu a vsi silou ji obejmu.

,,Auuu brácha pozor na ty žebra," sykne a já se odtahnu.

,,Ten debil tě pořádně zřídil," vydechl jsem a soucitně se na ni podíval.

,,No co? Stalo mi to za to. Já ze sebe krávu dělat nenechám jstejne jako nedovolim, aby si kohokoliv z vás pěti bral někdo do huby," tomu jsem se oba zasmáli.

Hope
Tak jo dneska, tedy po týdnu mě propouštějí z nemocnice, což i znamená, že se stěhuju k brachovi a těm zbylým čtyřem magorům.

,, Ťuk, ťuk" ozvalo se zárukami na dveře.

,,Kdo tam?" Jo, oni tyhle hry hrajou rádi a chovají se při tom jako maly děti.

,,Tady bráška," ozvalo se.

,,No tak vstup ty květáku jeden," pozvala jsem ho dovnitř.

,,Proč mě nazyvas po zelenině?" Nadzvednul obočí.

,,To ti mám říkat banáne?" Založila jsem si ruce na prsou.

,,Radši pojď ty statečná. Ještě musíme pro tvoje věci a pak letíme k nám," jen to dořekl chytl mě za ruku a v oblečení, které mi včera přivezl jsme opustili nemocnici, před kterou stalo snad tisíc novinářů.
Jen nás zaregistrovali začali fotit jako o život.
Harry si mě k sobě přitáhl a snažil se mě zakrýt, za což jsem mu byla popravdě vděčná.
Jen jsem se dostali k autu, vyjeli jsme směr dům kde jsem bydlela celé dva roky.
Doma se na nás hned vrhla mamka a začala mě hned objímat.

,,Co ten tu dělá?" mé oči upoutala postava stojící na druhé straně místnosti.

,,Já tu bydlím narozdíl od tebe," ten jeho arogantní tón mě tak hrozně moc sere.

,,Hele to že si dovoluješ na mě je jedna věc, ale nestrpim, aby si se jakkoliv povyšoval na bráchu. On narozdíl od tebe něco dokázal. Ale když nad tím tak přemýšlím ty jsi taky něco dokázal a to vyjebat s lidma,"

,,Adelo, takhle se ke svému otci nechovej. To si nezaslouží," kárala mě máma a já nemohla verit svým uším.

,,Ta se ho ještě zastávaš? A mimochodem můj otec to není a nikdy nebude! A ještě něco jsmenuju se Hope," krikla jsem po ni jsem po ní.
Otčím ke mě z druhé strany přistoupil rychlým krokem.
Brácha si mě k sobě přitáhnul a já mohla cítit, jak se celý napjal.

,,Tak hele holčičko ty musíš být ráda, že máš jenom zlom mou ruku a ne vaz,"

,,Polib mi," usmála jsem se na něj a bráška se mnou.

,,Hope Elizabeth Stylesova okamžitě se omluv," okrikla po mě máma.

,,Hele víš co? Já si jdu sbalit a nepočítej s tím, že se budu hlásit k někomu, kdo se zastává tohodle debila a ne vlastních dětí," i s bráchou jsem šla do svého pokoje, kde mi pomohl sbalit všechny mé věci do jedné veliké tašky.
Než jsem odešli z domu věnovala jsem mámě jeden poslední vyčítány pohled a potom jsem za sebou zavřela dveře.
Jedna kapitola za mnou a nová přede mnou....

*********************
Hola lásky!
TessloveLoui1 moje malá "otravná" kočka♥️
Jinak si pište o věnování.
NizaJimez 🌈