Ačkoli se Luke ze svého místa nepohnul,aby se mě pokusil zastavit, utíkala jsem domů jak splašená. Bez oddechu, bez zpomalení. Prolétla jsem nádherně upravenou zahradou, o kterou Michael ve volných chvílích potají pečoval, a vtrhla do domu.  Srdce mi bilo jako po maratonu, sotva jsem popadala dech,  Zabouchla jsem za sebou dveře a bezmocně se po nich svezla dolů. Proudy slz mi stále stékaly po tvářích a nebralo to konce. Zoufale jsem složila hlavu do dlaní. Kdy tohle už konečně skončí?  Nechci, už nikdy nechci tohle řešit znovu. Nikdy nebudu patřit Lukovi ani já, ani moje dcera. Je pro něj tak těžké to chápat? Michael je ten jediný. Michael??  Kde vůbec je??  

Naráz jsem otevřela oči a rozhlédla se po obýváku, který zel prázdnotou. K mučivému zoufalství se přidal ještě strach.  Jestli mu Lucas něco provedl!!!  Prudce jsem vyskočila ze svého místa a brala schody do patra po dvou. Dveře do pokoje naší holčičky byly pootevřené, stačilo do nich jen strčit. 
O bože! 
        Hope klidně spala ve své posteli. Dlouhé vlasy, ledabyle poházené po polštáři s milovanými Pokémony, měla rozcuchané jak po lítém boji. Pár pramenů jí padalo do roztomilé tváře, kterou měla spokojeně položenou na Michaelově rameni.  Malinkou rukou ho svírala kolem pasu, jak měla ve zvyku, aby jí neopustil dřív, než usne. Michael ji jednou rukou  tiskl k sobě, zatímco druhá, pevně sevřená v pěst, ležela těsně vedle jeho obličeje. Tak nějak vtipně krčil ze spaní nos úplně stejným způsobem jako mini osůbka v jeho náručí. I jeho plné, nyní lehce pootevřené rty, měly ten samý tvar jako dívčiny, dokonce se shodoval i temně rudý odstín, co u Hope silně přesahoval konturu rtů a rudé šmouhy se sem tam objevily i na jejích tvářích.  Zase se cpali zmrzlinou!  Zakroutila jsem nad jejich další tajnou výpravou do mrazáku hlavou a potlačila touhu přiložit své rty na ty jeho a zjistit, jakou příchuť si dali tentokrát. Místo toho jsem se potichu přikradla k posteli, abych mohla odhrnout prameny červených vlasů, padající mu do čela.  Na okamžik jsem se zarazila v pohybu, když pod mým krokem zavrzala podlaha, jenže to už Michael otevřel oči, které za tlumeného svitu stolní lampičky, vrhající mu stín do tváře, postrádaly onu svěží zelenkavou barvu. Nebyly o nic míň krásné, přestože se halily do temně šedého odstínu.
"Summer."  Poplašeně zamrkal a vyskočil do sedu. Nechtěně tak ze sebe shodil Hope, která pouze nesouhlasně cosi zamumlala, otočila se na druhý bok a dále pokračovala ve snění. Sledovala jsem, jak ji něžně přikryl dekou a zastrčil pramen blonďatých vlasů za ucho. Nemotorně se vyhrabal z postele, a s roztomilostí právě probuzeného kotěte si rozespale promnul oči pěstí. Popošel ke mně a zkoumavě se mi zahleděl do tváře, na které ještě musely být znát stopy zaschlých slz. Měl na sobě pouze černé kraťasy a obyčejné tričko ve stejné barvě. Byl spánkem celý vyhřátý a teplo z něj sálalo na dálku. Působil tak neobyčejně obyčejně, až to hřálo u srdce. Najednou mi došlo, že obyčejnost není zas tak špatná. Všichni se snažíme utéci před stereotypem a dělat svůj život víc zajímavý, víc bezvadný a vzrušující. A přitom, to právě ty všední, naprosto obyčejné věci dokáží v našem životě vytvořit řád a bezpečí. Všechny ty maličkosti, které se konstantně vyskytují v našem životě a poskytují útěchu a úkryt před vnějším zlým světem, jsou skoro vždy úplně ty nejobyčejnější drobnosti.  Neměla jsem tušení, zda to byly jeho rozcuchané vlasy, plachý úsměv, nebo jiskry v jeho očích, co z něj dělaly tu mojí konstantu, tu jedinou stálou věc, to útočiště, kam jsem se mohla schovat, když všude kolem se právě rozpoutala bouře, ale tím, že jí byl jsem si byla více, než jistá.
        "Luke už tě konečně přivezl? Omlouvám se, chtěl jsem ..."  Podíval se na mě kajícně z pod hustých řas.  
Bez přemýšlení jsem se mu vrhla do náruče. Pevně jsem ho objala kolem útlého pasu a zabořila obličej do jeho krku. Po tvářích jsem nechala stékat slzy, které už neměly co dělat z předešlým šokem a beznadějí, nebyly to slzy ze strachu ani zoufalství, v jeho blízkosti znamenaly jen jediné - úlevu. Chvíli nechápavě stál naprosto bez hnutí, načež mě k sobě pevně přitiskl a zabořil tvář do mých vlasů. 
"Ššššš, Summy."  Namotával si na prst jednotlivé prameny a jeho horký dech mi lehce sklouzával po pokožce na krku. Projelo mnou příjemé mrazení a já si uvědomila, jaké mám štěstí, že tu se mnou stojí právě on. Ze rtů mi unikl vzlyk a další slzy máčely jeho černé triko.
"Co ti zase udělal?"  Jeho tělo se celé napjalo a lehce mě od sebe odstrčil, aby mi mohl pohlédnout do očí. 
Ztrácela jsem se v tom zelenošedém pátravém pohledu, kterým mě propaloval a najednou se mi nechtělo řešit žádného Luka. Všechny problémy jakoby se rozplynuly. S ním se ke mně nemohly dostat, nemohly mě ranit. S ním jsem byla silná. 
Pouze jsem nesouhlasně zavrtěla hlavou a naklonila se k zpět blíž k němu.
"Ne-e!!" Poodstoupil kus ode mně a vzápětí se pobaveně zasmál mému uraženému pohledu. 
"Teď ještě ne, Summer," uličnicky na mě mrknul a popadl mě do náruče. 
"Mikey, ne! Polož mě!!" 
"Ššššš...," mírnil mě svým klidným melodickým hlasem, "ať nevzbudíš Hope."  
Dobře věděl, jak na mě. Při pohledu na klidně oddechující Michaelovu mini kopii jsem se ztišila a nechala ho dělat, co se mu jen zachtělo. 
        Donesl mě do kuchyně, kde mě posadil za stůl, kerý už byl nádherně prostřený, a sám se otočil k lince. Zvědavost ve mně narůstala do obrovských rozměrů. 
"Od kdy umíš vařit, Clifforde??" Podepřela jsem si hlavu rukou a pozorovala ho, jak rozcuchaný a bosý, poněkud zmateně pobíhá od skříňky ke skříňce a cosi hledá. 
"Pšš, Summer!!" Odbyl mě, aniž by se vůbec podíval mým směrem a dál upřeně zíral do právě otevřeného šuplíku. 
"Kde máme vejce?"  Zoufale vzhlédl. 
Přemohla jsem cukající koutky silným zkousnutím rtů a mírně mu pokynula k lednici. 
Vytáhl kýženou ingredienci a znovu se otočil k lince. Hodnou chvíli tam s něčím zápasil, soudě dle nadávek ceděných skrze zuby. 
        Neodolala jsem se přeběhla k němu. Přitiskla jsem se k jeho zádům a nechala obě dlaně vklouznout pod jeho volné tričko. 
"Co to děláš?" Nakoukla jsem mu přes rameno.
"Sum!" Otočil se ke mně čelem a hrozivě se zamračil, což působilo značně komicky vzhledem ke šmouhám od mouky, co zdobily jeho tvář. 
"Můžu ti nějak pomoci?"  Usmála jsem se na něj roztomile.
"Můžeš," zablesklo mu v očích, "když se posadíš zpět ke stolu a alespoň na chvíli mě ušetříš svých všetečných otázek."  
"Prosím!" Dodal důrazněji, když jsem se z místa nepohla ani o píď a opatrně do mě šťouchnul.
"Ale já chci být s tebou!"  Našpulila jsem rty a zatvářila se odhodlaně. 
Těžce si povzdechl a beze slova nad mou neodbytností zavrtěl hlavou.
"Jednou se z tebe zblázním."  Sevřel mě pevně v pase a vysadil na linku. 
"Proč. Mi. Nemůžeš. Alespoň. Jednou. Věci. Ulehčit." Šeptal a za každým slovem mi věnoval polibek na krk. V návalu slasti jsem přivřela víčka a zaklonila hlavu. Omotala jsem nohy kolem jeho pasu a přitáhla ho blíž k sobě.  Rukama jsm přejela něžně po jeho hrudi až k lemu trička a urychleně mu ho přetáhla přes hlavu. Skončilo někde na kuchyňské podlaze. Michael se na chvíli zastavil a překvapeně se na mě zahleděl. Pokrčila jsem rameny jakoby se nic nedělo a nehty pravé ruky mu přejela po celé délce páteře. Zavřel oči a tiše vzdychl. Jeho pootevřené, vlhké rty přímo vybízely k polibku. Byly na dosah. Když v tom Mikey jakoby vycítil můj záměr, doširoka rozevřel oči, v kterých mu tou zlomyslností doslova jiskřilo a ďábelsky se ušklíbl.
"Říkal jsem ti, že na tohle bude čas později."  Zašeptal mi těsně u ucha, přičemž mírně zkousl lalůček, až jsem se celá zachvěla. V tom mě ale opět silné paže objaly kolem pasu, Michael mě sundal z pracovní desky a lehce  popostrčil směrem k jídelnímu stolu. 
         Ještě celá rozechvělá a zmatená jeho chováním jsem se došourala k židli a poslušně se posadila. Po několika minutách se ve mně ovšem vzedmula příšerná vlna vzteku a já se rozhodla s ním neproluvit alespoň do konce měsíce. Zarputile jsem mlčela a zírala kamsi do bílé zdi, abych mu tak dala najevo svůj nesouhlas s jeho příšerným chováním.  Nedala jsem se zvyklat ani ve chvíli, kdy přede mne konečně položil talíř a já ucítila sladkou vůni palačinek. Pohladil mě po vlasech a pobídl mě k jídlu. Když jsem se ani nepohnula, kleknul si na zem k mé židli, zatvářil se skoro až andělsky, což podpořil urputným mrkáním svými hustými řasami. Ten den už podruhé jsem se bolestivě kousla do rtu, abych se šíleně nerozesmála. V tom však Michael tiše promluvil a po humoru, co dříve plál v jeho očích, nebylo ani stopy.
"Summer, chtěl jsem ti dneska vynahradit všechny ty věci, kterýma jsme si museli projít..," zhluboka se nadechl a nervózně si rukou prohrábl vlasy, " a jak je u nás zvykem, nevyšlo to tak, jak jsem si představoval, tak teď těžce improvizuji."  Na rtech se mu usadil onen typický, nesmělý úsměv. 
Přestala jsem hrát svou uraženou hru a nechápavě na něho pohlédla.
"Víš, myslel jsem si, že by bylo krásné, kdybychom ty, já i Hope měli stejné příjmení, tak .." 
"Co prosím?"  Vylétlo ze mě zcela nečekaně, až jsem se o minutu později zastyděla, když Michael smutně sklopil hlavu a směrem k dlaždičákám zašeptal:
"Ne, to nic, raději už jez, budeš to mít studené." 
Zahanbeně jsem od něho odvrátila zrak a nervózně popadla příbor, abych se pustila do voňavé palačinky a nemusela tak myslet na jeho srdcervoucí výraz.  Vzápětí mi vidlička s cinkotem vypadla z ruky.
"Mikey!!!!"  Překvapením mi dlaň vzlétla k ústům a já se snažila překotným mrkáním zahánět slzy, co mi rozostřovaly zrak, když jsem se snažila čokoládový nápis na palačince číst znovu a znovu, stále dokola. Tohle on tam celou dobu vytvářel a já mu to málem všechno zkazila. Na chvíli jsem zapomněla na celý svět, když už jsem se viděla v bělostných šatech po jeho boku, se zářivou kyticí slunečnic v jedné ruce a jeho dlaní v druhé. Jeho tichý hlas mě však vrátil zpět na zem.
"Summy a tvá odpověď??"  Hleděl na mě těma velkým očima, co připomínaly mořskou hladinu  a netrpělivě si zkousl spodní ret. 
"Jistěže ano, Mikey."  Vztáhla jsem ruku k jeho tváři a lehce po ní přejela. Nechala jsem ho úlevně vydechnout, abych ho vzápětí mohla maličko potrestat za předchozí chování.
"Ale pod jednou podmínkou."  Zatvářila jsem se vážně a Michael značně zbledl.
"Ano?"  Zmateně se mi zahleděl do tváře a trpělivě čekal. 
"Udělám to pouze v případě, že své příjmení dáš nejen mě a Hope, ale i ...."  rukou jsem si přejela po břiše a sledovala jeho měnící se výraz, "jí." 
"Summer...." vydechl a už a zase usmíval, "ty jsi???" 
Nadšeně přitiskl svou rukou na mé bříško a tichounce šeptal:
"Samozřejmě, že dám své příjmení i tobě, Faith. A budu tady pro tebe od úplného začátku. Budu pořád s tebou."  Roztomile se usmíval a bříšky svých dlouhý, štíhlých prstů jemně přejížděl po mém břiše, ve kterém tušil svou druhou dceru. 
"Faith?"  Věnovala jsem mu úsměv, když ke mně po chvíli opět vzhlédl. 
Chvíli mi jen hleděl do očí a pak zcela vážně přikývl. 
"Naděje a Víra byly to jediné co mi zbývalo ve chvílích, kdy jsem si myslel, že jsem o tebe úplně přišel, Summy."   Znovu se mu na rtech mihnul ten plachý úsměv a já už nedokázala odolat.
Sesunula jsem se ze židle k němu na zem a vzala jeho tvář do dlaní.  Michael se ke mně lehce naklonil.
"Teď už můžeš." Zašeptal těsně u mých rtů.  Celá jsem se rozechvěla, když jsem ucítila jeho horký dech a jeho srdce bušící jak o překot. Nebo to bylo moje? Spěšně jsem mu rukama vjela do  vlasů a natiskla se k němu ještě o kousek blíž. A konečně, konečně své plné, sametové rty přiložil k těm mým, nejdříve jen lehce a váhavě, jakoby jen zkoušel, co mu dovolím, později přidal na intenzitě a vložil do toho polibku všechnu tu lásku, co se mu běžně zračila v očích a nechal mě tak se znovu a znovu do něj zamilovat. Z intezity všech těch pocitů se mi málem až  zatočila hlava, a možná to bylo  z té sladké chuti chuti jeho rtů. 
Malinová, došlo mi. Ta zmrzlina byla malinová......