,,Mňau..."

Pořádně se zachumlám do peřiny a snažím se spát dál.

,,Mňau..." vzlykne tichý hlásek těsně vedle mě.

Prudce otevřu oči. Až teď jsem si uvědomil, že vedle sebe mám malé koťátko.

Lehce pootočím hlavu a pohlédnu na budík, který mám na nočním stolku. Je něco málo po osmé.

,,Mňau..." fňukne koťátko, což mě donutí se k němu otočit.

Ouška má sklopené a ocásek má omotaný okolo své nožičky. Se slzami v očičkách leží schoulený na peřině a drží se za bříško.

Podepřu se na loktu a jemně to koťátko pohladím po rameni. ,,Copak se děje?" zeptám se starostlivě. Křečovitě se chytne za bříško a uslzenýma očičkama na mě pohlédne. ,,Lou ch-chce
ha-hamat..." vzlykne tiše. Trochu se k němu posunu a nechápavě se zamračím. ,,Kdo je Lou?" Ten maličký se na mě se vzlykama pootočí a roztřeseným prstíkem na sebe ukáže. ,,L-L-Lou" vykvikne.

Zacukají mi koutky. ,,Lou? Tak se jmenuješ?" usměji se na něj. Roztřeseně přikývne a opět se chytí za bříško, když mu v něm zakručí. ,,Lou chce p-p-papat...
Mu-sí dát Louimu papu" fňukne znovu. ,,Jo, jasně. Hned to bude." Rychle vyskočím z postele a přejdu ke dveřím. ,,Jdeš?" nadzvednu obočí a pohlédnu na Louise. Ten jen zavrtí hlavičkou a natáhne ke mně pacičky.
,,N-N-Nahoru!" kuňkne. Záporně zavrtím hlavou a založím si ruce na hrudi. ,,Ne, koťátko. Pojď po svých. Ostatní kočičky taky nikdo netahá! Chodí po svých."

Loui uraženě nafoukne tvářičky a naštvaně ke mně opět natáhne pacičky. ,,Zve-dnout Louise! Lou, n-nahoru! H-H-Hned!" zaprská a ožene se po mně drápkama. Naštvaně zkřivím obočí. Tohle si ke mně dovolovat nebude, chlapeček. Nebo bych měl říct kocourek?

,,Tak takhle semnou už nikdy mluvit nebudeš, Louisi!" zvýším na něj hlas. Louis stáhne ouška i s ocáskem a stulí se do klubíčka.
,,L-L-Lou se om-louvá..." vzlykne. ,,L-Lou ne-chtěl tak
z-zlý..." fňukne a po tvářičkách se mu už kutálí spoustu slaných slziček.

Nahlas si povzdechnu a přejdu zpět k posteli. ,,Ach jo, koťátko..." Opatrně si sednu vedle něj na postel, přičemž mě sleduje svýma uslzenýma očičkama. ,,Promiň, neměl jsem na tebe být tak hnusný. Jsi přece teprve koťátko a nevíš jak se máš chovat." něžně ho pohladím mezi oušky. Louis přikývne.
,,P-P-Pán moc z-zlý na Loua.
A-Ale pán pra-vdu. Loui ještě
koť-átko. L-L-Loui ještě mali-nký." zastříhá ouškama a pacičkou si jemně setře horké slzičky.

Nad jeho oslovením se opravdu zaseknu. ,,Pán?" nadzvednu tázavě obočí. Loui zmateně nakloní hlavičku na stranu.
,,T-Tak paní?" mňoukne zmateně.

Neudržím se a musím se zasmát. To je opravdu tak hloupoučký? Každopádně je to roztomilé.

,,Ne, Loui. Já nejsem paní." zasměji se a pokroutím záporně hlavou. Loui z ničeho nic propukne v hysterický pláč. ,,Špa-tný Louis! Š-Špatný!" začne se s pláčem tahat za ouška.

Rychle k němu přiskočím, protože pohled na to jak plaká se mi vůbec nelíbí. ,,O čem tom mluvíš, boo? Ty nejsi špatný. Jen jsi se spletl. To se děje každému." hladím ho po zádíčkách, aby se trochu uklidnil.

Lou si naštvaně začne tahat za vlásky. ,,Hloupý L-Louis! Moc
hl-oupý!"

Hlasitě si povzdechnu a pohladím Louiho po zádíčkách. ,,Nejsi hloupý, Lou. Vlastně to není tvoje vinna. Neřekl jsem ti svoje jméno, takže není divu, že nevíš jak mě máš oslovit. Nic si z toho nedělej, kočičko. Ano?"

Loui ke mně nadějně zvedne hlavičku a mrskne ocáskem. ,,Loui n-ne hloupý?" ,,Loui rozhodně není hloupý, kotě." zaculím se na tu roztomilost přede mnou. Louis nadšeně vykvikne.

,,Takže pro příště. Jsem Harry." polechtám ho na bříšku, čemuž se zachichotá a zkusí vyslovit moje jméno. ,,H-H-Ha....Har-" smutně sklopí ouška a stočí ocásek okolo své nožičky, když zjistí, že mu to nejde vyslovit. ,,N-Nejde." fňukne smutně a rozhodí pacičkama.

,,Zkus to znovu, boo.
H-A-R-R-Y." Zvedne ke mně svůj pohled a s očičkama upřenýma do těch mých to zkusí znovu.
,,Ha-Har-Har-...Harry. Harry!" Nadšeně si zatleská pacičkama, když zjistí, že se mu to povedlo vyslovit.

Po tváři se mi rozlije úsměv a rozcuchám Louimu mastné vlásky. ,,Jsem na tebe pyšný, čiči."

Louiho roztomilý smích přeruší až kručení jeho bříška. ,,Loui ha-mat. H-H-Harry musí dát p-papu." fňukne a natáhne ke mně pacičky, abych ho zvedl.

Jen zakroutím záporně hlavou a založím si ruce na hrudi. ,,Tak to ani náhodou, kotě. Jen jdi hezky po svých. Musíš se naučit chodit pořádně."

Louimu se v očkách zalesknou slzy. ,,A-A-Ale Loui j-ještě
ma-linký! Loui ještě malá čiči! Mini koťátko!" vzlykne.

Mini koťátko? Co si to ta kočička zase vymýšlí.

Pobaven jeho slovy ho pohladím mezi oušky, aby se už uklidnil a neplakal furt. ,,Tak já tě vezmu, když jsi ještě malinký, dobře kotě?" nakloním s úšklebkem hlavu na stranu. Louis si zatleská nadšeně pacičkami a znovu je ke mně natáhne. ,,A-Ano, plosím!" zazáří mu očička a já si teprve teď uvědomím, že někdy nevysloví správně ,,r". Je to sice hrozně roztomilé, ale budu ho to muset naučit.

Opatrně chytnu Louiho pod zadečkem a zvednu si ho do náruče. Ihned se ke mně přitiskne, obmotá okolo mého pasu svůj ocásek a spokojeně zavrní.
S úsměvem se podívám na náš odraz v zrcadle a rozejdu se směrem do kuchyně.

V kuchyni Louise opatrně položím na linku. Přejdu k lednici a otevřu jí. ,,A co by jsi chtěl, Loui?" prohlédnu všechny poličky, abych zjistil, co všechno máme. Lou bez zamyšlení vykřikne. ,,M-M-Mlíčko! Loui moc r-r-rád mlí-čko. Mlíčko moc d-d-doblá mlska." Jen se pobaveně uchechtnu a vyndám z lednice mléko.

Jasně, že mu chutná mléko, když je to napůl kočička.

Vyndám svůj oblíbený hrneček a naliju do něj trochu mléka. Louis mě nedočkavě pozoruje a vsadím se, že kdyby nožičkama dosáhl na zem, už by seskočil a utíkal si pro svoje mlíčko.

Hrneček spolu s mlékem dám na chvíli do mikrovlnky, aby ho měl Lou teplé. Potom mu ho podám. ,,Jak se říká?" nadzvednu s úsměvem obočí.  Loui strne v pohybu a překvapeně na mě vykulí oči.

,,M-Mňau?" zkusí nejistě. Jen se zasměji a mlíčko mu podám. ,,Děkuju, Lou. Říká se děkuju."

Pobaveně sleduju Louise, jak bojuje s hrnečkem. Zřejmě z něj nikdy nepil.

Nejdřív do něj strčí jazýček, ale na mlíčko nedosáhne, tak ho vyndá. Pak do hrnečku strčí celou pusinku, ale nepodaří se mu napít.

Ještě chvíli ho se smíchem sleduju, než mu hrneček vytrhnu z rukou, přičemž na mě Lou zavrčí. Vytáhnu malou mističku a mléko do ní přeleju. Poté ji podám Louimu a sleduju, jak se s tím vypořádá teď.

S roztomilým úsměvem pacičkami sevře misku a jazýčkem začne hltat mlíčko. Vypadá u toho hrozně roztomile. Má přivřená očička a spokojeně vrtí ocáskem. Úplně jako kočička.

Při Louisovo pozorování si uvědomím, že je vlastně hrozně špinavý a já ho chtěl umýt.

Louis vylízal misku a s očekáváním ji natáhne směrem ke mně.
,,J-Ještě?" olízne si jazýčkem rtíky a v očičkách mu zajiskří. Opatrně si od Loua převezmu misku a uklidím ji do myčky. ,,Už ne Lou, teď se půjdeme vykoupat, co ty na to?" Louis strne v pohybu. ,,Lou
n-nechce kou-pat." ,,Ale notak," pokroutím nad ním hlavou. ,,přece nechceš být špinavé koťátko."

Louis si jen jako uražené dítě založí naštvaně pacičky na prsíčkách a zamračí se. S povzdechem k němu přijdu, vezmu ho pod malým kulaťoučkým zadečkem a odnesu do koupelny, kde ho posadím na pračku.

,,Lou n-nechce..." fňukne, jako bych ho nutil do něčeho hrozného. Opatrně ho pohladím po mastných vláskách a snažím se ho trochu utišit. ,,Ale musíš, broučku." Louis se při mém oslovení napne, ale hned se mu na tvářičce usídlí rozzářený úsměv. ,,Lou brouček?" zajiskří mu v očičkách.

I když to kotě neznám ani 24 hodin, docela mi přirostlo k srdci. Nevím, jestli to je kvůli tomu chlupatému ocásku a ouškám, nebo to jak o sobě mluví ve třetí osobě, nebo to, že je tak zasraně roztomilý.

,,Ano, Lou je Harryho brouček." přikývnu s úsměvem. Jakoby v Louim něco přeskočilo. Rychle vymrštil obě dvě ruce nad hlavu a s očekáváním mě pozoroval těma roztomile modrýma očkama. Hned mi došlo o co se snaží a popadl lem jeho špinavého trička. Opatrně mu ho přetáhnu přes hlavičku a odhodím někam do rohu koupelny.
Už ho potřebovat nebude.

Již s menšími obavami mu pomalu stáhnu děravé kalhoty a odhodím je tam, kam tričko. Roztřesenýma rukama zaháknu prsty za gumu boxerek a nejistě je kotěti stáhnu dolů.

Snažím se mu co nejmíň dívat mezi nožičky, ale můj pohled tam stejnak vždy zabloudí. Cítím jak začínám tvrdnout. Harry nech toho! Je to napůl zvíře! Ani neumí pořádně mluvit! Sám sebe se v duchu profackuju a opatrně přendám Louiho do vany. Už nevypadá tak nadšeně a smutně sklopí ouška.

Nastavím příjemně teplou vodu a pustím ji na Louiho. Jakmile se ho voda dotkne, vyjekne a pokusí se z vany vylézt. Jednou rukou ho zatlačím zpátky. ,,L-Louis
n-n-nechce koupat. V-Vodička fuj. Vodičkou dělali Louimu-..." zašklebí se znechuceně. ,,Musíš se umýt, Loui. Buď to půjde po dobrém nebo po zlém, vyber si." Louis si povzdechne a sklopí poraženě hlavičku. ,,Lou nechce
p-po zlém." Vítězně se usměji. ,,No vidíš."

Nechám vodu téct a vyndám svůj oblíbený jahodový šampon. Trochu si ho vymáčknu na ruku a rozetřu ho mezi dlaněmi. Nejistě se natáhnu k Louimu a začnu ho mydlit. Jemně mu přejíždím dlaněmi po malém tělíčku a snažím se co nejvíc vyhnout rozkroku. Jakmile se k němu přiblížím, rychle své ruce přemístím na Louiho zádíčka a mydlím ho tam. Lou spokojeně zapřede a slastně přivře očička. V duchu se opět profackuju za to, že tvrdnu čím dál tím víc. Je to teprve kotě, Harry! A ani to není člověk! Okřiknu se v mysli a rychle Louise domydlím.

Spláchnu šampon vodou a rozhodnu se mu umýt i vlásky, aby je neměl tak mastné. Přesměruji proud vody na jeho hlavičku, avšak jakmile se ho voda dotkne vypískne a odtáhne se. Pacičkami si zakryje ouška a začne vzlykat. ,,P-pálí...pálí, pálí!" fňukne a po tváři mu steče slzička. Rychle vodu vypnu. ,,Co se stalo?" zmateně se na Louise obrátím. Pomalu zvedne hlavičku a koukne na mě ubrečenýma očkama.
,,Do oušek n-nesmíš!" trochu naštvaně vzlykne a s fňukáním si začne mnout svoje ouška.

Rychle se natáhnu pro ručník a opatrně se mu je pokusím vysušit. ,,Moc se omlouvám, Lou. Nevěděl jsem, že si nesmíš namočit ouška." ,,H-Harry ouška nemá...
n-n-nemůže vědět." kuňkne, když mu ouška dosuším. Omluvně se usměju a zapnu vodu znovu, což Louiho nejspíš trochu vyděsí.
,,A-Ale už ne d-do oušek..." Přikývnu a už mu chci znovu namočit vlásky, ale zase mě zastaví. ,,a n-ne do očiček. Louiho p-pak očička m-moc moc pá-lí." upozorní mě a tak znovu přikývnu.

Jak můžu být tak nadržený z někoho jako je on? Však je to něco jako dítě! No kéž by dítě! Je to kotě!

Opatrně mu namočím vlásky a umyju je šamponem. Naposled Louise celého opláchnu vodou a natáhnu se pro ručník. Pořádně do něj Louise zabalím a vyndám ho ven. Celého ho do něj otřu a opatrně, abych mu nepomačkal ouška mu vysuším vlásky. Potom Louise zabalím do chlupatého župánku s kočičími oušky, který jsem jako malý dostal k Vánocům. Sice mi už je malý, ale stále si ho nechávám jako památku.

,,Lou taky má ouška." zachichotá se a osahá ouška na županu.