V hotelovém pokoji mě přivítalo akorát ticho. Lukova část postele nedotčená, stejně jako zbytek jeho věcí. Začínala jsem mít strach, jak dlouho se ještě nevrátí? Anebo jsem začínala mít strach z toho, že jednou se vrátit musí?  Sedla jsem si na postel a najednou vůbec nic nedávalo smysl.  Všechno, co se mohlo pokazit, se za posledních pár dní pokazilo. Svět, ve kterém jsem donedávna v poklidu žila, se rozhodl přestat býti nudným a otočil se úplně naruby. Všechno bylo špatně a to natolik, že horší už to být snad ani nemohlo, a přesto jsem se náhle cítila tak šťastná.

Michael! Nic víc jsem neměla v hlavě, nic víc jsem neměla v srdci. Teď už to vím naprosto jistě. Zdálo se, že po letištních událostech by se věci mohly vydat tím správným směrem, i přesto, že jsme se nerozešli zrovna v dobrém a oběma na srdci zůstal obrovský balvan. Ten jeden jediný dotek rtů nemohl vyřešit vše, nemohl smazat všechny ty věci, co mě do tohoto kolotoče dostaly, ale byl tím jasným bodem, jasným světlem, co slibovalo, že mě z toho všeho bez úhony vyvede. Zbývalo jediné – Luke.

Dokážu se ho vůbec vzdát? Nebesky modré oči, úsměv omračující davy, něžná objetí, facka, alkohol, holky. Nad čím vůbec přemýšlím? Bez výhrad jsem zbožňovala toho Luka, kterým byl, když nepil. Naneštěstí pro nás oba pil ale často. Cítila jsem se najednou strašně provinile. Můžu ho v tom jen tak nechat? Neměla bych spíš zůstat s ním a pomoci mu se z toho dostat, než ho opouštět ve chvíli, kdy mě nejvíce potřebuje? A chtěl by on vůbec zůstat se mnou, kdyby odhalil všechna má tajemství? Nedokázala jsem si představit nikoho, kdo by se chtěl starat o cizí dítě méně, než nezodpovědný Luke. Myslím, že tohle rozhodnutí bude nejlepší pro nás oba.

Tíha těchto myšlenek byla neúnosná. Ticho, tma a nikdo, kdo by mě sevřel v konejšivém náručí. Zasáhla mě najednou nezvladatelná vlna stesku.  Přeběhla jsem rychle hotelovou chodbu a otevřela dveře Michaelova pokoje. Přivítala mě ta známá vůně a nezvyklý pořádek. Přejela jsem pohledem jeho úhledně ustlanou postel, kytaru opřenou o stěnu, uklizený stůl, ze kterého zmizely všechny jeho věci, ale přeci jen, uprostřed stolu stálo něco, co jsem ode dveří nedokázala rozeznat. Pomalu jsem došla blíž, abych zjistila, že na něm leží plyšový lev a o něj opřená obálka s mým jménem. Kdy tohle stihl?

Váhavě jsem vzala obálku do rukou a zvědavě do ní nakoukla.

Chybím ti, viď?

Zasmála jsem se hned u první věty dopisu, který jsem v ní našla. Ach Mikey.

Vsadil bych se, že stojíš v mém pokoji a já ještě ani nepřistál doma.

Pfff, tak tohle mu tedy nikdy nepřiznám.

Pro tento případ jsem ti tam nechal Daniela, vozil jsem ho vždy všude s sebou.

Byl se mnou na každé tour a na každé cestě domů. Mám ale dojem, že ty ho teď budeš potřebovat víc. Až nebude Luke po ruce, obejmi jeho ;)))

Tohle nebylo hezké, ani pro jednou si nemohl tu ironickou poznámku odpustit.

Dávej pozor na vás oba, Summy. A dobře no, dej pozor i na Luka, ať neprovádí hlouposti.

S láskou Mikey xx

Sevřela jsem plyšové zvířátko v náručí a vdechovala Michaelovu vůni, která mu ulpěla na srsti.

Luke

Ostré barové světlo mě oslepovalo, hlava mi třeštila.

„Lukey, zlatíčko,“ usmála se na mě přeslazeným úsměvem blondýnka za barem, „mám ti ještě nalít?“

Udělalo se mi zle. Nevím, jestli z jejího falešného úsměvu, nebo z představy dalšího alkoholu tlumícího všechny mé tělesné funkce. Neměl jsem tušení, jak dlouho jsem na tom baru seděl, ale najednou se mi to všechno protivilo.

„Baby, jsi v pořádku?“ obešla bar, ruce mi ovinula kolem pasu a zkoumavě se mi zahleděla do tváře.  Dlouhé blond vlasy jí v měkkých vlnách splývaly kolem souměrné tváře. Velké modré oči určitě očarovaly nejednoho muže. Byla pěkná, ale nebyla to Summer.  Vlastně se jí velmi podobala, jen ten ďábelský výraz její tváře se nemohl rovnat tomu dětsky nevinnému, tak typickému pro Summer.

Když se jí nedostalo odpovědi, zamrkala dlouhými, falešnými řasami a vyzývavě se usmála. Její těžká květinová vůně mi tentokrát vážně nepřišla svůdná, žaludek se mi obrátil naruby.

Nemohl jsem jasně myslet, nemohl jsem dýchat. Prudce jsem ji od sebe odstrčil, ve snaze dostat se z jejího sevření.

„Lukey, lásko…“ zafňukala. Dost! Už se to nedalo snést, musel jsem pryč. Nechal jsem ji za sebou a vyběhl z baru. Musel jsem za Summer. Omluvit se, všechno to urovnat.

Vzpomněl jsem si, že Michael měl v plánu na nějakou dobu letět domů. Touhle dobou by už měl být dávno pryč. Všechno mi hrálo do karet, není tady a nic nebude Summer rozptylovat. Nemohl jsem vystát jeho trpělivost, se kterou čekal na každou mou chybu, aby pak mohl přispěchat a ukázat se Summer jako dokonalý přítel. Nesnášel jsem ho za to, že dokonalý opravdu byl a nesnášel jsem sebe, že svými věčnými excesy jsem jeho dokonalost stavěl na piedestal.  Rovnou jsem ho mohl postavit před ní a křičet: On je ten lepší!

Přidal jsem do kroku, jako bych se bál, že se tam najednou zjeví s tím svým protivně roztomilým úsměvem, který na Summer očividně platil, a všechny mé plány zkazí. Jenže on, se nemusel ani objevit, aby mě dokázal otrávit.

V našem pokoji bylo ticho, které rušil jen zvuk tekoucí vody. Tlumené světlo růžové lampičky, kterou si Summer postavila na noční stolek, vytvářelo příjemnou atmosféru. Vůně jejího parfému naplňovala celou místnost, stejně jako její knihy, kusy oblečení ledabyle pozapomínané na různých místech pokoje či nadměrně velký hrnek s čajem stojící vedle lampy. Její přítomnost dýchala odevšad. Cítil jsem se tak klidně a vyrovnaně. Konečně jsem přišel na to, co vlastně chci. Chci tenhle klid, chci ji.

Konečně mi pohled padl na postel. Daniel?? Nemohl jsem se mýlit, tohle plyšové zvíře bych poznal mezi tisíci jiných. Michael ho tahal všude s sebou, nikdy si ho nezapomněl přibalit do batohu a následně uložit do postele, ať už jsme spali kdekoli. Dal ho Summer?! Dříve nabytý klid mě pomalu začal opouštět. Natáhl jsem se pro dopis, který ležel vedle lva.

„Dávej pozor na vás oba, Summy. A dobře no, dej pozor i na Luka, ať neprovádí hlouposti.“ Ta věta přece vůbec nedávala smysl, co tím sakra myslel? Očividně mají spolu nějaké tajemství. Na vysvětlení jsem nemínil čekat už ani vteřinu. Ovšem nečekal jsem, že odpověď dostanu ještě dřív, než se vůbec stihnu zeptat.

„Summer!!!“ Vzal jsem za kliku u koupelny a strčil do dveří.

„Ne, Lukey, poč…!!“  Nedořekla.

Dveře se s rachotem rozlétly, ruka, kterou narychlo sahala po ručníku, jí zase klesla podél boku, leknutím celá ztuhla a nebyla schopna pohybu.

Summer

Nemohla jsem se pohnout, minuty se najednou zdály nekonečné.  Lucas mě jako vždy zaskočil naprosto nepřipravenou. Stál tu teď ve dveřích a beze slova zíral na mé nahé tělo. Soudě dle spěchu, se kterým mi musel vrazit do koupelny, se určitě přišel zeptat na něco neodkladného. Překvapení v jeho tváři pak napovídalo, že odpověď nejspíš už dostal, aniž bych cokoli řekla. Nebeská modř jeho očí potemněla, jako když se nebe zatáhne před bouřkou. Z jeho výrazu se najednou nedalo vyčíst vůbec nic, těžko se tedy dala předvídat jeho další reakce. 

„Myslím, že mi máš co vysvětlovat!“ Ozval se konečně.

„Nevím, jak bych ti to vysvětlila, Lukey.“

„Nevíš? Summer, můžeš nevědět, jakou chceš zmrzlinu, můžeš nevědět, kde jsi spala minulou noc, protože jo, to se prostě stává, ale těžko nevědět, jak ses dostala do jiného stavu, že?!“ 

Studem jsem se mohla propadnout. Měl pravdu. Raději jsem se zadívala na bělostné dlaždice na podlaze.

„Nevím toho příliš.“ Zašeptala jsem a věděla, že tohle mu jako odpověď stačit nebude.

Jeho vztek se stupňoval.

„Nezajímá mě to! Chci vědět, co víš ty!“ Štěknul.

Tohle nebylo žádné: „To nevadí Summer, řekneš mi to jindy, nemusím to vědět teď.“ Tohle byl prostě Luke a ten musí mít vše hned, nebo lépe ještě dřív.  

„Obleč se laskavě a přijď za mnou.“ Rozkázal panovačně a zabouchl za sebou dveře od koupelny. Zůstala jsem tam sama.  Věděla jsem, že mu to budu muset říct, ačkoli se mi na tu noc  za boha vzpomínat nechtělo.

Natáhla jsem na sebe svůj milovaný tygrovaný župan a pomalu se odebrala za ním. Když už to musí být, tak ať to mám za sebou.

Seděl na posteli, v očích se mu míhala spousta věcí, byl to strach, bolest, úzkost? Zdál se mi najednou tak zranitelný a něžný. Ve chvíli ale, kdy mě zahlédl, nahodil svůj super drsný poker face, zamračil se a udělal mi vedle sebe místo.

„No, poslouchám tě!!“

Když to musíš mít, pomyslela jsem si. Nebylo už cesty zpět.