Byla noc seděla jsem u sveho stolu a psala si svoje zápisky.  ,,Mary? Můžu s tebou mluvit?"

Položila jsem tužku zahleděla se do okna. ,,O čem?" zeptala jsem se.  ,,Chtěl jsem s tebou mluvit,ohledně toho co jsem ti řekl před třemi lety."

,,Není o čem se bavit.  Řekla jsem, že máme povinosti a já jsem teď významná Assasinka nemám čas na tebe Maliku."

,,Rozumím ti Mary. Kdyby něco víš, kde mě najdeš," řekl Malik a přešel ke dveřím.  ,,Nic nepotřebuji."

Malik odešel a zavřel za sebou.  Chvíli jsem ještě seděla a hleděla na tančící plamínek svíčky, pak jsem svoje oči zabořila zpět do zápisků. 

Měla jsem toho dost, ale i přesto jsem to dopsala a pomalu vyšla na chodbu.  Vyšla jsem na nádvoří, kde jsem si všimla mého staršího bratra. 

,,Mír a pokoj s tebou sestro," řekl Altair.  ,,Tobě též bratře," odpověděla jsem a postavila se vedle něho. 

,,Zítra jedeš na misi. Jsi připravená?" zeptal se a povolil si chrániče na rukou.  ,,Jsem vždy připravená."

Altair se usmál.  ,,To je moje sestřička," řekl. 

***

Pomalu jsem vstala z mé postele, oblékla jsem si šedé kalhoty a nasadila vysoké boty.  Oblékla jsem si černou košily a přes to svůj bílý háv.

Přes háv jsem si ovázala červený šál a přes to hnědý pásek do kterého jsem si strčila svůj meč.

Natáhla jsem si kápi a vyrazila přes schody, až na nádvoří, kde už stály assassini. 

,,Mír a pokoj s tebou!" vykřikli Assassini.  ,,Mír a pokoj s vámi bratři a sestry!" vykřikla jsem a vyšla s hradu.

Nasedla jsem na Lukase.  Bílého hřebce, ktereho mám už od té doby co odjel Malik. ,,Ty se se mnou nerozloučíš?"

Pomalu jsem se otočila a všimla si Altaira na hnědákovi.  ,,S tebou jsem se chtěla rozloučit neboj se."

,,Já se nebojím," odpověděl Altair a objal mě. 
,,Budu zpět za pár měsíců.  Neměj o mě strach." 

,,Tak jeď, ať ti tvůj cíl neuteče." přikývla jsem a pobídla koně.

***

Jela jsem dnem a nocí a dorazila do Jeruzaléma, kde jsem zastavila koně a uvázala ho.  Pak jsem vešla do města, kde na mě čekali trhy s ovocem a zeleninou, kterou já osobně neznala.

Znala jsem jen to co nám lidi z vesnice přinesli.  Nenápadně jsem si vzala jablko a kousla si do něho.

Dva z vojáků do mě strčili.  Očima jsem sledovala kam běží, ale pak jsem je ztratila z dohledu.

***

Procházela jsem uličkami v Jeruzalému a hledala naše lidi, který mi předají informace.
Narazila jsem na může oblečený v dlouhém světle šedém hávu.

Pozdravila jsem ho a poslouchala.  Dozvěděla jsem se, že se nachází v nějakým z paláci. 

Poděkovala jsem a vydala se zpět ke svému koni. 

Nasedla jsem a pobídla koně. Během pár hodin jsem dorazila před palác a sesedla s koně.  Potichu jsem se proplížila až k vchodu.

Zabila jsem strážný a proklouzla do velké prostorné místnosti.  Zabila jsem další strážný a vylezla na trámy. 

Když jsem se dostala ke dveřím, tak jsem potichu seskočila a otevřela je. Celá místnost byla prázdná. Nikdo tu nebyl.

***

Vyběhla jsem ven a hledala mého informátora.  Byla jsem si jistá, že chtěl na mě nastražit past, pokud to tak je, tak se mu to nepovedlo.

Nasedla jsem zpět na koně a odjela do Jeruzaléma, kde byl můj informátor.

Ale on na tom místě nebyl. 

V tu chvíli jsem za sebou zaslechla kroky a natahování tetivy.  Podívala jsem se na střechu, kde stálo pět lukostřelců.

Jeden z nich po mě vystřelil šíp, který se mi zarazil v rameni. Vytrhla jsem si šíp a pustila ho na zem.

Okolo mě se shromáždili vojáci, který na mě vytáhli meč. Trhla jsem se zápěstím, ze které mi vyjela skrytá čepel. 

V tu chvíli okolo mě prošel otcův stín. Jeden z vojáků na mě zaútočil.  Zvedla jsem ruku se skrytou čepelí, ale ta se pod náporem meče zlomila.

Pak jsem se natáhla pro meč, ale můj pohled zůstal na stínu mého otce. Zahleděla jsem se na něho a pak na zem. 

,,Vzdej se Assassine!  Nemáš kam utéct!" řekl a přitlačil mi nůž ke krku. 

Pomalu jsem klesla na kolena.  Stín mého otce zmizel mezi vojáky, kteří se ke mě blížili.

Jeden z nich mě svázal ruce a pak mě zvedli na nohy.  Podívala jsem se do očí tomu hajzlovi.  Byl to sám osobně Talal.

***

Došli jsme zpět do paláce, kde na mě už čekal můj cíl, kterého jsem měla za úkol zabít a teď tu stojí přede mnou s podlým úsměvem ve tváři.  Klesla jsem znovu na kolena.

,,Vím o tom, že jsi byla poslána, aby si mě zavraždila, ale nepovedlo se ti to."

Zahleděl se mi do očí.

,,Vím, že ty víš, kde se nachází útržek ráje, který já chci." ,,Nikdy to ze mě nevymlátíš Roberte de Sable!"

Můj rival se jen usmál a vytáhl svoji dýku.  ,,Držte jí!" přikázal.  Jeho vojáci mě surově vzali za ruce.

Robert mi jednou rukou zaryl prsty do ramene, ve kterém jsem měla šíp.  Potlačila jsem bolest.

Jeho nůž mi přitlačil k paži mé levé ruky. A trhl zápěstím.

Za rány mi začala téct krev, která se vpíjela do mého čistě bílého hávu.

,,Nikdy ti nic neřeknu!" vykřikla jsem.  Robert se zamračil a vrazil mi několikrát pěstí do obličeje.

,,Odveďte jí do cely!" přikázal Robert.  Vojáci mě popadly za paže a odtáhli mě do cely.

Kde mi sundali chrániče z rukou a sebrali mi můj pás s mečem a vrhacími dýkami.

Bolestivě jsem se opřela o zeď a hleděla na protější stěnu.  Předemnou se objevila silueta mého otce.  ,,Všechno jsem zkazila otče..." řekla jsem a sklopila zrak.

,,Mám být silná...vždy jsi chtěl, abych taková byla, ale já to nedokážu nejsem jako ty otče...jako můj bratr."

„Jsem nic...jen další Assassin, který nedokáže udržet přísahu..." dodala jsem. 

,,Nic není pravda, vše je dovoleno..." zašeptala jsem naše přísloví a zavřela oči únavou.